18 C 105/2021-23 — Okresní soud v Šumperku

1. Podanou žalobou došlou soudu dne 26. 3. 2021 (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) se žalobkyně původně domáhala zaplacení částky 4.800 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 4.800 Kč od 31. 5. 2018 do zaplacení ve výši 8,05 % ročně, dále kapitalizovaného úrok ve výši 5.616 Kč a dále částky 3.000 Kč. V žalobě tvrdila, že dne 16. 3. 2016 uzavřel žalovaný s právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba], [IČO] (na základě projektu fúze sloučením ze dne [datum] došlo ke sloučení zanikající společnosti [právnická osoba], [IČO] se společností [právnická osoba], [IČO], na kterou přešlo veškeré jmění zanikající společnosti), se sídlem [adresa], prostřednictvím elektronických prostředků komunikace na dálku smlouvu o úvěru č. [anonymizováno], na jejímž základě obdržel žalovaný bezhotovostním bankovním převodem finanční prostředky ve výši 4.800 Kč, a to na žalovaným uvedený účet č. [bankovní účet]. Žalovaný se kromě této částky zavázal uhradit poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 2.016 Kč, celkem tedy částku 6.816 Kč. Celková dlužná částka byla splatná do 13. 4. 2016, a to v jediné splátce. Žalovaný však svůj závazek ze smlouvy o úvěru nesplatil řádně a včas ve sjednaném termínu splatnosti, když nezaplatil ničeho. V důsledku prodlení žalovaného vzniklo původnímu věřiteli právo na zákonný úrok z prodlení z neuhrazené jistiny a v souladu se smlouvou i právo na úhradu jednorázovou smluvní pokutu ve výši 3.000 Kč, která se stala splatná následující kalendářní den po dni termínu splatnosti úvěru, tj. dne 14. 4. 2016. Žalobkyni vzniklo právo na poplatky za prodlení žalovaného, jak jsou souhrnně uvedeny a odstupňovány v ceníku zohledňujícím výši poskytnutého úvěru a délku trvání prodlení dlužníka. Pohledávka za žalovaným byla následně na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 30. 5. 2018 s účinností ke dni 30. 5. 2018 převedena na žalobkyni, přičemž změna v osobě věřitele byla žalovanému oznámena přípisem ze dne 12. 7. 2018. Žalovanou částku tak představuje nesplacená jistina ve výši 4.800 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 5.616 Kč (ten tvoří poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 2.016 Kč a poplatky za prodlení ve výši 3.600 Kč), smluvní pokuta ve výši 3.000 Kč, a zákonný úrok z prodlení ve výši určené datem prvního dne prodlení se splacením úvěru, tj. 14. 4. 2016, který žalobkyně požaduje od následujícího dne po účinnosti postoupení pohledávky, tj. od 31. 5. 2018 z jistiny ve výši 4.800 Kč do zaplacení. Před podáním žaloby byl žalovaný výzvou ze dne 11. 3. 2021 vyzván k zaplacení. 2. Usnesením Okresního soudu v Šumperku ze dne 26. 5. 2021, č. j. 18 C 105/2021-17, které nabylo právní moci dne 14. 7. 2021, bylo řízení zastaveno o částku 3.000 Kč představující smluvní pokutu, a o částku 5.616 Kč představující kapitalizovaný úrok, neboť žalobkyně v tomto rozsahu vzala žalobu podáním došlým soudu dne 18. 5. 2021 zpět. Předmětem řízní tak zůstala pouze žalovaná jistina 4.800 Kč se zákonným úrokem z prodlení. 3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 4. Na výzvu soudu dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, když ve věci lze rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů, se žalovaný nevyjádřil, přičemž byl rovněž poučen o následcích nevyjádření se ve stanovené lhůtě ve smyslu ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř., tj. o tom, že v takovém případě platí, že byl jeho souhlas dán. Žalobkyně s tímto postupem souhlasila v prohlášení učiněném v žalobě. Soud proto ve věci rozhodl bez jednání. 5. Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu. Dne 16. 3. 2016 právní předchůdkyně žalobkyně [právnická osoba], [IČO], jako úvěrující a žalovaný jako úvěrovaný sjednali při použití elektronických prostředků komunikace na dálku smlouvu o spotřebitelském úvěru, kterou se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala této osobě poskytnout částku 4.800 Kč a úvěrovaný se zavázal tuto částku vrátit spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 2.016 Kč do 13. 4. 2016. Částka 4.800 Kč byla dne 16. 3. 2016 zaslána na účet č. [bankovní účet], který je účtem žalovaného. Žalovaný žalobkyni, ani její právní předchůdkyni z této částky ničeho nevrátil. Pohledávka z uvedené smlouvy byla s účinností ke dni 30. 5. 2018 postoupena žalobkyni. 6. Žalobkyně neprokázala, že by si její právní předchůdkyně před poskytnutím úvěru prověřila schopnost žalovaného splácet úvěr. 7. Podle nálezu Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18:„ Nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.“ 8. Podle rozsudku Soudního dvora Evropské unie z 5. 3.2020, sp. zn. C -679/18: směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/ musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“. 9. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 10. Podle § 2991 odst. 1, 2 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 11. Soud na zjištěný skutkový stav aplikoval výše citovaná zákonná ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zaplacení poskytnutých peněžních prostředků spolu s příslušenstvím podle ustanovení § 2395 o. z. S odkazem na výše citovanou judikaturu byl soud povinen v první řadě zjišťovat, zda právní předchůdkyně žalobkyně dostála své povinnosti zkoumat s odbornou péčí schopnost žalovaného splatit předmětný úvěr. V řízení nebylo prokázáno, že by tak právní předchůdkyně žalobkyně učinila, když k tomu neoznačila ani nepředložila žádný důkaz. Soud proto posoudil žalovaný nárok jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení podle ustanovení § 2991 odst. 2 o. z., neboť právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému plnila bez právního důvodu. Podle ustanovení § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému dne 16. 3. 2016 poskytla částku 4.800 Kč. Žalobkyně v žalobě uvedla, že žalovaný neuhradil ničeho. Žalovaný v řízení nenamítal žádné vzájemné plnění ani jiný právní důvod, pro který by nárok zanikl či byl nevymahatelný. Žalobkyni tedy vzniklo právo na vrácení poskytnuté a dosud nevrácené částky 4.800 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení (§ 1970 o. z.), ve výši vyplývající z nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Bylo proto rozhodnuto, jak ve výroku I. tohoto usnesení uvedeno. 12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 ve spojení s ustanovením § 146 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádnému z účastníků nepřiznal právo na jejich náhradu, když vycházel z toho, že žalobkyně svým částečným zpětvzetím žaloby o částku 8.616 Kč zavinila, že řízení muselo být částečně zastaveno, a žalovanému z důvodu jeho procesní pasivity žádné náklady nevznikly. 13. O povinnosti žalobkyně zaplatit doplatek soudního poplatku bylo rozhodnuto podle § 4 odstavec 1 písmeno j) zákona č. 549/1991 Sb. o soudních poplatcích, neboť elektronický platební rozkaz nebyl vydán a proto soud doměřil soudní poplatek dle Položky 2 bodu 2 Sazebníku soudních poplatků do výše dle Položky 1 bodu 1 písm. a). Soudní poplatek činí 1 000 Kč, na poplatku bylo dosud zaplaceno 400 Kč, doplatit proto zbývá 600 Kč.