18 C 151/2021-22 — Okresní soud v Šumperku

1. Podanou žalobou došlou soudu dne 28. 4. 2021 se žalobkyně domáhala zaplacení částky 10.000 Kč spolu se zákonnými úroky z prodlení, jak jsou uvedeny ve výroku tohoto rozsudku. V žalobě tvrdila, že žalovaná uzavřela dne 27. 4. 2007 s právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba], [IČO], smlouvu o půjčce [číslo]. Na základě této smlouvy poskytl původní věřitel žalované peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, které žalovaná převzala hotově v den uzavření smlouvy. Žalovaná se zavázala vrátit původnímu věřiteli celkem částku ve výši 16.960 Kč (půjčka ve výši 10 000 Kč, souhrnný poplatek ve výši 6.960 Kč). Půjčka měla být splácena v hotovosti v 53 pravidelných týdenních splátkách po 320 Kč. Žalovaná však své smluvní závazky nehradila řádně a včas. Smlouva zanikla uplynutím doby, na kterou byla sjednána, tedy po uplynutí 52 týdnů od data podpisu, tj. dne 2. 5. 2008. Žalovaná uhradil celkem 4.890 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 19. 6. 2015, uzavřené mezi původním věřitelem a přechodným věřitelem [právnická osoba] [anonymizováno], došlo s účinností ke dni 1. 7. 2015 k postoupení pohledávky na přechodného věřitele. Změna v osobě věřitele byla žalovanému oznámena přípisem ze dne 25. 6. 2015. Hodnota pohledávky činila ke dni postoupení 12.070 Kč. V souladu se smlouvou bylo plnění žalované alokováno nejprve na příslušenství pohledávky (souhrnný poplatek) a následně na jistinu. Postoupená pohledávka se proto skládá z jistiny ve výši 10.000 Kč a souhrnného poplatku (kapitalizovaného úroku) ve výši 2.070 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 24. 8. 2018 mezi přechodným věřitelem spol. [anonymizována dvě slova] a žalobkyní došlo k témuž dni k postoupení předmětné pohledávky na žalobce. Smlouva nabyla platnosti a účinnosti ke dni 24. 8. 2018. Žalovaná byla o změně věřitele informována přípisem ze dne 14. 9. 2018. Před podáním žaloby žalobkyně žalovanou výzvou ze dne 12. 4. 2021 vyzvala k zaplacení, žalovaná ničeho neuhradila. 2. Žalovaná se k žalobě vyjádřila tak, že od nároku uplynula dlouhá doba. 3. Ve věci byl dne 20. 5. 2021 pod č. j. EPR 107530/2021-5 vydán elektronický platební rozkaz, proti kterému podala žalovaná včasný odpor. V odporu se k žalobě vyjádřila tak, že uvedla, že si není vědoma, že by půjčku nedoplatila, bohužel po tak dlouhé době není schopna dohledat potřebné materiály k uvedené půjčce. 4. Mezinárodní příslušnost (pravomoc) soudu je dána podle čl. 18 bod 2 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 s ohledem na bydliště žalovaného v České republice. 5. Na výzvu soudu dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, když ve věci lze rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů, se žalovaná nevyjádřila, přičemž byla poučena o následcích nevyjádření se ve stanovené lhůtě ve smyslu ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř., tj. o tom, že v takovém případě platí, že byl její souhlas dán. Žalobkyně s takovým postupem souhlasila prohlášením učiněným v návrhu na zahájení řízení. Soud proto ve věci rozhodl bez jednání. 6. Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu. Dne 27. 4. 2007 žalovaná a právní předchůdce žalobkyně [právnická osoba], [IČO], uzavřeli smlouvu [číslo] na základě které se tato společnost zavázala poskytnout žalovanu částku 10.000 Kč, kterou žalované vyplatila téhož dne. Žalovaná se zavázala vrátit částku 10.000 Kč spolu se souhrnným poplatkem ve výši 6 960 Kč, tj. celkem částku 16.960 Kč, v hotovosti v 53 pravidelných týdenních splátkách po 320 Kč. Žalovaná uhradila 4.890 Kč Smlouva zanikla uplynutím doby, na kterou byla sjednána, tj. dne 2. 5. 2008. Předmětnou pohledávku ve výši 12.070 Kč společnost [právnická osoba] postoupila nejdříve přechodnému věřiteli, který ji následně postoupil žalobkyni. Žalované bylo postoupení pohledávky oznámeno přípisem ze dne 25. 6. 2015. Žalovaná byla před podáním žaloby vyzvána k úhradě žalovaného nároku, dosud však na svůj dluh ničeho neuhradil. 7. Vzhledem k datu uzavření smlouvy soud věc posuzoval v souladu s § 3028 odst. 3 občanského zákoníku podle dosavadních právních předpisů, tedy podle zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku. 8. Podle § 497 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen„ obchodní zákoník“), smlouvou o úvěru se zavazuje věřitel, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 9. Podle § 499 obchodního zákoníku za sjednání závazku věřitele poskytnout na požádání peněžní prostředky lze sjednat úplatu, jestliže poskytování úvěru je předmětem podnikání věřitele. 10. Podle § 502 odst. 1, 2 obchodního zákoníku od doby poskytnutí peněžních prostředků je dlužník povinen platit z nich úroky ve sjednané výši, jinak v nejvyšší přípustné výši stanovené zákonem nebo na základě zákona. Nejsou-li takto úroky stanoveny, je dlužník povinen platit obvyklé úroky požadované za úvěry, které poskytují banky v místě sídla dlužníka v době uzavření smlouvy. Jestliže strany sjednají úroky vyšší než přípustné podle zákona nebo na základě zákona, je dlužník povinen platit úroky ve výši nejvýše přípustné. V pochybnostech se má za to, že sjednaná výše úroků se týká ročního období. 11. Podle § 503 odst. 1-3 obchodního zákoníku závazek platit úroky je splatný spolu se závazkem vrátit použité peněžní prostředky. Jestliže lhůta pro vrácení poskytnutých peněžních prostředků je delší než rok, jsou úroky splatné koncem každého kalendářního roku. V době, kdy má být vrácen zbytek poskytnutých peněžních prostředků, jsou splatné i úroky, které se jej týkají. Mají-li být poskytnuté peněžní prostředky vráceny ve splátkách, jsou v den splatnosti každé splátky splatné i úroky z této splátky. Dlužník je oprávněn vrátit poskytnuté peněžní prostředky před dobou stanovenou ve smlouvě. Úroky je povinen zaplatit jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků. 12. Podle § 504 obchodního zákoníku, dlužník je povinen vrátit poskytnuté peněžní prostředky ve sjednané lhůtě, jinak do jednoho měsíce ode dne, kdy byl o jejich vrácení věřitelem požádán. 13. Podle § 517 odst. 1, 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, účinného do 31. 12. 2013 (dále jen„ občanský zákoník“) dlužník, který svůj dluh řádně a včas nesplní, je v prodlení. Jestliže jej nesplní ani v dodatečné přiměřené lhůtě věřitelem mu poskytnuté, má věřitel právo od smlouvy odstoupit; jde-li o plnění dělitelné, může se odstoupení věřitele za těchto podmínek týkat i jen jednotlivých plnění. Jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení, není-li podle tohoto zákona povinen platit poplatek z prodlení; výši úroků z prodlení a poplatku z prodlení stanoví prováděcí předpis. 14. Podle § 397 obchodního zákoníku nestanoví-li zákon pro jednotlivá práva jinak, činí promlčecí doba čtyři roky. 15. Soud na zjištěný skutkový stav aplikoval výše citovaná zákonná ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. V řízení bylo prokázáno, že doba, na kterou byla smlouva sjednána, uplynula dnem 2. 5. 2008. Žalovaná v odporu a ve vyjádření proti žalobě – hodnoceno podle obsahu – vznesla námitku promlčení. S ohledem na uplynutí promlčecí doby je námitka oprávněná, soud proto žalobu zamítl. 16. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. za stavu, kdy zcela úspěšná žalovaná žádnou náhradu nepožadovala.