18 C 152/2021-19 — Okresní soud v Šumperku

1. Podanou žalobou se žalobkyně domáhala zaplacení částky 6.500 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 6.500 Kč od 9. 2. 2021 do zaplacení s tvrzením, že s žalovanou dne 4. 10. 2018 uzavřela smlouvu o poskytování služby televizního vysílání prostřednictvím satelitu [číslo] na jejímž podkladě jí pronajala zařízení pro užívání těchto služeb – Set top box/CA Modul sériové číslo: [anonymizováno] a přístupovou kartu [číslo] Smlouva [číslo] byla dne 30. 6. 2020 ukončena a žalované vznikla povinnost žalobkyni pronajatá zařízení vrátit do 10 dnů od ukončení smlouvy, což však neučinila, a žalobkyni tak dle ujednání ve smlouvě mělo vzniknout právo na úhradu smluvní pokuty ve výši 5.000 Kč za nevrácení daného Set top boxu a na úhradu smluvní pokuty ve výši 1.500 Kč za nevrácení přístupové karty, kterou žalovaná přes výzvy žalobkyně neuhradila. Žalobkyně žalovanou prostřednictvím svého právního zástupce předžalobní výzvou ze dne 25. 1. 2021 upomínala k uhrazení dlužné částky, žalovaná ovšem ničeho nezaplatila. 2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila. 3. Na výzvu soudu dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, když ve věci lze rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů, se žalovaná nevyjádřila, přičemž byla rovněž poučena o následcích nevyjádření se ve stanovené lhůtě ve smyslu ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř., tj. o tom, že v takovém případě platí, že byl její souhlas dán. Žalobkyně, s postupem soudu dle ustanovení § 115a o. s. ř. souhlasila. Soud proto ve věci rozhodl bez jednání. 4. Soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Účastníci řízení uzavřeli dne 4. 10. 2018 smlouvu o poskytování služby televizního vysílání prostřednictvím satelitu [číslo] v níž se mimo jiné dohodli na nájmu zařízení pro užívání těchto služeb - Set top box/CA Modul sériové číslo: [anonymizováno] a přístupové karty [číslo]. Ve smlouvě bylo dále sjednáno, že žalovaná se zavazuje uhradit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 5.000 Kč, pokud žalovaná nevrátí pronajatý Set top box do 10 dnů od ukončení smlouvy. Dále bylo ve smlouvě sjednáno, že žalovaná se zavazuje uhradit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 1.500 Kč, pokud nevrátí přístupovou kartu box do 10 dnů od ukončení smlouvy. Dne 30. 6. 2020 došlo k ukončení smlouvy [číslo] žalované vznikla povinnost žalobkyni pronajatá zařízení vrátit do 10 dnů od ukončení smlouvy, což však žalovaná neučinila ani přes výzvy žalobkyně. Žalobkyni tak vzniklo dle ujednání ve smlouvě právo na úhradu smluvní pokuty ve výši 6.500 Kč za nevrácení daného Set – top boxu a přístupové karty. Žalobkyně poté vyzvala žalovanou dne 25. 1. 2021 prostřednictvím svého právního zástupce k zaplacení celé dlužné částky, avšak bezvýsledně. 5. Podle § 2221 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“) se nájemní smlouvou pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné. 6. Podle § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. 7. Podle ustanovení § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 8. Soud na zjištěný skutkový stav aplikoval výše citovaná zákonná ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná když má za prokázané, že žalovaná si pronajala shora uvedená zařízení ve smyslu § 2221 o. z., a také se zavázala po ukončení smluvního vztahu uvedená zařízení žalobkyni vrátit. Tyto své povinnosti nesplnila, když nevrátila žalobkyni uvedená zařízení po ukončení smluvního vztahu. Za nevrácení pronajatých zařízení se žalovaná zavázala zaplatit smluvní pokutu, která byla sjednána v souladu s § 2048 o. z. platně a určitě, žalovaná byla na smluvní pokutu upozorněna přímo ve smlouvě, kde byla také uvedena konkrétní výše každé smluvní pokuty. Nárok žalobkyně dle shora uvedených ustanovení zákona je tedy důvodný včetně požadavku na zákonný úrok z prodlení (§ 1970 občanského zákoníku, nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jenž byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1.489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 9 odst. 1, § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 6.500 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. Podmínky ustanovení § 14b odst. 1 a. t. byly splněny, neboť řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně žalobkyní ve skutkově i právně obdobných věcech u zdejšího soudu, kromě této věci např. 16 C 121/2021, 17 C 49/2021.