8 C 151/2021-33 — Okresní soud v Šumperku

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala určení, že okamžité zrušení pracovního poměru ze strany žalovaného okamžitým zrušením datovaným 6. 5. 2021, doručeným žalobkyni 7. 5. 2021, je neplatné s tím, že mezi žalobkyní jako zaměstnavatelem a žalovaným jako zaměstnancem byla dne 2. 1. 2018 uzavřena pracovní smlouva se sjednaným druhem práce řidič, místem výkonu práce v sídle žalobkyně a dnem nástupu do práce 2. 1. 2018. Pracovní poměr byl sjednán na dobu určitou, která byla následně dodatkem změněna na dobu neurčitou. Mzda byla určena mzdovým výměrem. Dne 7. 5. 2021 doručil žalovaný žalobkyni okamžité zrušení pracovního poměru dle § 56 odst. 1 písm. b) ZPr zaměstnavatel mu nevyplatil mzdu nebo plat nebo náhradu mzdy nebo platu anebo jakoukoli jejich část do 15 dnů po uplynutí období splatnosti (§ 141 odst. 1). Žalobkyně považuje okamžité zrušení pracovního poměru ze strany žalovaného za neplatné (a účelové). Sama žalobkyně totiž zrušila s žalovaným jeho pracovní poměr okamžitě dle ust. § 55 odst. 1 písm. b) ZPr dne 6. 5. 2021 (tj. před doručením okamžitého zrušení pracovního poměru ze strany žalovaného), a to pro porušení povinností vyplývajících z právních předpisů vztahujících se k žalovaným vykonávané práci zvlášť hrubým způsobem z důvodu opakovaného zcizování pohonných hmot žalobkyně, kdy žalovaný jako zaměstnanec se tímto dopustil přímého útoku na majetek žalobkyně jako zaměstnavatele, a dále z důvodu odmítání žalovaného jako zaměstnance podrobit se pravidelné periodické pracovně- lékařské prohlídce u firemního lékaře. Přičemž po jednom (žalobkyní) okamžitém zrušení pracovního poměru nelze po druhé (znovu žalovaným) okamžitě zrušit pracovní poměr (který byl již zrušen), právě proto, že byl již zrušen dříve. Žalovaný sice odmítl okamžité zrušení dne 6. 5. 2021 doručované mu do vlastích rukou na pracovišti převzít oproti podpisu, což však nemá vliv na doručení, neboť v takovém případě se ve smyslu zákoníku práce považuje písemnost za doručenou tehdy, jestli zaměstnanec přijetí písemnosti odmítne. Žalovaný byl o následcích odmítnutí přijetí okamžitého zrušení poučen s tím, že okamžité zrušení pracovního poměru se považuje i tak za doručené. Žalobkyně současně z opatrnosti zaslala okamžité zrušení pracovního poměru žalovanému na vědomí (duplicitně) poštou doporučeně do vlastních rukou s tím, že ke zrušení pracovního poměru došlo ke dni 6. 5. 2021 jeho odmítnutím potvrdit převzetí okamžitého zrušení pracovního poměru. Ke zrušení pracovního poměru ze strany žalovaného dále žalobkyně uvádí, že žádnou mzdu, náhradu mzdy ani jejich část nedluží, a okamžité zrušení pracovního poměru žalovaného je naprosto neurčité a nepřezkoumatelné a tím samo o sobě neplatné. Žalovaný totiž nijak (nezaměnitelně) nespecifikoval důvod okamžitého zrušení pracovního poměru a jakou mzdu nebo náhradu či část mzdy mu žalobkyně neměla vyplatit a nelze tak ve smyslu ustanovení zákoníku práce vůbec přezkoumat, čeho se žalovaný vlastně domáhá. Žalobkyně současně z opatrnosti a pro právní jistotu sdělila žalovanému, že považuje okamžité zrušení pracovního poměru za neplatné, a že netrvá na tom, aby žalovaný u žalobkyně dále pracoval. Žalovaný ode dne okamžitého zrušení pracovního poměru ze strany žalobkyně dne 6. 5. 2021 nebyl v práci. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Pracovní smlouvou datovanou 2. 1. 2018 a uzavřenou mezi žalobkyní jako zaměstnavatelem a žalovaným jako zaměstnancem a dodatkem č. 1 datovaným 17. 12. 2018 k této pracovní smlouvě, má soud za prokázané, že mezi účastníky byla uzavřena pracovní smlouva, na základě které mezi nimi vznikl pracovní poměr se sjednaným druhem práce„ řidič“, místem výkonu práce na ulici [ulice a číslo], [obec] a datem nástupu do práce 2. 1. 2018, a to na dobu určitou do 31. 12. 2018. S účinností od 31. 12. 2018 bylo trvání pracovního poměru změněno uvedeným dodatkem na dobu neurčitou. 4. Listinou nazvanou„ Okamžité zrušení pracovního poměru“ datovanou 6. 5. 2021 a detailem k zásilce, má soud za prokázané, že žalovaný zaslal dne 6. 5. 2021 žalobkyni uvedenou listinu, ve které mimo jiné uvedl, že„ k dnešnímu dni dává okamžitou výpověď z pracovního poměru v souladu s § 56 odst. 1, písmeno b) zákoníku práce: zaměstnavatel mu nevyplatil mzdu nebo plat nebo náhradu mzdy nebo platu anebo jakoukoli jejich část do 15 dnů po uplynutí období splatnosti“. Uvedená listina byla žalobkyni doručena 7. 5. 2021. 5. Dopisem datovaným 11. 5. 2021 a detailem k zásilce, má soud za prokázané, že žalobkyně zaslala žalovanému v reakci na uvedené okamžité zrušení pracovního poměru dopis, ve kterém mu sdělila, že okamžité zrušení pracovního poměru považuje za neplatné, ale netrvá a nemá zájem na tom, aby u ní žalovaný dále pracoval. 6. Při právním posouzení věci soud vycházel v souladu ze zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce (dále jen„ zákoník práce“), neboť žalovaný byl u žalobkyně zaměstnán na základě pracovní smlouvy ze dne 2. 1. 2018. Soud v daném případě nejprve zkoumal, zda byla s ohledem na lhůtu uvedenou v § 72 zákoníku práce podána žaloba včas. Dle tohoto ustanovení může jak zaměstnavatel, tak i zaměstnanec uplatnit u soudu neplatnost rozvázání pracovního poměru výpovědí, okamžitým zrušením, zrušením ve zkušební době nebo dohodou nejpozději ve lhůtě 2 měsíců ode dne, kdy měl pracovní poměr skončit tímto rozvázáním. Žaloba byla soudu doručena 2. 7. 2021, přičemž ke skončení pracovního poměru na základě napadeného okamžitého zrušení mělo dle výsledků dokazování dojít 7. 5. 2021, žaloba tak byla podána včas, ve dvouměsíční lhůtě dle § 72 zákoníku práce. Dle § 56 odst. 1, písm. b) zákoníku práce může zaměstnanec okamžitě zrušit pracovní poměr jen, jestliže mu zaměstnavatel nevyplatil mzdu nebo plat nebo náhradu mzdy nebo platu anebo jakoukoli jejich část do 15 dnů po uplynutí období splatnosti. Dle § 60 zákoníku práce musí zaměstnavatel i zaměstnanec v okamžitém zrušení pracovního poměru skutkově vymezit jeho důvod tak, aby jej nebylo možno zaměnit s jiným. Uvedený důvod nesmí být dodatečně měněn. Okamžité zrušení pracovního poměru musí být písemné, jinak se k němu nepřihlíží. Na základě provedeného dokazování pak soud dospěl k závěru, že předmětné okamžité zrušení pracovního poměru učiněné žalovaným, datované 6. 5. 2021 a doručené žalobkyni 7. 5. 2021, je neplatné, neboť z jeho znění není zřejmé, jakou mzdu, plat nebo jakou jejich část žalobkyně žalovanému neuhradila. 7. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 občanského soudního řádu, když žalobkyně měla ve sporu plný úspěch a soud jí tak přiznal plnou náhradu nákladů řízení. Tyto náklady jsou tvořeny odměnou advokáta za zastupování ve výši 7.500 Kč, dle § 7, bodu 5 a § 9 odst. 3 písm. a) vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu za 3 úkony právní služby po 2.500 Kč (převzetí a příprava, žaloba a účast u jednání dne 1. 11. 2021). Dále jsou náklady řízení tvořeny 3x režijním paušálem po 300 Kč dle § 13 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., dále cestovným z [obec] do Šumperka a zpět k jednání dne 1. 11. 2021, [značka automobilu], [registrační značka], celkem 120 km, při průměrné spotřebě motorové nafty 5,3 litru na 100 km, vyhláškové ceně 27,20 Kč za 1 litr nafty a sazbě základní náhrady za 1 km jízdy ve výši 4,40 Kč (dle § 1 písm. b) a § 4 písm. c) vyhlášky Ministerstva práce a sociálních věcí č. 589/2020 Sb.), tedy celkem 701 Kč. Dále náhradou za promeškaný čas v rozsahu 4 půlhodin po 100 Kč, tedy 400 Kč, to vše navýšeno o 21 % DPH a zaplacený soudní poplatek 2.000 Kč Celkem tak náklady žalobkyně činí 13.496 Kč.