8 C 248/2019-81 — Okresní soud v Šumperku

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala určení, že okamžité skončení pracovního poměru dané žalovaným dne 19. 9. 2019 je neplatné s tím, že žalovaný byl u žalobkyně na základě písemné pracovní smlouvy ze dne 6. 2. 2018 zaměstnán jako koordinátor vstupní kontroly s místem výkonu práce na pracovišti v [obec] a nástupem do práce dne 15. 2. 2018. Tento pracovní poměr byl uzavřen na dobu určitou na 12 měsíců a poté dohodou prodloužen na dobu neurčitou. Dne 20. 9. 2019 byl žalobkyni doručen přípis žalovaného datovaný 19. 9. 2019 nazvaný okamžité zrušení pracovního poměru ze strany zaměstnance, ve kterém uvedl, že v souladu s § 56 písm. b) zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ke dni 19. 9. 2019 ruší pracovní poměr z důvodu více než jednoměsíčního prodlení s vyplacením jeho mzdy (části mezd) za měsíce 02/ 2017 2017, 01/ 2018 2018 a 01/ 2019 2019. A sice opětovné neproplacení řádných přesčasů (ačkoliv žalobkyni na tento stav několikrát upozorňoval). A také soustavné neproplácení„ diet“ na služebních cestách do [obec], které sice nemají vliv na toto ukončení pracovního poměru, ale také jsou dlužnou částkou vůči žalovanému. Jak je zřejmé, že žalovaný okamžitě zrušil svůj pracovní poměr dne 20. 9. 2019 a to zpětně ke dni 19. 9. 2019. Navíc okamžité zrušení pracovního poměru není žádným jiným způsobem odůvodněno ani konkretizováno co do výše tvrzené neproplacené mzdy, resp. části mzdy, ani co do konkretizace jednotlivých měsíců, za něž by měla žalobkyně žalovanému cokoliv dlužit na mzdě či její části. Žalobkyně dále nesouhlasí s okamžitým zrušením pracovního poměru, neboť ke dni 19. 9. 2019 žalovanému nedlužil žádnou mzdu nebo její část. Navíc pracovní smlouva byla uzavřena až 6. 2. 2018 a žalobkyně tak ani nemůže žalovanému dlužit mzdu nebo její část za období od února do prosince 2017. 2. Žalovaný k žalobě uvedl, že v žádném případě nesouhlasí s návrhem žalobkyně. Ba právě naopak podal na žalobkyni žalobu pro nevyplacení dlužné mzdy a psychickou újmu. 3. Žalobou, doručenou soudu dne 3. 12. 2019 se žalovaný domáhal po žalobkyni proplacení přesčasů, diet a úhradu odstupného s tím, že byl u žalobkyně zaměstnán od 15. 2. 2017 jako [anonymizována tři slova]. Zpočátku byl hrozně rád, že má stabilní zaměstnání, ale již od počátku byl diskriminován na základě jeho osobní schválené insolvence. Již od samého počátku byl panem [příjmení] ponižován a ignorován, a když se po první výplatně zeptal, proč nemá proplacených 55 hodin přesčasů za březen 2019, tak se mu pan majitel jen vysmál do telefonu a následně do očí při osobní návštěvě a řekl mu, že mu nebude nic proplácet a že mu ty peníze stejně vezme insolvenční správce a že ho to nezajímá. Nakonec dal žalovaný dne 19. 9. 2019 ve firmě okamžité zrušení pracovního poměru pro nezaplacení mezd nebo části mezd v řádném termínu. Za dobu od 15. 2. 2017 do 19. 9. 2019 nabyla žalovanému proplacena ani jedna hodina přesčasů, také mu nebyly proplaceny diety za služební cesty do [obec]. Po žalobkyni pak požadoval také proplacení odstupného, ale marně. Dokonce ze strany žalobkyně s ním byl rozvázán pracovní poměr dle § 55 ke dni 15. 9. 2019, což nedává smysl, protože žalovaný pracovní poměr ukončil ke dni 19. 9. 2019. Aby toho nebylo málo, tak tento § 55 mu žalobkyně napsala do všech možných papírů, čímž mu znemožnila získat novou adekvátní práci a také se nemohl přihlásit na úřad práce. Oběma těmi věcmi pak vznikla žalovanému psychická i morální újma. Žalovaný tak požadoval po žalobkyni zaplacení veškerých dlužných hodin přesčasů včetně příplatků za přesčas a úroků z prodlení za období od února 2017 do září 2019 dle správných záznamů o docházce, které má žalobkyně k dispozici. Veškeré dlužné diety a úroky z prodlení za období od února 2017 do září 2019 dle správných záznamů o docházce, které má žalobkyně k dispozici. Nárokovatelné dvouměsíční odstupné na základě ukončení pracovního poměru ze strany zaměstnance včetně úroků z prodlení. Veškeré soudní a právní výlohy a náklady žalovaného. A v poslední řadě odškodnění za psychickou a morální újmu, za nepravdivé údaje na zaslaných formulářích a tím sníženou možnost získání adekvátního zaměstnání, a to ve výši 300.000 Kč. 4. K uvedené žalobě žalobkyně uvedla, že především s návrhem žalovaného nesouhlasí a jeho nárok neuznává ani částečně, když je zřejmé, že podaná žaloba je s ohledem na žalobkyní podanou žalobu o neplatnost okamžitého zrušení pracovního poměru, která je OS v [obec] vedena pod sp. zn. 8 C 248/2019 nejen nedůvodná, ale přinejmenším předčasná. Je zřejmé, že žalovaný se v rámci obsahu svého návrhu pasuje do pozice osoby údajně žalobkyní diskriminované, ponižované, a ignorované, které, jako jediné, neměla být žalobkyní vyplácena blíže žádným způsobem nekonkretizovaná náhrada za údajné přesčasy a to za situace, kdy pouze tvrdí, ale nedokládá žádné, jím údajně žalobkyni zaslané, písemné výzvy, v jejichž rámci měl žalobkyni na výše uvedené okolnosti upozorňovat. Z dokumentů, které byly soudem v této věci žalobkyni zaslány, vyplývá, že návrh žalovaného je zcela nekonkrétní, domnělý, nepodložený a v části údajné diskriminace a ignorace či ponižování zcela vyfabulovaný a za této situace je navrhovaný, zcela obecný, petit žaloby zcela nevykonatelný, když žalovaný podává obecnou žalobu na náhradu blíže nekonkretizované části mzdy, i za období předcházejícího, a již ukončeného, pracovního poměru a ve zcela nekonkretizované částce, kdy tyto nároky žádným způsobem nedokládá a neprokazuje. K věci žalobkyně uvedla, že žalovaný byl u ní, na základě písemné pracovní smlouvy ze dne 6. 2. 2018, zaměstnán jako [anonymizována tři slova] s místem výkonu práce na pracovišti [obec], [ulice a číslo], se dnem nástupu práce 15. 2. 2018. Tento pracovní poměr byl uzavřen na dobu určitou na 12 měsíců. V rámci této pracovní smlouvy byla sjednána měsíční hrubá mzda ve výši 19.600 Kč s tím, že splatnost mzdy, termín a způsob její výplaty včetně možných a nenárokových odměn je upravena ve Mzdovém předpisu společnosti zaměstnavatele, s nímž byl žalovaný, jako zaměstnanec při nástupu do zaměstnání, seznámen. Dne 10. 1. 2019 byl mezi žalobkyní, jako zaměstnavatelem a žalovaným, jako zaměstnancem uzavřen dodatek k pracovní smlouvě ze dne 6. 2. 2018, na jehož základě se pracovní poměr žalovaného u žalobkyně, s účinností ode dne 14. 2. 2019 mění na pracovní poměr na dobu neurčitou s tím, že v ostatním zůstávají původní ustanovení pracovní smlouvy beze změny. Dne 20. 9. 2019 byl žalobkyni, prostřednictvím elektronické pošty, doručen přípis žalovaného datovaný dnem 19. 9. 2019 a nazvaný„ okamžité zrušené pracovního poměru ze strany zaměstnance“ v němž žalovaný žalobkyni sděluje, že se žalobkyní uzavřel dne 15. 2. 2017 pracovní poměr který„ v souladu s ustanovením § 56 písm. b) zákona č. 262/2005 Sb., zákoníku práce, v platném znění, ke dni 19. 9. 2019 ruší pracovní poměr z důvodu více než jednoměsíčního prodlení s vyplacením mzdy (části mzdy) za měsíc 02/ 2017 2017, 01/ 2018 2018 a 01/ 2019 2019. A sice opětovné neproplácení řádných přesčasů (ačkoliv jsem Vás na tento stav několikrát upozorňoval). A také soustavné neproplácení„ diet“ na služebních cestách do [obec], které sice nemají vliv na toto ukončení pracovního poměru, ale také jsou vaší dlužnou částkou vůči mé osobě“. Žalovaný po doručení svého přípisu o okamžitém zrušení pracovního poměru ze dne 19. 9. 2019, který byl žalovanému doručen až dne 20. 9. 2019, tímto dnem přestal docházet na pracoviště a plnit své pracovní povinnosti vplývající pro něj z uzavřené pracovní smlouvy. Nedostavil se tak k výkonu práce ani dne 20. 9. 2019, ani dne 23. 9. 2019, ani dne 24. 9. 2019 a ani dne 25. 9. 2019. Jak je zřejmé, žalovaný okamžitě zrušil svůj pracovní poměr dne 20. 9. 2019 a to zpětně ke dni předcházejícímu doručení žalobkyni, tedy ke dni 19. 9. 2019. Navíc okamžité zrušení pracovního poměru žalobce ze dne 19. 9. 2019 pak není ani žádným jiným způsobem odůvodněno ani konkretizováno co do označení konkrétního nároku, ani výše tvrzené neproplacené mzdy, resp. části mzdy, ani co do konkretizace jednotlivých měsíců a konkrétních dní ani hodin, za něž by měla žalobkyně žalovanému cokoliv dlužit na mzdě či její části. Pro úplnost žalobkyně dodala, že dne 19. 9. 2019, k němuž měl být pracovní poměr žalovaným okamžitě zrušen, byl žalovaný ještě v zaměstnání. Vzhledem k tomu, že žalobkyně nesouhlasila z důvody uváděnými žalovaným v jeho přípise o okamžitém zrušení pracovního poměru ze dne 19. 9. 2019, zaslala žalovanému dne 20. 9. 2019 prostřednictvím elektronické pošty (i doporučeně poštou) výtku o nedostavení se do práce v jejímž rámci pak vyzvala žalovaného, aby se dne 24. 9. 2019 v 11 hod. dostavil na pracoviště s tím, že pokud nebude ze strany žalovaného výzva uposlechnuta může s ním být okamžitě zrušen pracovní poměr z důvodu hrubého porušení pracovní kázně. Současně byl žalovaný žalobkyní vyzván k doložení dokumentů a k předložení pracovních pomůcek mu svěřených k výkonu práce. Žalovaný na tuto výzvu žádným způsobem nereagoval a ve stanovený