9 C 100/2021-26 — Okresní soud v Šumperku

1. Žalobou podanou Okresnímu soudu v Šumperku dne [datum] se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 6.596 Kč s příslušenstvím s tím, že dne [datum] byla mezi žalobkyní a žalovaným uzavřena úvěrová smlouva. K uzavření smlouvy došlo prostřednictvím internetových stránek žalobkyně [webová adresa]. Identita žalovaného byla ověřena jeho občanským průkazem a žalovaný také zaslal ověřovací poplatek na účet žalobkyně. Na základě úvěrové smlouvy poskytla žalobkyně žalovanému částku 6.000 Kč na jeho bankovní účet. Žalovaný se zavázal tuto částku uhradit do 30 dnů od jejího poskytnutí společně s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 198 Kč. Žalovaný ovšem za dobu trvání smlouvy neuhradil ničeho a ke dni podání žaloby činí dlužná částka 6.596 Kč a skládá se z neuhrazené jistiny ve výši 6.000 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 198 Kč, poplatku za expres výplatu ve výši 199 Kč, poplatku za bezpečnou splátku ve výši 99 Kč a účelně vynaložených nákladů ve výši 100 Kč. Žalobkyně před podáním žaloby vyzývala žalovaného prostřednictvím svého právního zástupce k úhradě dlužné částky, avšak bezvýsledně. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, v řízení byl zcela nečinný. 3. Ve věci bylo postupováno dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Odůvodnění tohoto rozsudku je koncipováno jako zjednodušené ve smyslu ustanovení § 157 odst. 4 o. s. ř., neboť proti němu není přípustné odvolání. 5. Soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Žalobkyně s žalovaným uzavřela prostřednictvím internetových stránek žalobkyně dne [datum] úvěrovou smlouvu. Identita žalovaného byla ověřena jeho občanským průkazem a před vyplacením úvěru zaslal žalovaný na účet žalobkyně ověřovací poplatek. Na základě úvěrové smlouvy zaslala žalobkyně na účet žalovaného částku 6.000 Kč, tuto částku se žalovaný zavázal vrátit žalobkyni do 30 dnů společně s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 198 Kč. Strany si sjednaly také další volitelné služby, a to expres výplatu za poplatek ve výši 199 Kč a bezpečnou splátku za poplatek 99 Kč. Žalovaný ovšem za dobu trvání smlouvy neuhradil ničeho. Žalobkyně dále požaduje po žalovaném částku 100 Kč za účelně vynaložené náklady spojené s vymáháním dlužné pohledávky. Před podáním žaloby žalobkyně žalovaného vyzvala prostřednictvím svého právního zástupce dopisem ze dne [datum] k uhrazení celé dlužné částky, žalovaný ovšem neuhradil ničeho. 6. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 7. Podle § 2397 o. z. úvěrovaný může uplatnit právo na poskytnutí peněz ve lhůtě určené ve smlouvě. Není-li lhůta ujednána, může právo uplatnit, dokud závazek ze smlouvy trvá. 8. Podle § 2399 odst. 1, 2 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků. 9. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. 10. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 11. Po takto provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že návrh je důvodný. Mezi účastníky byl v souladu s § 2395 a násl. o. z. uzavřen smluvní vztah, na jehož základě poskytla žalobkyně žalovanému úvěr v celkové výši 6.000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit žalobkyni spolu s jistinou úvěru poplatky spojené s poskytnutím úvěru a poplatky za sjednané služby a to do 30 dnů od poskytnutí úvěru. Žalovaný ovšem ničeho neuhradil. Žalobkyni tak vzniklo právo požadovat po žalovaném zaplacení částky ve výši 6.596 Kč. Tím, že žalovaný nezaplatil řádně a včas, dostal se do prodlení a žalobkyni v souladu s ustanovením § 1970 o. z. vzniklo právo po žalovaném požadovat zákonné úroky z prodlení, a to ve výši vyplývající z nařízení vlády. č. 351/2013 Sb. 12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1.489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 6.596 Kč, sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci, včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč.