18 C 226/2022-20 — Okresní soud v Šumperku

1. Podanou žalobou se žalobkyně domáhala zaplacení částky 3.000 Kč s příslušenstvím jako úhrady za ošetření a pobyt v Protialkoholní záchytné stanici [ulice], [obec a číslo], která je provozována žalobkyní, který se uskutečnil dne 29. 1. 2021. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Na výzvu soudu dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, když ve věci lze rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů, se žalovaný nevyjádřil, přičemž byl rovněž poučen o následcích nevyjádření se ve stanovené lhůtě ve smyslu ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř., tj. o tom, že v takovém případě platí, že byl jeho souhlas dán. Žalobkyně, s postupem soudu dle ustanovení § 115a o. s. ř. souhlasila. Soud proto ve věci rozhodl bez jednání. 4. Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu. Dne 29. 1. 2021 byl žalovaný převezen do Protialkoholní záchytné stanici [ulice], [obec a číslo], která je provozována žalobkyní, kde mu bylo poskytnuto nezbytné ošetření a následný pobyt v zařízení. Za tyto úkony žalobkyně vyúčtovala žalovanému částku 3.000 Kč. Dne 29. 1. 2021 žalovaný uznal vůči žalobkyni svůj závazek zaplatit žalobkyni částku 3.000 Kč za ošetření v protialkoholní záchytné stanici uskutečněné 29. 1. 2021, a to nejpozději do 30 dnů. Před podáním žaloby byl žalovaný vyzván k úhradě dluhu předžalobní upomínkou zaslanou žalovanému právním zástupcem žalobkyně dne 2. 11. 2021. 5. Podle § 89e odst. 1 zákona č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách, v účinném znění, prokáže-li se přítomnost alkoholu nebo jiné návykové látky, hradí poskytovateli záchytné služby náklady na poskytnutou záchytnou službu osoba, které byla záchytná služba poskytnuta; tato osoba hradí i náklady na dopravu do záchytné stanice tomu, komu tyto náklady vznikly. Pokud byla záchytná služba poskytnuta nezletilé osobě, která není plně svéprávná, hradí náklady její zákonný zástupce. 6. Podle § 2053 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá. 7. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 8. Soud na zjištěný skutkový stav aplikoval výše citovaná zákonná ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Žalovaný svůj závazek, vyplývající z ustanovení § 89e odst. 1 zákona č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách, vůči žalobkyni výslovně uznal, čímž byla založena vyvratitelná právní domněnka trvání dluhu v době jeho uznání dle ustanovení § 2053 občanského zákoníku. Zároveň žalovaný nijak nerozporoval tvrzení žalobkyně, že svoji povinnost vůči žalobkyni dosud dobrovolně nesplnil a taková skutečnost se nepodává ani z předložených listinných důkazů. Soud proto dospěl k závěru, že žalovaný dluh nadále trvá, a proto žalovaného zavázal k zaplacení žalované částky, včetně požadovaných úroků z prodlení (§ 1970 o. z.) ve výši podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., na něž žalobkyni vznikl nárok ode dne následujícího po uplynutí lhůty 30 dnů k zaplacení stanovené v uznání dluhu, tedy od 1. 3. 2021. 9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal plně procesně úspěšné žalobkyni plnou náhradu nákladů řízení v částce 1.489 Kč, sestávající ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”), sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (tj. převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, spis žaloby) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč, když zástupce žalobkyně osvědčil, že je plátcem DPH. Podmínky ustanovení § 14b odst. 1 a. t. byly splněny, neboť řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně žalobkyní ve skutkově i právně obdobných věcech (měněny jsou toliko identifikační údaje žalovaného a údaje o datu záchytu) a předmětem řízení je peněžité plnění, kdy tarifní hodnota nepřevyšuje 50.000 Kč.