18 C 295/2021-19 — Okresní soud v Šumperku

1. Podanou žalobou se žalobkyně domáhala zaplacení částky 3.840 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 3.840 Kč od 29. 9. 2020 do zaplacení. V žalobě tvrdila, že dne 15. 9. 2020 uzavřel žalovaný se žalobkyní prostřednictvím prostředků elektronické komunikace na dálku smlouvu o podnikatelském úvěru, na jejímž základě poskytla žalovanému úvěr ve výši 3.000 Kč, a to dne 15. 9. 2020 převodem na účet [bankovní účet]. Úvěr měl být splacen v celé výši dne 28. 9. 2020. Dle smlouvy má žalobkyně nárok na poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 2 % za každý den čerpání úvěru, tj. ode dne poskytnutí úvěru do jeho úplného splacení. V daném případě se jedná o částku 60 Kč denně. Žalobkyně tento poplatek požaduje jen za dobu od poskytnutí úvěru do splatnosti poslední splátky úvěru. Celková výše poplatku za poskytnutí úvěru činí 840 Kč. Žalovaný ničeho neuhradil. Předmětem žalobního návrhu je pohledávka skládající se z poplatku za poskytnutí úvěru za každý den čerpání úvěru ve výši 840 Kč a z dosud nesplacené jistiny úvěru ve výši 3.000 Kč. Před podáním žaloby žalobkyně žalovaného výzvou ze dne 6. 12. 2020 vyzvala k zaplacení. 2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. 3. Na výzvu soudu dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, když ve věci lze rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů, se žalovaný nevyjádřil, přičemž byl poučen o následcích nevyjádření se ve stanovené lhůtě ve smyslu ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř., tj. o tom, že v takovém případě platí, že byl jeho souhlas dán. Žalobkyně s takovým postupem souhlasila prohlášením učiněným v návrhu na zahájení řízení. Soud proto ve věci rozhodl bez jednání. 4. Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu: Dne 15. 9. 2020 žalovaný a žalobkyně jako uzavřeli s použitím elektronických prostředků komunikace na dálku smlouvu o podnikatelském úvěru [číslo] kterou se žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout částku 3.000 Kč na účet č. [bankovní účet] a žalovaný se zavázal kromě částky 3.000 Kč zaplatit žalobkyni poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 2 % denně z nesplacené jistiny úvěru. Úvěr byl splatný dne 28. 9. 2020. [příjmení] 3.000 Kč byla dne 15. 9. 2020 žalovanému zaslána na uvedený účet. Žalovaný neuhradil ničeho. Žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce vyzvala žalovaného před podáním žaloby výzvou ze dne 6. 12. 2020 k úhradě dlužné částky, dosud však na svůj dluh ničeho neuhradil. 5. Podle § 2395 zákona č.89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6. Podle § 2399 odst. 1, 2 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků. 7. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. 8. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 9. Soud na zjištěný skutkový stav aplikoval výše citovaná zákonná ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Z listin předložených žalobkyní bylo zjištěno, že účastníci uzavřeli smlouvu o úvěru ve smyslu ustanovení § 2395 o. z. Žalobkyně splnila svou povinnost, vyplývající z předmětné smlouvy, poskytnout žalovanému částku 3.000 Kč. Žalovaný však svou smluvní povinnost vrátit dlužnou částku, spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru, do 28. 9. 2020 nesplnil. V řízení byl pak žalovaný zcela pasivní, netvrdil splacení či jiný důvod zániku závazku. Soud proto shledal žalobu jako důvodnou co do jistiny i požadovaného úroku z prodlení, na který žalobkyni vznikl nárok v souladu s ustanovením § 1970 o. z., ode dne následujícího po dni, kdy se dluh stal splatným, tj. od 29. 9. 2020, a to ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení ve výši 1.489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (tj. převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, sepis žaloby) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč, když právní zástupce žalobkyně doložil, že je plátcem DPH. Podmínky ustanovení § 14b odst. 1 a. t. byly splněny, neboť řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně žalobkyní ve skutkově i právně obdobných věcech (měněny jsou toliko identifikační údaje žalovaného, údaje o smlouvě, dlužné částce) a předmětem řízení je peněžité plnění, kdy tarifní hodnota nepřevyšuje 50.000 Kč (viz např. věci vedené u zdejšího soudu pod sp. zn. [spisová značka], [spisová značka], [spisová značka]).