7 C 21/2020-357 — Okresní soud v Šumperku

1. Žalobou podanou u Okresního soudu v Šumperku dne 31. 1. 2020 se žalobkyně po žalovaném domáhala vydání věcí: dvojlůžko [anonymizováno] s obloukovým čelem 1 kpl s úložným prostorem, dvojlůžko [anonymizováno] s obloukovým čelem a [příjmení] lištou 1 kpl bez úložného prostoru, dvojlůžko [anonymizováno] s obloukovým čelem 1 kpl s úložným prostorem, dvojlůžko [anonymizováno] s rovným čelem a nočními stolky se šuplíky 1 kpl bez úložného prostoru, konferenční stolek prosklený, elipsovitý, nohy nerez, podnož dýha OR v počtu 2 kusů, jídelní stůl skleněný, podnož masiv, mořeno na černo, jídelní stůl rozkládací, masiv [anonymizováno] americký, konferenční stolek, dýha [anonymizováno] se sklem, konferenční stolek se sklem [anonymizováno], dle [příjmení] v počtu 3 kusů s tím, že mezi žalobkyní a žalovaným bylo ujednáno, že žalovaný bude v rámci své činnosti pro žalobkyni zajišťovat komisní prodej jejích výrobků. Předmětem činnosti žalovaného tedy byla prezentace zboží vyrobeného žalobkyní ve svých prostorách za účelem prodeje zboží koncovým zákazníkům. V průběhu let 2007 – 2011 byly žalovanému předány movité věci v celkové hodnotě 120.490 Kč bez DPH na základě„ zápůjčkových listů“ ze dne 31. 7. 2007, 15. 4. 2008, 20. 6. 2008, 29. 7. 2009 a 26. 9. 2011, a to oproti podpisu. Přestože jsou listiny označeny jako zápůjčkové listy, jedná se dle jejich obsahu o ujednání o komisním prodeji zboží, které zůstává až do zaplacení koncovým zákazníkem majetkem původního vlastníka. Žalobkyně v polovině roku 2019 provedla inventarizaci vyrobeného zboží a kontrolu daňových dokladů a zjistila, že výše uvedené movité věci předané žalovanému nebyly dosud vypořádány. Na výzvu žalobkyně ze dne 19. 9. 2019 k vydání movitých věcí žalovaný prostřednictvím svého právního zástupce reagoval tak, že vzájemné závazky buď již byly vypořádány či vůbec fakticky nedošlo k převzetí zboží. K výzvě soudu žalobkyně doplnila, že movité věci se dlouhodobě nacházely v [obec] [anonymizována dvě slova], na ulici [ulice a číslo] v provozovně žalovaného. 2. Žalovaný se k žalobě vyjádřil tak, že ji považuje za zcela nedůvodnou. Učinil nesporným, že v září 2019 obdržel písemnou výzvu žalobkyně ze dne 19. 9. 2019. Žalovaný od roku 1998 podniká v oblasti výroby a prodeje nábytku, od roku 2005 nebo 2006 vybudoval na adrese [adresa] svou provozovnu, která má jak výrobní a skladovou část, tak i obchodní část v podobě kuchyňského studia s prodejnou, v níž jsou na ukázku prezentovány výrobky žalovaného zákazníkům. Žalovanému není nic známo o tom, že by se v jeho provozovně v minulosti nabízely výrobky žalobkyně, žádné zápůjčkové listy nesjednával, nepodepisoval a neodsouhlasoval. V letech 1998 – 2014 žalovaný podnikal jako OSVČ se svou tehdejší manželkou [celé jméno svědkyně] jako spolupracující osobou a tato měla na starosti veškerou obchodní, účetní a daňovou část podnikání žalovaného. Žalovaný měl na starosti pouze výrobní část svého podnikání, tj. zaměření, výrobu a montáž nábytku na míru. Takové rozdělení rolí bylo prokázáno již v rámci vícero soudních řízení s odkazem zejména na věc sp. zn. [spisová značka]. Pokud [celé jméno svědkyně] jménem žalovaného zápůjčkové listy s žalobkyní skutečně uzavřela a movité věci se skutečně dostaly do provozovny žalovaného jako zboží určené k dalšímu prodeji, pak toto zboží muselo být dávno prodáno a mezi účastníky vyúčtováno, když z obsahu zápůjčkových listů vyplývá přednostní prodej zboží žalobkyně před výrobky žalovaného. Pokud žalovaný do roku 2014 spolupracoval se žalobkyní, tak tuto spolupráci domlouvala s žalobkyní [celé jméno svědkyně] a týkala se zejména odběru elektrospotřebičů, které žalobkyně odebírala od žalovaného, a žalovaný za pomoci nové účetní z dokladů zajištěných orgány činnými v trestním řízení zjistil, že žalobkyně nejméně od roku 2012 žalovanému za toto zboží řádně neplatila a výše dluhu žalobkyně koncem roku 2014 přesáhla částku 1.000.000 Kč. Žalovaný pak v pozici žalobce podal žalobu v roce 2015 u Okresního soudu ve [obec] a řízení vedené pod sp. zn. [spisová značka] bylo ukončeno smírem, v rámci něhož strany sporu stanovily nespornou částku dluhu žalobkyně vůči žalovanému ve výši přes 700.000 Kč, kterou žalobkyně žalovanému uhradila. Žalovaný navrhnul zamítnutí žaloby v plném rozsahu. Dále žalovaný písemně doplnil, že žalobkyně neprokázala své vlastnické právo k movitým věcem a skutečné nabytí držby či detence žalovaným. V letech 2006 – 2014 se žalovaný staral pouze o výrobu a montáž nábytku a řízení zaměstnanců výroby a jeho bývalá manželka měla na starosti nabídku a prodej zboží, vedení zaměstnanců obchodu a vedení daňové evidence. Poté, co daňovou evidenci žalovaného za roky 2006 – 2014 převzal policejní orgán, k této žalovaný teprve získal přístup a nalezl v ní faktury vystavené žalobkyní v letech 2012 – 2014 a příjmové pokladní doklady o jejich úhradě, když se mělo jednat o subdodavatelské zakázky (výroba nábytku žalovaného pro žalobkyni). Žalovaný si takovýchto subdodavatelských zakázek žalobkyně nebyl vědom a faktury považoval za fiktivní. Policejní orgán v roce 2018 zahájil prověřování, po kterém bylo v červenci 2021 zahájeno trestní stíhání jednatele žalobkyně [jméno] [příjmení] a [celé jméno svědkyně] formou účastenství pro přečin zpronevěry. Je s podivem, že se žalobkyně minimálně do května 2016 nezajímala o osud předmětných movitých věcí, přestože má jako podnikatel povinnost dle zákona o účetnictví movité věci ve svém vlastnictví jako součást svého podnikatelského majetku evidovat a každoročně inventarizovat. Zápůjčkové listy nelze současně považovat za předávací protokoly stvrzující převzetí držby jednotlivých movitých věcí. Zápůjčkové listy byly sepsány ve dvojím vyhotovení, kdy jedno nalezl žalovaný v policejním spise ve věci sp. zn. [spisová značka] a druhé předložila soudu žalobkyně. Žalovaný zápůjčkové listy nepodepsal a neví nic o tom, že by takovéto komisionářské smlouvy byly v jeho zastoupení platně uzavřeny jeho zaměstnancem či zmocněncem. Pokud tyto zápůjčkové listy podepsala [celé jméno svědkyně], soud by se měl zabývat tím, zda se nejednalo o fiktivní právní úkony či o nemožné plnění na straně komisionáře a zda osoba jednající za žalovaného nepřekročila své oprávnění za žalovaného jednat. Bývalí či současní zaměstnanci žalovaného na výrobním i obchodním úseku před policejním orgánem vždy shodně vypověděli, že nejen co do sporných zakázek (fiktivních faktur), ale obecně o obchodní spolupráci žalobkyně a žalovaného nic neví, vyjma odběru elektrospotřebičů žalobkyní od žalovaného. Ani [příjmení] [příjmení] a [celé jméno svědkyně] o žádné další obchodní spolupráci spočívající v komisním prodeji mezi žalobkyní a žalovaným při svých výsleších v trestním řízení nehovořili. Komisionářské smlouvy navíc neobsahují ani žádné ujednání o úplatě. Provozovna na adrese [adresa] je od podzimu 2007 jedinou provozovnou žalovaného, adresa sídla žalovaného je družstevní byt, kde žalovaný bydlí. Žalovaný natolik důvěřoval své tehdejší manželce, že jí v postavení spolupracující osoby pověřil řízením obchodní části svého podnikání, ale popírá, že by [celé jméno svědkyně] pověřil či zmocnil k tomu, aby jménem jeho firmy uzavírala s žalobkyní či jiným přímým konkurentem žalovaného takové smlouvy, na základě nichž by byl žalovaný zavázán prodávat hotové výrobky svých přímých konkurentů přednostně před svými výrobky, a to bez sjednání úplaty. Osoba podepisující za žalovaného zápůjční listy překročila své zástupčí oprávnění dle § 15 odst. 1 obch. zák., což žalobkyně již při návrhu komisionářských smluv musela vědět. Pokud by shora uvedená obrana žalovaného byla v řízení vyvrácena, ani tak nemůže žaloba na vydání věci obstát, neboť žalobkyně přestala být vlastníkem těchto movitých věcí, kterými se stal od 11. 6. 2016 na základě tzv.„ samovstupu“ žalovaný. Podle § 583 obch. zák. má k movitým věcem svěřeným komisionáři k prodeji komitent vlastnické právo, dokud je nenabude třetí osoba. Žalovaný předložil dopis žalobkyně ze dne 25. 5. 2016, když v záhlaví dopisu je sice uveden rok 2015, ale jedná se o zjevný překlep, neboť žalobkyně dále uvádí, že v rámci inventarizace majetku k 31. 12. 2015 přišla na to, že zboží dle zápůjčních listů má být dosud u žalovaného a není mezi nimi vypořádáno. V tomto dopisu žalobkyně požaduje do data 10. 6. 2016 fyzickou kontrolu jednotlivých položek zapůjčeného zboží s tím, že v opačném případě bude mít za to, že předmětné zboží je prodáno a žalovaný žalobkyni neoprávněně zadržuje finanční prostředky. Na dopis reagoval zmocněnec žalovaného dne 9. 6. 2016 tak, že odmítl jak fyzické odsouhlasení stavu zapůjčených věcí, tak jejich vrácení. Odpověď byla žalobkyni doručena dne 10. 6. 2016. Podání žalobkyně ze dne 25. 6. 2016 je tak výzvou dle § 584 odst. 1 obch. zák., čímž uplatnila své právo na tzv. samovstup podle § 584 odst. 2 obch. zák., tedy se jedná o situaci, kdy vlastnické právo ke zboží v komisním prodeji přešlo na komisionáře (žalovaného) a tento má povinnost jako kupující zaplatit komitentovi (ža