8 C 10/2022-30 — Okresní soud v Šumperku

1. Podanou žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu, vedeným pod sp. zn. EPR [číslo] 2021) došlou soudu dne 15. 7. 2021, se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení televizního poplatku za měsíce červenec až prosinec roku 2018, leden až prosinec roku 2019, a leden až srpen roku 2020, v celkové výši 3.510 Kč včetně kapitalizovaného úroku z prodlení z dlužných televizních poplatků za každý měsíc prodlení, kapitalizovaných k datu 15. 7. 2021, v celkové výši 623,99 Kč. 2. Lustrací věcí vedených u zdejšího soudu bylo zjištěno, že žalobkyně se vůči žalované domáhala zaplacení televizních poplatků za měsíce srpen, září, říjen, listopad, prosinec roku 2018, a leden roku 2019, včetně zákonných úroků z prodlení, již žalobou podanou dne 15. 10. 2019, vedenou pod sp. zn. [spisová značka]. Rozsudkem zdejšího soudu ze dne 29. 5. 2020, č. j. [číslo jednací], který nabyl právní moci dne 26. 6. 2020, byla částka 810 Kč na jistině a částka 70,56 Kč na zákonných úrocích z prodlení žalobkyni přiznána. 3. Usnesením Okresního soudu v Šumperku ze dne 27. 9. 2021, [číslo jednací], které nabylo právní moci dne 20. 10. 2021, bylo řízení částečně zastaveno co do částky 810 Kč na jistině a co do částky 193,88 Kč na kapitalizovaném zákonném úroku z prodlení za měsíce 08/ 2018 2019 zastavena, neboť v tomto rozsahu vzala žalobkyně žalobu zpět, právě z důvodu, že poplatky za tyto měsíce již jí byly přiznány ve věci [spisová značka]. 4. Ve věci byl dne 27. 9. 2021 pod [číslo jednací], vydán elektronický platební rozkaz, kterým byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 2.700 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 430,11 Kč. Elektronický platební rozkaz byl usnesením ze dne 10. 1. 2022, [číslo jednací], zrušen, nebylo se jej nepodařilo doručit žalované do vlastních rukou. 5. Usnesením Okresního soudu v Šumperku ze dne 15. 2. 2022, č. j. 8 C 10/2022-26, které nabyl právní moci dne 29. 3. 2022, bylo řízení zastaveno co do částky 2.000 Kč, představující televizní poplatek ve výši 135 Kč za měsíc 7/ 2018, televizní poplatky ve výši po 135 Kč za měsíce 2/ 2019 – 2/ 2020, a část televizního poplatku ve výši 110 Kč za měsíc 3/ 2020, neboť v tomto rozsahu vzala žalobkyně žalobu zpět, s tím, že na žalovanou částku byla zaplacena dne 2. 11. 2021 částka 500 Kč a dne 1. 12. 2021 částka 1.500 Kč, kdy tyto platby představují úhradu poplatku za měsíc 7/ 2018, za měsíce 2/ 2019 2020, vždy po 135 Kč, a část poplatku za měsíc 3/ 2020 ve výši 110 Kč. K úhradě tak zbývala na jistině částka 700 Kč představující doplatek poplatku za měsíc 3/ 2020 ve výši 25 Kč a poplatky za měsíce 4/ 2020 – 8/ 2020 po 135 Kč, včetně úroků z prodlení ve výši 430,11 Kč, tj. částka 35,48 Kč za poplatek 7/ 2018, a částka 394,63 Kč za poplatky 2/ 2019 2020. 6. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila. 7. Na výzvu soudu dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, když ve věci lze rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů, se žalovaná nevyjádřila, přičemž byla rovněž poučena o následcích nevyjádření se ve stanovené lhůtě ve smyslu ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř., tj. o tom, že v takovém případě platí, že byl její souhlas dán. Žalobkyně s postupem soudu dle ustanovení § 115a o. s. ř. souhlasila v prohlášení učiněném v žalobě. Soud proto ve věci rozhodl bez jednání. 8. Jelikož proti tomuto rozsudku není přípustné odvolání, je jeho odůvodnění koncipováno jako zjednodušené ve smyslu ustanovení § 157 odst. 4 o. s. ř. 9. Soud v řízení dospěl k tomuto závěru o skutkovém stavu: Žalovaná se od 1. 6. 1992 přihlásila do evidence žalobkyně jako poplatník televizního poplatku. Z evidence poplatníků se odhlásila v květnu 2021. Žalovaná nezaplatila televizní poplatky za měsíc březen 2020 ve výši 25 Kč (z poplatku 135 Kč zaplatila pouze 110 Kč), a poplatky za měsíce duben až srpen roku 2020 po 135 Kč za každý z těchto měsíců, tedy televizní poplatky v celkové výši 700 Kč za uvedené období. Žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení dlužných televizních poplatků, žalovaná dluh neuhradila. 10. Podle ust. § 3 odst. 2 zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích a o změně některých zákonů (dále jen„ zákona o rozhlasových a televizních poplatcích“) poplatníkem televizního poplatku je fyzická osoba nebo právnická osoba, která vlastní televizní přijímač. Jestliže drží nebo z jiného právního důvodu alespoň 1 měsíc užívá televizní přijímač fyzická osoba nebo právnická osoba, která není jeho vlastníkem, je poplatníkem tato osoba. 11. Podle ust. § 7 odst. 2 zákona o rozhlasových a televizních poplatcích je-li poplatníkem fyzická osoba, je rozhlasový nebo televizní poplatek splatný nejpozději do patnáctého dne každého kalendářního měsíce. 12. Soud aplikoval na zjištěný skutkový stav výše citovaná zákonná ustanovení a shledal nárok žalobkyně na zaplacení televizních poplatků jako důvodný, neboť žalovaná neplnila svou zákonnou povinnost vyplývající z citovaného ustanovení § 3 odst. 2 zákona o rozhlasových a televizních poplatcích, platit televizní poplatek. Žalovaná byla vedena v evidenci poplatníků televizních a rozhlasových poplatků od 1. 6. 1992 a v žalovaném období se z evidence neodhlásila, když z této evidence se odhlásila až v květnu 2021. Žalovaná sama byla v průběhu celého soudního řízení zcela procesně pasivní, netvrdila, že svůj dluh uhradila nebo že by dluh zanikl jinak. Soud proto žalobě vyhověl jak ohledně nezaplacených televizních poplatků, tak ohledně kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení, který posoudil dle ustanovení § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dle kterého po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Žalovaná si neplnila svou zákonnou povinnost platit televizní poplatek a tím se dostala do prodlení s plněním této povinnosti, žalobkyně tak správně požaduje úrok z prodlení z dlužných televizních poplatků od 15. dne každého měsíce (§ 7 odst. 2 zákona o rozhlasových a televizních poplatcích), za nějž žalovaný dluží televizní poplatek, a to ve správné výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Tento úrok žalobkyně požaduje pouze ke dni vyhotovení žaloby, tj. k datu 15. 7. 2021. S ohledem na shora uvedené soud v celém rozsahu návrhu vyhověl. 13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni nárok na náhradu nákladů řízení ve výši 51,43 % dle úspěchu ve věci (žalobkyně požadovala celkem částku 4.133,99 Kč, v částce 1.003,88 Kč zavinila zastavení řízení – viz bod 2. a 3. odůvodnění tohoto rozsudku). Soud žalobkyni nepřiznal náhradu za odměnu za zastupování advokátem, když takovou odměnu nelze považovat za účelně vynaloženou s ohledem na skutečnost, že činnost České televize sice není výkonem veřejné moci, nicméně, na poli svého působení se těší výsadnímu postavení (k čemuž má vytvořené specifické podmínky) a lze tak na ni v určitých ohledech klást srovnatelné nároky jako na orgány státní moci (srovnej nález Ústavního soudu ze dne 24. 7. 2013, sp. zn. I. ÚS 3344/12). Česká televize inkasuje televizní poplatek za specifických podmínek srovnatelných s daňovou povinností, a proto by měla mít k výběru poplatků vytvořeny podmínky i ve formě oddělení, jenž se touto činností zabývá a má kvalifikované pracovníky. U činnosti nikterak právně náročné, spočívající ve výběru televizních poplatků, nemá žalobkyně důvod nechat se zastupovat advokátem. S ohledem na tento postup soud přiznal žalobkyni částku 360 Kč (před snížením ve výši 700 Kč), představující náhradu za soudní poplatek ve výši 400 Kč a náhradu hotových výdajů v paušální výši po 100 Kč za úkony podle ust. § 151 odst. 3 o. s. ř. dle ust. § 1 odst. 3 písm. a) ve spojení s ust. § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb., a to za návrh ve věci samé, písemnou výzvu k plnění a částečné zpětvzetí žaloby po částečném plnění žalovanou (viz bod 5. odůvodnění tohoto rozsudku). 14. O lhůtách k plnění soud rozhodl podle ust. § 160 odst. 1 věta za středníkem o. s. ř., když neshledal důvody pro povolení delší lhůty splatnosti či splátek.