8 C 117/2022-53 — Okresní soud v Šumperku

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení výše uvedené částky s tím, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa] (s účinností ke dni 28. 9. 2018 byla část závodu společnosti [právnická osoba] převedena na společnost [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa]), jako poskytovatel půjčky, splnil svou zákonnou povinnost ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, když s odbornou péčí posoudil schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr, a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalované před uzavřením předmětné Smlouvy o úvěru a jejich ověření doklady vyžádanými od žalované a nahlédnutím do veřejných registrů. Žalovaná byla dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalované. Poskytnuté informace byly zaznamenány v Žádosti o úvěr (dále jen„ Žádost“) ze dne 2. 12. 2017 a byly ověřeny doklady uvedenými v části„ Doklady k příjmům“ a„ Doklady k výdajům“. Teprve následně, po vyhodnocení získaných informací, byla s žalovanou uzavřena smlouva o úvěru. V Žádosti žalovaná uvedla, že výše jejích měsíčních příjmů činí celkem 14.361,00 Kč, že výše jejích měsíčních výdajů činí 7.800,00 Kč, že výše měsíčního příjmu celé domácnosti činí celkem 29.361,00 Kč, a že výše měsíčních výdajů celé domácnosti činí celkem 15.600,00 Kč. Tvrzenou majetkovou situaci žalované si právní předchůdce žalobce ověřil z Výpisů z běžného účtu a příjmových pokladních dokladů. Žalovaná v Žádosti prohlásila a svým podpisem stvrdila, že údaje, které právnímu předchůdci žalobce před uzavřením Smlouvy poskytla, jsou úplné, přesné a pravdivé. S ohledem na informace, které žalovaná uvedla, a které si právní předchůdce žalobce ověřil, a dále s ohledem na výši požadovaného úvěru dospěl právní předchůdce žalobce k názoru, že schopnost žalované splácet úvěr ve výši 16.000,00 Kč s měsíční splátkou 2.080,00 Kč je dostatečná. Právní předchůdce žalobce neměl důvod pochybovat o správnosti a pravdivosti tvrzení žalované, které uvedla v Žádosti o úvěr. Žalobce si navíc dovoluje zdůraznit, že žalovaná by se v případě uvedení nepravdivých či hrubě zkreslených údajů nebo zamlčení podstatných údajů, mohla dopustit trestného činu úvěrového podvodu dle ust. § 209 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, v pozdějším znění. Nepochybně pak není povinností úvěrující instituce prověřovat, zda se osoba žádající o úvěr nedopouští pokusu o úvěrový podvod a zda jedná poctivě. V tomto směru žalobce poukazuje na ustanovení § 6 odst. 1 a § 7 nového občanského zákoníku (které se s ohledem na § 3030 stejného zákona aplikuje i na tento případ), a která říkají, že každý má povinnost jednat v právním styku poctivě a že se má za to, že ten, kdo jednal určitým způsobem, jednal poctivě a v dobré víře. Jedná se o principy, které zná již starší judikatura a ze kterých plyne, že není povinností jedné strany a priory nedůvěřovat straně druhé, nýbrž naopak, vychází se ze zásady presumpce poctivosti jednání spolukontrahenta. Žalobce si dovoluje k okolnostem ověřování listin a důkazů při uzavření smlouvy odkázat rovněž na rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 31.7.2020 pod č.j. 5 Co 231/2020- 97, kde odvolací soud uzavřel pro posouzení úvěruschopnosti, že„ …stačilo přitom, že listiny, z nichž poskytovatel zápůjčky vycházel, měl tyto jakožto věřitel k dispozici ke dni sepsání smlouvy o zápůjčce, přičemž jejich poskytnutí potvrdil i sám žalovaný svým podpisem na zákaznické kartě. Takže ani odvolací soud nemá důvodu o doložení těchto listin tehdejšímu věřiteli pochybovat, přičemž toto z hlediska § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. postačuje.“ Dále je určitě potřeba zmínit rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne 9. 3. 2021 č.j. [číslo jednací], kdy se odvolací soud vyjádřil, že ačkoliv„ žalovaný sice neuvedl měsíční platby domácnosti…nelze to klást k tíži druhé smluvní strany. Právní předchůdkyně žalobkyně proto zcela správně přikročila k posouzení těchto výdajů dle ekonomického modelu. Právní předchůdkyně tak zcela dostála povinnosti podle ust. § 9 odst. 3 zákona č. 145/2010 Sb.“ Městský soud v citovaném rozhodnutí rovněž potvrdil, že údaje z prohlášení k žádosti o poskytnutí úvěru jsou povinností žádajícího – a to uvést je pravdivě. Mezi žalovanou a společností [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa] (s účinností ke dni 28. 9. 2018 byla část závodu společnosti [právnická osoba] převedena na společnost [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa]) došlo dne 2. 12. 2017 k uzavření Smlouvy o úvěru [číslo] 2017 [číslo] (dále jen„ Smlouva“). Dle smluvního ujednání je nedílnou součástí této Smlouvy také Předpis splátek. Na základě uzavřené Smlouvy poskytl právní předchůdce žalobce žalované peněžní prostředky ve výši 16.000,00 Kč (dále také jen„ úvěr“), a to v hotovosti v den uzavření Smlouvy, což žalovaná potvrdila svým podpisem Smlouvy dle čl. I. Smlouvy. Úvěr byl v souladu s čl. I. odst. 2. Smlouvy poskytnut žalované za úplatu, poplatky a za úrok ve výši 28 % z jistiny úvěru za období, na které byl poskytnut. Celkové náklady spotřebitelského úvěru splatné žalovanou dle čl. II. Smlouvy činily 11.680,00 Kč. Celkovou dlužnou částku ve výši 27.680,00 Kč, odpovídající součtu poskytnutého úvěru a celkových nákladů spotřebitelského úvěru, se žalovaná v souladu čl. II. Smlouvy a Předpisu splátek zavázala uhradit v 13 měsíčních splátkách po 2.080,00 Kč. Žalovaná však nehradila sjednané splátky řádně a včas, čímž porušila své závazky ze Smlouvy. Ke dni 2. 1. 2019 vzniklo právnímu předchůdci žalobce v souladu se Smlouvou právo na uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené části celkové dlužné částky. Ze strany žalované bylo na dlužnou částku naposledy zaplaceno dne 7. 3. 2019, avšak dlužná částka ani poté nebyla zcela uhrazena. Tím vzniklo právo na uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené části celkové dlužné částky, která činila na jistině úvěru 8.440,00 Kč. Vzhledem k tomu, že poskytnutý úvěr nebyl ze strany žalované řádně v plné výši uhrazen, úročí se neuhrazená jistina úvěru ve výši 8.440,00 Kč od 3. 1. 2019 dále úrokem s úrokovou sazbou ve výši 10,79% ročně odpovídající výši úrokové sazby korunových úvěrů poskytnutých bankami spotřebitelům na spotřebu se splatností 1-5 let ke dni uzavření Smlouvy. V důsledku prodlení žalované s úhradou splátek vzniklo právnímu předchůdci žalobce také právo požadovat zaplacení úroku z prodlení v zákonné výši 9,75% ročně. Na základě smluvního ujednání, aprobovaného občanským zákoníkem, je úrokem z prodlení úročena splatná nezaplacená částka jistiny úvěru ve výši 8.440,00 Kč. V důsledku porušení smluvních povinností žalované hradit splátky řádně a včas vzniklo právnímu předchůdci žalobce rovněž právo na úhradu smluvní pokuty sjednané přímo ve Smlouvě, konkrétně v čl. V. odst. 4. Smlouvy kde se propsalo, že v případě porušení povinnosti žalované zaplatit jakoukoliv splátku řádně a včas, je žalovaná povinna zaplatit právnímu předchůdci žalobce smluvní pokutu ve výši 0,1 % z příslušné dlužné částky, a to za každý den prodlení. Smluvní pokuta dle téhož ujednání byla splatná dne následujícího po dni prodlení. Smluvní pokuta vyčíslená za období od prodlení 3. 1. 2018 (již první splátku splatnou ke dni 2. 1. 2018 žalovaná neuhradila řádně, ale až se zpožděním právě 26. 1. 2018 viz tabulka) do 20. 5. 2020 činí celkem 6.744,92 Kč. Pohledávka za žalovanou vyplývající z výše uvedené Smlouvy byla ze strany společnosti [právnická osoba] postoupena žalobci na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 24. 6. 2020, se všemi právy s ní spojenými, včetně práva ze smluvní pokuty, a to s účinností ke dni 8. 7. 2020. Postoupení pohledávky bylo žalované písemně oznámeno. Z této skutečnosti dovozuje žalobce svou procesní legitimaci. Za období od postoupení pohledávky ke dni sepisu této žaloby nebylo ze strany žalované na předmětnou pohledávku žalobce uhrazeno ničeho. Žalobce tedy požaduje po žalované zaplacení: neuhrazené jistiny ve výši 8.440,00 Kč, smluvní pokuty ve výši 6.744,92 Kč, zákonného úroku z prodlení vyčísleného od prodlení do 20. 5. 2020 ve výši 1.472,30 Kč. Dále žalobce požaduje rovněž zaplacení: úroků z úvěru ve výši 10,79% p. a. z dlužné jistiny úvěru ve výši 8.440,00 Kč od 21. 5. 2020 do zaplacení, zákonných úroků z prodlení ve výši 9,75% p. a. z částky ve výši 8.440,00 Kč od 21. 5. 2020 do zaplacení. Před podáním žaloby byla žalovaná žalobcem písemně vyzvána k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou k plnění obsahující základní skutkový a právní rozbor věci. Tato výzva byla žalované odeslána doporučeně dne 18. 12. 2020. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Smlouvou o úvěru datovanou 2. 12. 2017 má soud za prokázané, že mezi žalovanou a výše uvedenou společností [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, na základě které byly poskytnuty žalované finanční prostředky ve výši 16.000 Kč, které se žalovaná zavázala vrátit včetně celkových nákladů spotř