9 C 156/2022-21 — Okresní soud v Šumperku

1. Žalobou podanou u Okresního soudu v Šumperku se žalobkyně domáhala zaplacení televizního poplatku za měsíce [anonymizováno] roku [rok] až [anonymizováno] roku [rok] (celkem 12 měsíců) v celkové výši 1 620 Kč včetně úroku z prodlení z dlužných televizních poplatků za každý měsíc prodlení kapitalizovaných k datu [datum] v celkové výši 175,87 Kč. 2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila. 3. Na výzvu soudu dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, když ve věci lze rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů, se žalovaná nevyjádřila, přičemž byla rovněž poučena o následcích nevyjádření se ve stanovené lhůtě ve smyslu ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř., tj. o tom, že v takovém případě platí, že byl její souhlas dán. Žalobkyně s postupem soudu dle ustanovení § 115a o. s. ř. souhlasila. Soud proto ve věci rozhodl bez jednání. 4. Odůvodnění tohoto rozsudku je koncipováno jako zjednodušené ve smyslu ustanovení § 157 odst. 4 o. s. ř., neboť proti němu není přípustné odvolání. 5. Soud v řízení dospěl k tomuto závěru o skutkovém stavu: Žalovaná se od [datum] přihlásila do evidence žalobkyně jako poplatník televizního poplatku, dosud se z evidence poplatníků neodhlásila. Žalovaná nezaplatila televizní poplatky za měsíce [anonymizováno] roku [rok] až [anonymizováno] roku [rok] (celkem 12 měsíců), ve výši 135 Kč za každý měsíc, tedy televizní poplatky v celkové výši 1 620 Kč za uvedené období. Žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení dlužných televizních poplatků písemně na adresu uvedenou v přihlášce poplatníka televizních poplatků, žalovaná však na výzvu nereagovala a dluh neuhradila. 6. Podle ust. § 3 odst. 2 zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích a o změně některých zákonů (dále jen„ zákona o rozhlasových a televizních poplatcích“) poplatníkem televizního poplatku je fyzická osoba nebo právnická osoba, která vlastní televizní přijímač. Jestliže drží nebo z jiného právního důvodu alespoň 1 měsíc užívá televizní přijímač fyzická osoba nebo právnická osoba, která není jeho vlastníkem, je poplatníkem tato osoba. 7. Podle § 6 zákona o rozhlasových a televizních poplatcích, měsíční výše rozhlasového poplatku činí 45 Kč, měsíční výše televizního poplatku činí 135 Kč. 8. Podle ustanovení § 7 citovaného zákona, poplatník platí rozhlasový nebo televizní poplatek provozovateli vysílání ze zákona buď přímo, nebo prostřednictvím pověřené osoby. Je-li poplatníkem fyzická osoba, je rozhlasový nebo televizní poplatek splatný nejpozději do patnáctého dne každého kalendářního měsíce. První platba rozhlasového nebo televizního poplatku je splatná nejpozději do patnáctého dne kalendářního měsíce následujícího po měsíci, v němž se fyzická osoba stala poplatníkem. 9. Podle ustanovení § 8 odst. 1, 2, 6 citovaného zákona, správcem evidence poplatníků rozhlasového nebo televizního poplatku je provozovatel vysílání ze zákona. Provozovatel vysílání ze zákona vede evidenci poplatníků, pokud k tomu nezmocní pověřenou osobu, která je v takovém případě zpracovatelem evidence poplatníků. Poplatník je povinen oznámit provozovateli vysílání ze zákona, popřípadě pověřené osobě, že se stal poplatníkem, a to do 15 dnů ode dne, kdy se jím stal; tento den je poplatník povinen uvést v oznámení. Tato oznamovací povinnost se nevztahuje na osoby osvobozené od rozhlasového nebo televizního poplatku podle § 4 odst. 1 a poplatníky, kteří podle § 5 odst. 2 neplatí rozhlasový nebo televizní poplatek. Poplatník je povinen písemně oznámit provozovateli vysílání ze zákona, popřípadě pověřené osobě změny ve skutečnostech uvedených v odstavcích 3 až 5 do 15 dnů ode dne, kdy změna nastala. 10. Soud aplikoval na zjištěný skutkový stav výše citovaná zákonná ustanovení a shledal nárok žalobkyně na zaplacení televizních poplatků jako důvodný, neboť žalovaná neplnila svou zákonnou povinnost vyplývající z citovaného ustanovení § 3 odst. 2 zákona o rozhlasových a televizních poplatcích, platit televizní poplatek. Žalovaná byla vedena v evidenci poplatníků televizních a rozhlasových poplatků od [datum] a v žalovaném období se z evidence neodhlásila. Žalovaná byla v průběhu celého soudního řízení zcela procesně pasivní, netvrdila, že svůj dluh uhradila nebo že by dluh zanikl jinak. Soud proto žalobě vyhověl jak ohledně nezaplacených televizních poplatků, tak ohledně kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení, který posoudil dle ustanovení § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dle kterého po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Žalovaná si neplnila svou zákonnou povinnost platit televizní poplatek a tím se dostala do prodlení s plněním této povinnosti, žalobkyně tak správně požaduje úrok z prodlení z dlužných televizních poplatků od 15. dne každého měsíce (§ 7 odst. 2 zákona o rozhlasových a televizních poplatcích), za nějž žalovaná dluží televizní poplatek, a to ve správné výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. S ohledem na shora uvedené soud v celém rozsahu návrhu vyhověl. 11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení potřebných k účelnému uplatňování práva, přičemž náhradu za odměnu za zastupování advokátem soud žalobkyni nepřiznal, když takovou odměnu nelze považovat za účelně vynaloženou s ohledem na skutečnost, že činnost České televize sice není výkonem veřejné moci, nicméně, na poli svého působení se těší výsadnímu postavení (k čemuž má vytvořené specifické podmínky) a lze tak na ni v určitých ohledech klást srovnatelné nároky jako na orgány státní moci (srovnej nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 3344/12). Česká televize inkasuje televizní poplatek za specifických podmínek srovnatelných s daňovou povinností, a proto by měla mít k výběru poplatků vytvořeny podmínky i ve formě oddělení, jenž se touto činností zabývá a má kvalifikované pracovníky. U činnosti nikterak právně náročné, spočívající ve výběru televizních poplatků, nemá žalobkyně důvod nechat se zastupovat advokátem. S ohledem na tento postup soud přiznal žalobkyni náhradu za soudní poplatek ve výši 400 Kč a náhradu hotových výdajů v paušální výši 100 Kč za úkon podle ust. § 151 odst. 3 o. s. ř. dle ust. § 1 odst. 3 písm. a) ve spojení s ust. § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb., a to za návrh ve věci samé a písemnou výzvu k plnění.