9 C 73/2022-19 — Okresní soud v Šumperku

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným u Okresního soudu v Šumperku se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky 20 000 Kč, smluvní pokuty ve výši 7 140 Kč a zákonného úroku z prodlení z částky 20 000 Kč od [datum] do zaplacení. Žalobkyně tvrdila, že s žalovanou dne [datum] uzavřela smlouvu o spotřebitelském úvěru (dále jen„ smlouva“), na základě které byly žalované na její bankovní účet poskytnuty peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč, přičemž žalovaná se zavázala vrátit částku úvěru v pravidelných měsíčních splátkách. Vzhledem k tomu, že žalovaná na úvěr neuhradila ničeho, dne [datum] došlo k zesplatnění úvěru. Žalobkyně dále dle ustanovení čl. VI. smlouvy požaduje po žalované úhradu smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z částky 20 000 Kč od [datum] do [datum], tj. ve výši 7 140 Kč. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, v řízení byla zcela nečinná. 3. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne [datum] bylo zjištěno, že mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena smlouva, na jejímž základě byla žalovaná oprávněna po žalobkyni požadovat finanční prostředky do výše 20 000 Kč. Stranami byla dále sjednána měsíční úroková míra 25 % a roční procentuální sazba nákladů ve výši 1400 %. Žalovaná se zavázala splácet jednou měsíčně úrok z úvěru přirostlý za uplynulé období (období od poslední platby úroku), jistinu úvěru se zavázala splatit nejpozději při ukončení smlouvy. V čl. VI. smlouvy byla sjednána pro případ, že žalovaná nezaplatí jakoukoli ze splátek v den splatnosti či neuhradí úvěr v termínu splatnosti, smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z částky, s jejíž platbou je žalovaná v prodlení. 4. Z potvrzení o provedené platbě„ platební brány [anonymizováno]“ bylo prokázáno, že v den uzavření smlouvy z účtu žalobkyně byly odeslány peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč na účet, který je jako účet žalované uveden ve smlouvě. 5. Z ústřižků výplatních poukazů bylo zjištěno, že žalovaná dne [datum], [datum], [datum] a [datum] obdržela vdovský důchod ve výši vždy 9 727 Kč. 6. Z kopie občanského průkazu žalované bylo zjištěno, že žalobkyně před uzavřením smlouvy ověřila totožnost žalované. 7. Z oznámení o zesplatnění půjčky ze dne [datum] a potvrzení o odeslání oznámení dne [datum] bylo zjištěno, že žalobkyně k tomuto dni zesplatnila úvěr žalované, přičemž celkovou dlužnou částku vyčíslila na 37 783,33 Kč. 8. Z předžalobní výzvy ze dne [datum] a podacího archu ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce před podáním žaloby vyzvala žalovanou k úhradě žalované částky. 9. Soud po provedeném dokazování dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Žalobkyně a žalovaná dne [datum] uzavřely smlouvu, na základě které žalobkyně žalované poskytla částku ve výši 20 000 Kč a žalovaná se uvedenou částku zavázala vrátit spolu se sjednaným úrokem v pravidelných měsíčních splátkách. Žalovaná úvěr nesplácela. Žalobkyně žalované odeslala oznámení o zesplatnění úvěru ze dne [datum], ve kterém vyzvala žalovanou k úhradě dluhu do 5 dnů po obdržení tohoto oznámení. Před podáním žaloby byla žalované odeslána výzva k zaplacení dluhu právního zástupce žalobkyně ze dne [datum], předaná k poštovní přepravě dne [datum]. 10. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v účinném znění (dále jen„ ZSÚ“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 11. Podle § 87 odst. 2 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 12. Podle § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 13. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 14. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 15. Podle rozsudku Soudního dvora EU ze dne [datum] sp. zn. C [číslo] musí být články 8 a 23 směrnice EP a Rady 2008/48 [příjmení] vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v čl. 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 28 a 3 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Podle rozsudku Nejvyššího soudu České republiky z [datum], sp. zn. 33 Cdo 2178/2018:„ (…) věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka (srov. [příjmení], L a [příjmení], J.: Zákon o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů č. 145/2010 Sb. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2011, s. [číslo], ISBN [číslo]). Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. (…) Závěr odvolacího soudu dovozující, že spokojila-li se žalobkyně s nedoloženým prohlášením žalovaného o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech a nahlédnutím do registru dlužníků, nedostála povinnosti věřitele ve smyslu ustanovení § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, je správný.“. Dle nálezu Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 4129/18, při posuzování rozporu úvěrové smlouvy s dobrými mravy by měly soudy poskytovatele úvěru vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit, když to, zda je reálné splacení dluhu i výchozí zásada, kterou by jako obecný princip