16 C 83/2023-22 — Okresní soud v Šumperku

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným u Okresního soudu v Šumperku dne [datum] se žalobkyně domáhala na žalovaném zaplacení částky 23.747 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu tvrdila, že na základě smlouvy o úvěru [číslo] uzavřené dne [datum], a dodatku ke smlouvě uzavřeného dne [datum], mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba], [IČO], byl žalovanému poskytnut bezhotovostním převodem na jeho účet úvěr v částce 20.000 Kč. Totožnost žalovaného byla ověřena zasláním verifikačního poplatku ve výši 1 Kč. Úvěr se žalovaný zavázal splatit do dne [datum] společně s úrokem ve výši 4.312 Kč. Žalovaný úvěr do dne jeho splatnosti nesplatil, když právní předchůdkyni žalobkyně neuhradil ničeho. Ode dne [datum] se tak žalovaný ocitnul v prodlení. V důsledku prodlení žalovaného vzniklo právní předchůdkyni žalobkyně právo na zákonný úrok z prodlení z neuhrazené jistiny úvěru, nárok na smluví pokutu ve výši 0,1 % z dlužné listiny za každý den prodlení, kapitalizovaný částkou 3.380 Kč a taky nárok na smluvní úrok ve výši 4.437 Kč. Pohledávka za žalovaným byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] postoupena na žalobkyni, o čemž byl žalovaný informován. Žalobkyně požaduje po žalovaném také částku ve výši 217 Kč, jako účelně vynaložených nákladů spojených s uplatněním pohledávky. Žalobkyně před podáním žaloby vyzývala žalovaného k úhradě dlužné částky prostřednictvím svého právního zástupce, avšak bezvýsledně. 2. Podáním ze dne [datum] vzala žalobkyně žalobu částečně zpět co do částky 7.817 Kč představující smluvní pokutu a kapitalizovaný smluvní úrok a soud proto řízení usnesením ze dne [datum rozhodnutí] č. j. [číslo jednací] v této části zastavil. 3. Ve věci bylo postupováno dle § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Ze smlouvy o úvěru [číslo] s dodatkem soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně podepsala s žalovaným dne [datum] prostřednictvím použití elektronických prostředků smlouvu o úvěru [číslo] dne [datum] dále podepsali k této smlouvě dodatek. Ve smlouvě se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 20.000 Kč a žalovaný se zavázal tento úvěr splatit společně s úrokem ve výši 4.287 Kč, a to v jedné splátce splatné dne [datum]. 5. Z výpisu z účtu právní předchůdkyně žalobkyně soud zjistil, že žalovaný zaslal právní předchůdkyni žalobkyně dne [datum] verifikační poplatek, a to z účtu [bankovní účet]. 6. Z výpisu z účtu právní předchůdkyně žalobkyně bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně zaslala dne [datum] částku 12.000 Kč a dne [datum] částku 8.000 Kč na účet žalovaného číslo [bankovní účet]. 7. Z výzev k úhradě ze dne [datum] a [datum] a [datum] soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně žalovaného vyzývala k uhrazení dlužné částky. 8. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] dodatku k této smlouvě ze dne [datum] a seznamu postoupených pohledávek k této smlouvě, soud zjistil, že žalobkyně jako postupník a právní předchůdkyně žalobkyně, jako postupitel podepsaly dne [datum] písemnou smlouvou o postoupení pohledávek. Pohledávka za žalovaným se nachází v seznamu postoupených pohledávek. 9. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum] soud zjistil, že žalobkyně žalovanému oznámila postoupení pohledávky žalobkyni. 10. Z předžalobní upomínky s podacím archem soud zjistil, že před podáním žaloby vyzývala žalobkyně žalovaného, prostřednictvím svého právního zástupce k úhradě celé dlužné částky, výzva byla předána k poštovní přepravě dne [datum]. 1. Soud dospěl k tomuto závěru o skutkovém stavu: Právní předchůdkyně žalobkyně společnost [právnická osoba], [IČO] a žalovaný dne [datum] podepsali smlouvu, aktualizovanou dodatkem ze dne [datum], ve které se předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému částku ve výši 20.000 Kč a žalovaný se zavázal uvedenou částku vrátit spolu s částkou ve výši 4.287 Kč představující kapitalizovaný smluvní úrok, a to do [datum] v jediné splátce. Totožnost žalovaného byla ověřena verifikačním poplatkem. [příjmení] úvěru ve výši 12.000 Kč byla poukázána dne [datum] na bankovní účet žalovaného a částka ve výši 8.000 Kč byla dne [datum] zaslána na bankovní účet žalovaného. Žalovaný ovšem právní předchůdkyni žalobkyně neuhradil ničeho, přestože byl opakovaně k uhrazení dlužné částky vyzýván. Právní předchůdkyně žalobkyně následně rámcovou smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] postoupila pohledávku za žalovaným žalobkyni, a to ke dni [datum]. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno. Žalobkyně žalovaného před podáním žaloby marně vyzývala k úhradě dlužné částky, žalovaný již ničeho neuhradil. 2. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ ZSÚ“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 3. Podle § 87 odst. 2 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 4. Podle § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 5. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 6. Podle rozsudku Soudního dvora EU ze dne [datum] sp. zn. C [číslo] musí být články 8 a 23 směrnice EP a Rady 2008/48 [příjmení] vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v čl. 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 28 a 3 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Podle rozsudku Nejvyššího soudu České republiky z 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018:„ (…) věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná