208 C 26/2021-152 — Okresní soud v Šumperku

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal po žalované zaplacení výše uvedené částky s tím, že od 22. 2. 1993 do 31. 3. 2021 byl zaměstnancem žalované. Dne 29. 2. 2000 bylo doručeno žalobci rozhodnutí, podle něhož byl jmenován do funkce provozního ředitele společnosti s účinností od 1. 3. 2000. Rozhodnutí bylo vyhotoveno společností„ [anonymizováno] – [anonymizována dvě slova] s [anonymizováno], což bylo obchodní jméno žalované do 22. 8. 2006. Podle tohoto jmenování vykonával žalobce od 1. 3. 2000 funkci provozního ředitele korporace. Dne 19. 1. 2021 vydala žalovaná rozhodnutí o zrušení místa provozního ředitele bez náhrady za účelem zefektivnění chodu společnosti a úspory provozních nákladů. Následně pak bylo vydáno dne 25. 1. 2021 a doručeno dne 27. 1. 2021 rozvázání pracovního poměru výpovědí dle ust. § 52 písm. c) zákoníku práce. Pracovní poměr žalobce tak skončil dne 31. 3. 2021 právě z důvodů nadbytečnosti. Při jmenování do funkce provozního ředitele bylo v jmenovacím dekretu ujednáno:„ Budete-li odvolán z funkce v období před vzdáním se funkce nebo před skončením pracovního poměru jiným způsobem, náleží Vám odchodné ve výši 6násobku průměrného měsíčního výdělku, které Vám bude vyplaceno v nejbližším výplatním termínu po odvolání z funkce“. Dne 23. 7. 2020 byl žalobce odvolán mimo jiné z funkce prokuristy žalované společnosti. Na základě výpovědi podle § 52 písm. c) zákoníku práce, bylo následně v souladu s ust. § 67 odst. 1 zákoníku práce vyplaceno žalobci odstupné ve výši 3násobku průměrného měsíčního výdělku a byl dán příslib zaměstnavatele o vyplacení dalšího odstupného, také ve výši 3násobku průměrného výdělku, tedy 6 násobek průměrného měsíčního výdělku jako odstupné. Výplata byla realizována, celkem bylo vyplaceno 465.900 Kč, což je shodná částka s požadavkem uplatněným v této žalobě. Vzhledem k tomu, že odvolání z funkce prokuristy společnosti a zejména následně z rozvázání pracovního poměru výpovědí pro nadbytečnost je zřejmé, že došlo u žalobce i k odvolání z funkce před vzdáním se funkce nebo před skončením pracovního poměru jiným způsobem, žalobci tak dle závazku žalované shora uvedeného náleží odchodné ve výši 6násobku průměrného měsíčního výdělku, což činí částku 465.900 Kč. Odchodné mělo být vyplaceno v nejbližším výplatním termínu po odvolání z funkce, jak vyplývá z jmenovacího dekretu, tedy do 30. 4. 2021. Od 1. 5. 2021 je žalovaná s vyplacením odchodného v prodlení. Žalobce má za to, že odchodné a odstupné jsou dva naprosto rozdílné pojmy, které nelze zaměňovat. Zákoník práce dovoluje ujednání ve prospěch zaměstnance nad rámec povinností stanovených zákoníkem práce. Takovéto ujednání o výplatě odchodného při odvolání z funkce není v rozporu s ustanovením zákoníku práce, je závazné pro zaměstnavatele a není zaměnitelné s odstupným. Žalobce tak má za to, že tato výplata mu náleží. Žalobce prostřednictvím právního zástupce vyzval žalovanou, aby vyplatil odchodné dopisem ze dne 10. 6. 2021, který byl současně předžalobní upomínkou. Dopis však zůstal bez jakékoliv reakce. 2. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby s tím, že žádný z nároků uvedených v žalobě neuznává, a to ani částečně. Žalovaná souhlasí se základním skutkovým popisem věci v tom rozsahu, v jakém je obsažen v bodech I. a II. žaloby. V bodě III. žaloby žalobce opírá svůj údajný nárok na odchodné o ustanovení dokumentu ze dne 29. 2. 2000, kterým žalovaná s účinností ode dne 1. 3. 2000 jmenovala žalobce do funkce provozního ředitele žalovaného (dále jen„ Jmenování“). Předmětné ustanovení zní:„ Budete-li odvolán z funkce v období před vzdáním se funkce nebo před skončením pracovního poměru jiným způsobem, náleží Vám odchodné ve výši 6násobku průměrného měsíčního výdělku, které Vám bude vyplaceno v nejbližším výplatním termínu po odvolání z funkce.“ Žalobce v dané souvislosti tvrdí, že k jeho„ odvolání z funkce před vzdáním se funkce nebo před skončením pracovního poměru jiným způsobem“ (a tedy ke vzniku údajného nároku na odchodné) došlo, a to jednak v důsledku odvolání žalobce z funkce prokuristy žalované a jednak v důsledku rozvázání pracovního poměru žalobce výpovědí pro nadbytečnost dle § 52 písm. c) zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce. Žalovaná nejprve podotkla, že funkci prokuristy žalované rozhodně nelze ztotožňovat s funkcí provozního ředitele žalované. Obsahem prokury je zmocnění k právním jednáním, k nimž dochází při provozu obchodního závodu (podniku) podnikatele, zatímco funkce provozního ředitele je pracovním místem vedoucího zaměstnance a zároveň druhem práce ve smyslu zákoníku práce. Jedná se tedy pojmově o dvě zcela rozdílné funkce, z nichž vyplývají zcela odlišná práva a povinnosti. Nejvyšší soud ČR ostatně v dané souvislosti judikoval (například v rozhodnutích sp. zn. 21 Cdo 1269/2003 ze dne 18. 12. 2003 a sp. zn. 21 Cdo 525/2005 ze dne 13. 12. 2005), že vztah mezi prokuristou a podnikatelem, který mu prokuru udělil, není vztahem pracovněprávním. Funkci prokuristy tak z povahy věci ani nelze vykonávat v rámci pracovního poměru podle zákoníku práce. Do funkce prokuristy žalované byl žalobce dle zápisu v obchodním rejstříku jmenován až s účinností ode dne 29. 3. 2001, tedy více než rok po jeho jmenování do funkce provozního ředitele žalované. Text jmenování se přitom o prokuře nijak nezmiňuje a výraz„ funkce“ používá konzistentně pouze pro označení funkce provozního ředitele. Jestliže tedy výše citované ustanovení jmenování hovoří o„ odvolání z funkce“, mohlo tím evidentně být myšleno pouze odvolání z funkce provozního ředitele žalované, nikoliv z funkce jeho prokuristy, neboť samotný dokument jmenování ze dne 29. 2. 2000 s pozdějším udělením prokury žalobci vůbec nesouvisí. V důsledku odvolání žalobce z funkce prokuristy žalované proto ke vzniku žalobcova údajného nároku na zaplacení odchodného nedošlo. K rozvázání pracovního poměru žalobce u žalované došlo výpovědí žalované z důvodu dle § 52 písm. c) zákoníku práce ze dne 25. 1. 2021, která byla žalobci doručena dne 27. 1. 2021. K uplynutí výpovědní doby, a tedy ke skončení pracovního poměru, tak došlo dne 31. 3. 2021. Před skončením pracovního poměru žalobce u žalované nedošlo k odvolání žalobce z funkce provozního ředitele žalované, resp. z předmětného pracovního místa vedoucího zaměstnance. Odvolání z pracovního místa vedoucího zaměstnance je upraveno v § 73a zákoníku práce a jde o institut zcela odlišný od rozvázání či skončení pracovního poměru kterýmkoliv ze zákonem předvídaných způsobů. Zákoník práce naopak výslovně stanoví, že odvoláním z pracovního místa vedoucího zaměstnance jeho pracovní poměr nekončí. Výše citované ustanovení jmenování přitom žalobcův případný nárok na zaplacení odchodného podmiňuje žalobcovým„ odvoláním z funkce v období před vzdáním se funkce nebo před skončením pracovního poměru jiným způsobem“. Žalobce však z funkce provozního ředitele nikdy odvolán nebyl a tuto funkci přestal zastávat až v důsledku výpovědi, jinými slovy tedy současně se skončením pracovního poměru jiným způsobem, nikoliv před ním. Podmínka pro vznik žalobcova nároku na zaplacení odchodného popsaná v předchozím bodě tohoto podání, dle které by muselo dojít k odvolání žalobce z funkce před skončením pracovního poměru, tedy nebyla naplněna. Ke vzniku žalobcova údajného nároku na zaplacení odchodného proto nedošlo ani z tohoto důvodu. Jelikož byl žalobcův pracovní poměr rozvázán výpovědí ze strany žalované z důvodu dle § 52 písm. c) zákoníku práce, přičemž předtím trval déle než 2 roky, vznikl žalobci v dané souvislosti dle § 67 odst. 1 písm. c) zákoníku práce nárok na odstupné ve výši trojnásobku jeho průměrného výdělku. Žalovaná se však rozhodla zcela dobrovolně, nad rámec své zákonné povinnosti, vyplatit žalobci odstupné ve dvojnásobné výši, tedy ve výši šestinásobku jeho průměrného výdělku. Žalovaná dále uvedla, že k uvedenému rozhodnutí přistoupila nejen ve snaze poděkovat žalobci za jeho dlouholeté působení u žalované a dodatečně jej v této souvislosti mimořádně odměnit, ale také s úmyslem zachovat se k žalobci vzhledem k okolnostem co možná nejspravedlivěji, mj. mu také určitým způsobem finančně kompenzovat právě skutečnost, že žalobci z výše popsaných důvodů nevznikl nárok na odchodné ve smyslu příslušného ustanovení jmenování. 3. Výpisem z obchodního rejstříku k právnické osobě žalované a jmenováním do funkce datovaným 29. 2. 2000, má soud za prokázané, že žalovaná na základě rozhodnutí statutárního orgánu ze dne 29. 2. 2000 jmenovala žalobce do funkce provozního ředitele žalované s účinností od 1. 3. 2000. Od tohoto dne měl žalobce plnit všechny povinnosti vyplývající ze zákoníku práce a náležely mu všechny nároky vyplývající z tohoto pracovního poměru. Dále bylo v tomto písemném jmenování do funkce uvedeno, že bude-li žalobce odvolán z funkce v období před vzdáním se funkce nebo před skončením pracovního poměru jiným způsobem, náleží mu odchodné ve výši šestinásobku průměrného měsíčního výdělku, které mu bude vyplaceno v nejbližším termínu po odvolání z funkce. Žalobce se současně