8 C 66/2022-81 — Okresní soud v Šumperku

1. Žalobkyně se domáhala určení, že ve výroku I. tohoto rozsudku uvedená nemovitost je v jejím vlastnictví s tím, že naléhavý právní zájem na rozhodnutí soudu o určení vlastnického práva k předmětné nemovitosti je dán nutností rozhodnutí soudu, aby byl zápis v katastru nemovitostí uveden do souladu se skutečným stavem. V katastru nemovitostí je v současnosti jako vlastník předmětné nemovitosti evidován žalovaný. Vlastníkem shora uvedené předmětné nemovitosti je však žalobkyně, nicméně tato skutečnost není uvedena v katastru nemovitostí. Skutečnost, že je v daném případě dán naléhavý právní zájem žalobkyně, vyplývá také např. z judikatury Nejvyššího soudu, např. z rozsudku 30 Cdo 4593/2010:„ Naléhavý právní zájem na určení vlastnictví k nemovitosti je dán, není-li žalobce, který o sobě tvrdí, že je vlastníkem nemovitosti evidované v katastru nemovitostí, v katastru zapsán jako její vlastník.“ Právní předchůdci žalobkyně, paní [příjmení] [jméno] [příjmení], [datum narození] a pan [jméno] [příjmení], [datum narození] se na základě kupní smlouvy ze dne 15. 8. 1988 stali vlastníky pozemku p. č. st. [číslo] – zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba [adresa] – rodinný dům a pozemku [parcelní číslo] – zahrada, vše zapsané u [stát. instituce], [stát. instituce], pro obec a k. ú. [obec]. Následně se na základě usnesení soudu ve věci projednání dědictví [spisová značka] ze dne 9. 3. 1999 stala výlučným vlastníkem pozemku p. č. st. [číslo] – zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba [adresa] – rodinný dům a pozemku [parcelní číslo] – zahrada, vše zapsané u [stát. instituce], [stát. instituce], pro obec a k. ú. [obec], paní [příjmení] [jméno] [příjmení], [datum narození]. Žalobkyně se na základě darovací smlouvy ze dne 8. 6. 2013, právní účinky vkladu práva ke dni 18. 6. 2013, řízení vedeno u [stát. instituce], [stát. instituce] pod sp. zn. V [číslo], stala vlastníkem pozemku p. č. st. [číslo] – zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba [adresa] – rodinný dům a pozemku [parcelní číslo] – zahrada, vše zapsané u [stát. instituce], [stát. instituce], pro obec a k. ú. [obec] (dále také jen„ darované nemovitosti“). Právní předchůdci žalobkyně i žalobkyně se o tyto shora uvedené darované nemovitosti po celou dobu trvání svého vlastnického práva, tedy od roku 1988, řádně starali a udržovali pozemky v dobrém stavu. Po celou dobu užívání darovaných nemovitostí byli právní předchůdci žalobkyně i žalobkyně přesvědčeni, že celé pozemky, které užívali, byly v jejich oprávněném vlastnictví. Teprve až v březnu roku 2021 byla žalobkyně nucena začít řešit situaci ohledně svého vlastnického práva k pozemku [parcelní číslo] – ostatní plocha, a to s ohledem na požadavky třetích osob provádějících rekonstrukci na budově umístěné na sousedním pozemku, kdy se tyto osoby dožadovaly vstupu na pozemek p. [číslo] jako na pozemek ve vlastnictví žalovaného. Teprve tehdy tak žalobkyně zjistila, že po celou dobu trvání svého vlastnického práva k pozemku [parcelní číslo] (a taktéž její právní předchůdci již od roku 1988) užívali i pozemek [parcelní číslo] – ostatní plocha, který sousedí s pozemkem p. [číslo] je zapsán jako pozemek ve vlastnictví žalovaného. Tyto dva pozemky p. [číslo] [parcelní číslo] však nejsou rozděleny žádnou přírodní hranicí a přímo spolu sousedí, kdy plot ve vlastnictví žalovaného je po celou dobu vlastnictví darovaných nemovitostí žalobkyní a jejími právními předchůdci umístěn až na hranici pozemků p. [číslo] p. [číslo] nikoliv na hranici pozemků p. [číslo] [parcelní číslo]. Z tohoto umístění plotu a užívání darovaných nemovitých věcí tak žalobkyně i její právní předchůdci logicky nabyli dojem, že jde o jeden souvislý pozemek, který je v jejich vlastnictví. Shora uvedený pozemek [parcelní číslo] je žalobkyní a jejími právními předchůdci nepřetržitě užíván od roku 1988. Žalovaný za celou dobu neprojevil o tento pozemek žádný zájem, své vlastnické právo k pozemku nijak nenárokoval, žalobkyně ani její právní předchůdci tedy nemohli z ničeho usuzovat ani vědět, že nejsou vlastníkem pozemku [parcelní číslo]. Do začátku roku 2021 tedy právní předchůdci žalobkyně a žalobkyně užívali a spravovali pozemek více než 32 let s přesvědčením, že jsou vlastníky pozemku [parcelní číslo]. Dle znění § 1091 odst. 2 z. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník k vydržení vlastnického práva k nemovité věci je potřebná nepřerušená držba trvající deset let. Dle znění § 1095 z. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, uplyne-li doba dvojnásobně dlouhá, než jaké by bylo jinak zapotřebí, vydrží držitel vlastnické právo, i když neprokáže právní důvod, na kterém se jeho držba zakládá. To neplatí, pokud se mu prokáže nepoctivý úmysl. Dle znění § 1096 odst. 2 z. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, se při mimořádném vydržení nástupci započte vydržecí doba poctivého předchůdce bez dalšího. Dle znění § 3066 z. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník se do doby stanovené v § 1095 započte i doba, po kterou měl držitel, popřípadě jeho právní předchůdce, věc nepřetržitě v držbě přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona; tato doba však neskončí dříve než uplynutím dvou let ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, jde-li o věc movitou, a pěti let, jde-li o věc nemovitou. Mimořádné vydržení tedy ještě více než řádné vydržení akcentuje ochranu právní jistoty žalobkyně o jejím vlastnickém právu k předmětné nemovitosti. Jeho smyslem je povolit vydržení i v těch případech, které vylučuje řádné vydržení. Jediným důvodem pro nepovolení vydržení je tak nepoctivý úmysl. Nepoctivý úmysl dle zákonodárce má pokrývat pouze případy jednoznačné zištnosti a krajní nepoctivosti při nabývání majetku. Z důvodové zprávy vyplývá, že mimořádné vydržení nesmí dát průchod ochraně„ zjevné lsti a podvodu“, z čehož implicitně vyplývá, že mimořádně tedy může vydržet i ten, kdo není přímo přesvědčen, že vykonává právo, které mu náleží. S ohledem na tuto úpravu je více než zjevné, že žalobkyně řádně vydržela vlastnické právo k předmětné nemovitosti. Na základě shora uvedeného je zřejmé, že se žalobkyně stala vlastníkem předmětného pozemku [parcelní číslo] – ostatní plocha, a to z titulu mimořádného vydržení dle § 1095 z. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. Žalobkyně se na žalovaného obracela opakovaně ve věci nabytí svého vlastnického práva k pozemku [parcelní číslo] – ostatní plocha, a to naposledy předžalobní výzvou ze dne 16. 12. 2021, která byla žalovanému doručena dne 16. 12. 2021. Žalovaný však s vydržením vlastnického práva žalobkyně k předmětné nemovitosti nesouhlasí, a tedy nebyl ochoten dohodnout se na napravení stavu zapsaného v příslušném katastru nemovitostí. 2. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby s tím, že uzavřel dne 25. 11. 2008 Smlouvu o bezúplatném převodu nemovitostí č. [spisová značka] [číslo] s Českou republikou – Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových (dále„ ÚZSVM“), na základě které se stal vlastníkem nemovitých věcí při ulici [ulice] (v současné době se zde nachází [anonymizováno] [stát. instituce]). Mimo jiných byl předmětem shora citované smlouvy i pozemek [parcelní číslo] o výměře 48 m2 v k. ú. [obec]. Dne 1. března 2021 žalovaný obdržel žádost žalobkyně o odkoupení pozemků v k. ú. [obec], a to pozemku p. [číslo] části pozemku [parcelní číslo] v rozsahu dle náčrtku přiloženého k žádosti. Svou žádost žalobkyně odůvodnila tím, že současná dispozice umístění plotu na hranici mezi pozemky p. [číslo] [parcelní číslo] jí výrazně komplikuje provádět jakoukoliv údržbu, opravu a plánovanou rekonstrukci fasády budovy [adresa], jež je součástí pozemku st. [parcelní číslo], jehož vlastníkem je žalobkyně. Žalobkyně uvedla, že v případě, že žádosti bude vyhověno, je připravena provést na vlastní náklady odstranění stávajícího plotu, který spadá do vlastnictví pozemku p. [číslo] současně navrhla, aby se ve věci uskutečnilo jednání na místě samém. Ohledně žádosti žalobkyně proběhlo několik jednání. Žalovaný s odkoupením pozemků v rozsahu, jak navrhla žalobkyně, nesouhlasil, navrhl žalobkyni směnu nemovitostí dle přiloženého návrhu geometrického plánu, přičemž žalovaným navrhovaná směna nemovitostí měla vyřešit jak přístup žalobkyně k její nemovitosti, tak přístup žalovaného k jeho nemovitostem. K navrhované směně poslal právní zástupce žalobkyně žalovanému nesouhlasné vyjádření, s tím, že požadoval po žalovaném, aby souhlasným prohlášením vloženým na katastr nemovitostí uznal vlastnictví žalobkyně k pozemku [parcelní číslo] v k. ú. [obec] z důvodu jeho vydržení. Podle ustanovení § 1089 zákona č. 89/2012 Sb. drží-li poctivý držitel vlastnické právo po určenou dobu (u nemovité věci 10 let), vydrží je a nabude věc do vlastnictví. Nový občanský zákoník zavedl institut mimořádného vydržení v ustanovení § 1095, podle kterého uplyne-li doba dvojnásobně dlouhá, než jaké by bylo jinak zapotřebí, vydrží držitel vlastnické právo, i když neprokáže právní důvod, na kterém se jeho držba zakládá, to neplatí, pokud se mu prokáže nepoctivý úmysl. Podle ustanovení § 1092 se do vydržecí doby ve prospěch vydraž