11 C 28/2024-25 — Okresní soud v Šumperku

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným 18. 9. 2023 se žalobkyně domáhala zaplacení částky ve výši 24 484,9 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 20 000 Kč od 4. 10. 2014 do zaplacení. Žalobkyně svůj návrh odůvodnila tím, že mezi předchůdkyní žalobkyně společností , právnická osoba, , IČ , IČO, , sídlem , adresa, (dále také jen „předchůdkyně žalobkyně“) a žalovaným byla dne 22. 8. 2013 uzavřena smlouva o půjčce č. , hodnota, . Na základě smlouvy poskytla předchůdkyně žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč, a žalovaný se zavázal tyto prostředky vrátit v 58 týdenních splátkách, spolu s poplatkem ve výši 4 000 Kč, obchodním úrokem ve výši 2 800 Kč a částkou za službu hotovostní inkaso splátek ve výši 8 000 Kč. Pohledávka vyplývající z uvedené smlouvy, včetně příslušenství, se všemi právy s ní spojenými, byla ze strany předchůdkyně žalobkyně postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek na žalobkyni jako nového věřitele. Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno dopisem zaslaným doporučeně. Žalovaný na svůj dluh celkem uhradil částku 10 315,10 Kč. Žalobkyně tak po žalovaném požaduje pouze vrácení jistiny ve výši 20 000 Kč a částky ve výši 4 484,90 Kč v podobě hotovostního inkasa. Žalobkyně před podáním žaloby žalovaného vyzvala k úhradě dlužné částky. Předchůdkyně žalobkyně ověřila úvěruschopnost žalovaného na základě osobního pohovoru, na základě porovnání příjmů a výdajů a nahlédnutím do příslušných databází.2. Žalovaný se přes výzvu soudu ve věci nevyjádřil.Soud učinil ve věci následující skutková zjištění:3. Ze smlouvy označené jako „smlouva o půjčce“ č. , hodnota, bylo zjištěno, že dne 22. 8. 2013 žalovaný a , právnická osoba, , IČ , IČO, , sídlem , adresa, , podepsali smlouvu, na jejímž základě předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému částku 20 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku spolu se souhrnným poplatkem v částce 14 800 Kč, zaplatit v hotovosti v 58 týdenních splátkách po 600 Kč. Žalovaný podpisem smlouvy potvrdil, že při uzavření smlouvy převzal v hotovosti celou poskytnutou částku.4. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 14. 9. 2016 a seznamu postoupených pohledávek k této smlouvě, soud zjistil, že žalobkyně jako postupník a společnost , právnická osoba, , IČ , IČO, , sídlem , adresa, , jako postupitel podepsaly písemnou smlouvou o postoupení pohledávek vzniklých ze smluv o zápůjčce specifikované v příloze č. , hodnota, smlouvy, a to se všemi právy s nimi spojenými. Pohledávka za žalovaným ze smlouvy č. , hodnota, se nachází v seznamu postoupených pohledávek.5. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 30. 11. 2016, soud zjistil, že advokát , tituly před jménem, , jméno FO, vyhotovil oznámení adresované žalovanému, ve kterém sdělovala postoupení pohledávky ze smlouvy č. , hodnota, a vyzval žalovaného k uhrazení dlužných částek. Z oznámení není zřejmé, koho advokát zastupoval.6. Z předžalobní upomínky ze dne 22. 8. 2023 a podacího archu, bylo zjištěno, že zástupce žalobkyně vyhotovil výzvu adresovanou žalovanému, ve které jej vyzval k zaplacení dlužných částek ze smlouvy č. , hodnota, . Předžalobní upomínka byla předána k poštovní přepravě dne 22. 8. 2023.7. Z karty zákazníka bylo zjištěno, že žalovaný předchůdkyni žalobkyně sdělil, že je nájemník, nemá další půjčku, vlastní vozidlo a jeho příjem činí 17 000 Kč ze mzdy. Jako výdaje žalovaný uvedl, že platí nájem ve výši 3 500 Kč, výdaje domácnosti ve výši 6 000 Kč, spoření/pojištění ve výši 500 Kč a má výdaje na telefon ve výši 500 Kč, celkem tak výdaje činily 10 500 Kč. Na formuláři je zatrženo, že k ověření měla předchůdkyně žalobkyně dokumenty, a to občanský průkaz, výplatní pásku, výpis z účtu, pracovní smlouvu a SIPO.8. Z přihlášky pohledávky soud zjistil, že žalobkyně vypracovala přihlášku pohledávky do insolvenčního řízení žalovaného.9. Z formuláře standardní informace o spotřebitelském úvěru soud nečinil žádná skutková zjištění, neboť jeho obsah nebyl pro rozhodnutí podstatný.Soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu:10. Předchůdkyně žalobkyně , právnická osoba, , IČ , IČO, , sídlem , adresa, , a žalovaný dne 22. 8. 2013 podepsali smlouvu č. , hodnota, na základě které předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému částku ve výši 20 000 Kč a žalovaný se uvedenou částku zavázal vrátit spolu s poplatkem ve výši 4 000 Kč, obchodním úrokem ve výši 2 800 Kč a částkou za službu hotovostní inkaso splátek ve výši 8 000 Kč, a to v 58 týdenních splátkách po 600 Kč. Žalovaný podpisem smlouvy potvrdil, že při uzavření smlouvy převzal v hotovosti poskytnutou částku. Pohledávka za žalovaným ze smlouvy č. , hodnota, byla postoupena z předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni. Před podáním žaloby byla žalovanému odeslána výzva k zaplacení dluhu zástupce žalobkyně.11. Podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010, o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30. 11. 2016 (dále jen „ZoSÚ“), věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.12. Podle § 3028 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti.13. S ohledem na datum uzavření smlouvy soud posuzoval s ohledem na výše uvedené zákonné ustanovení věc dle předpisů účinných do 31. 12. 2013.14. Podle § 451 odst. 1 a 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen „obč. zák.“), kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Bezdůvodným obohacením je majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů.15. Podle § 457 obč. zák., je-li smlouva neplatná nebo byla-li zrušena, je každý z účastníků povinen vrátit druhému vše, co podle ní dostal.16. Podle rozsudku Nejvyššího soudu České republiky z 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018: „(…) věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka (srov. Wachtlová, L a Slanina, J.: Zákon o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů č. 145/2010 Sb. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2011, s. 98-109, ISBN 9788074001185). Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. (…) Závěr odvolacího soudu dovozující, že spokojila-li se žalobkyně s nedoloženým prohlášením žalovaného o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech a nahlédnutím do registru dlužníků, nedostála povinnosti věřitele ve smyslu ustanovení § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, je správný.“. Dle nálezu Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, při posuzování rozporu úvěrové smlouvy s dobrými mravy by měly soudy poskytovatele úvěru vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit, když to, zda je reálné splacení dluhu i výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoliv.Soud dospěl k následujícímu právnímu hodnocení:17. Soud na zjištěný skutkový stav