18 C 221/2023-18 — Okresní soud v Šumperku

1. Žalobou došlou soudu dne 15. 8. 2023 se žalobkyně domáhala zaplacení částky 17.204 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % z částky 17.204 Kč od 20. 1. 2022 do zaplacení, a částky 1.197 Kč. Žalobkyně tvrdila, že s žalovaným uzavřela, po ověření totožnosti žalovaného, distančním způsobem na adrese , Anonymizováno, , smlouvu, na základě které poskytla žalovanému spotřebitelský úvěr jiný než na bydlení až do výše 13.300 Kč s možností postupného čerpání. Úvěr žalovanému poskytla prostřednictvím bankovního převodu dne 20. 12. 2021 ve výši 13.300 Kč. Žalovaný si zvolil volitelné služby, a to „Klidné spaní“ za poplatek ve výši 110 Kč, „Presto“ za poplatek ve výši 165 Kč, informační SMS servis za poplatek ve výši 29 Kč. Úvěr byl splatný dne 19. 1. 2022, žalovaný ničeho neuhradil. Předmětem žaloby je jistina 13.300 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru 3.600 Kč, poplatku za služby („Klidné spaní“ 110 Kč, „Presto“ 165 Kč, za informační SMS servis 29 Kč). Dále žalobkyně požaduje smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně za prvních 90 dnů prodlení, a to ode dne následujícího po splatnosti, tj. od 20. 1. 2022 do 20. 4. 2022, celkem ve výši 1.197 Kč. Žalobkyně před podáním žaloby žalovaného vyzvala k úhradě dlužné částky výzvou odeslanou dne 10. 5. 2023.2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.3. Na výzvu soudu dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, když ve věci lze rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů, se žalovaný ani žalobkyně nevyjádřili, přičemž byli rovněž poučeni o následcích nevyjádření se ve stanovené lhůtě ve smyslu ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř., tj. o tom, že v takovém případě platí, že byl jejich souhlas dán. Soud proto ve věci rozhodl bez jednání.Soud učinil následující skutková zjištění:4. Z fotografie občanského průkazu, že žalobkyně měla k dispozici pro ověření totožnosti žalovaného fotografii jeho občanského průkazu.5. Z Autorizace ověření totožnosti, že žalobkyně ověřovala totožnost žalovaného i ze zaslání autorizační platby z účtu žalovaného číslo , č. účtu, dne 5. 9. 2020.6. Z přehledu bankovních transakcí, že žalobkyně dne 20. 12. 2021 vyplatila na účet žalovaného číslo , č. účtu, částku 13.300 Kč.7. Z výpisu o posouzení úvěruschopnosti, že žalovaný sdělil žalobkyni, že počet členů ve společné hospodařící domácnosti s příjmem je 1, že má pravidelné měsíční výdaje ve výši 2.000 Kč a čisté příjmy 25.000 Kč, že žalobkyně měla ověřit čistý měsíční příjem ve výši 20.869 Kč, že minimální výdaje vypočítala na 7.610 Kč, rezervu pro výdaje 500 Kč a vypočítala disponibilní příjem na částku 13.200 Kč. Počet doporučených prodloužení uvedla 1.8. Z metodiky posuzování úvěruschopnosti soud zjistil, že se jedná o vysvětlení postupu, jakým žalobkyně posuzuje úvěruschopnost klientů, kde se mimo jiné uvádí, že „Disponibilním příjmem se rozumí finanční částka, kterou má spotřebitel k dispozici pro splácení případného závazku vůči Společnosti, vzhledem ke svým příjmům a výdajům.“9. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru s postupným čerpáním, že stranami smlouvy jsou žalobkyně a žalovaný. Předmětem smlouvy je závazek žalobkyně poskytnout částku až do výše 13.300 Kč ve prospěch žalovaného bezhotovostně na ho účet č. , č. účtu, , a závazek žalované tuto částku vrátit spolu s poplatkem ve výši 3.600 Kč, celkem částku 17.204 Kč do 19. 1. 2022. Roční procentní sazba nákladů tak činila 1 744 %. Smlouva byla žalovaným podepsána SMS kódem dne 20. 12. 2021. Žalovaný si zvolil služby a zavázal se za ně zaplatit cenu, a to poplatek za službu „Klidné spaní“ ve výši 110 Kč měsíčně, za službu „Presto“ 165 Kč, za službu informační SMS servis ve výši 29 Kč měsíčně.10. Z předžalobní výzvy ze dne 10. 5. 2023 a podacího lístku, že zástupce žalobkyně vyzýval žalovaného k úhradě dlužné částky ve výši 22.160 Kč do tří dnů.11. Ze všeobecných obchodních podmínek, sazebníku, informací o spotřebitelském úvěru, soud nečinil žádná skutková zjištění, neboť s ohledem na posouzení věci nebyl jejich obsah podstatný.12. Soud dospěl k tomuto závěru o skutkovém stavu: Žalovaný a žalobkyně uzavřeli dne 20. 12. 2021 smlouvu, kterou se žalobkyně zavázala poskytnout na žádost žalovaného částku až do výše 13.300 Kč a žalovaný se zavázal vyčerpanou částku vrátit do 19. 1. 2022 spolu s poplatkem, který při vyčerpání celé částky činil 3.600 Kč. Roční procentní sazba nákladů tak činila 1 744 %. Žalovaný si zvolil služby a zavázal se za ně zaplatit cenu, a to poplatek za službu „Klidné spaní“ ve výši 110 Kč měsíčně, za službu „Presto“ 165 Kč, za službu informační SMS servis ve výši 29 Kč měsíčně. Smlouva byla uzavřena elektronicky a žalovaný ji podepsala SMS kódem. Při uzavření smlouvy měla žalobkyně k dispozici fotokopii občanského průkazu žalovaného a jeho totožnost ověřila ověřovací platbou z účtu žalovaného č. , č. účtu, . Žalobkyně ověřovala úvěruschopnost žalovaného tak, že pracovala s údaji sděleným žalovaným, a to že je ve společné hospodařící domácnosti s příjmem pouze on, že má pravidelné měsíční výdaje ve výši , právnická osoba, Kč a čisté příjmy 25 000 Kč, že minimální výdaje vypočítala na 7.610 Kč, rezervu pro výdaje 500 Kč, vycházela z čistého měsíční příjmu ve výši 20.869 Kč a vypočítala disponibilní příjem na částku 13.200 Kč. Z těchto údajů žalobkyně usoudila, že žalovaný bude schopen poskytnutou částku s úrokem a poplatky uhradit. Žalobkyně zaslala částku 13.300 Kč dne 20. 12. 2021 vyplatila na účet žalovaného číslo , č. účtu, . Žalobkyně vyzývala žalovaného k úhradě dlužné částky výzvou zaslanou dne 10. 5. 2023, přičemž touto výzvou poskytla žalovanému lhůtu 3 dny na zaplacení dlužné částky.13. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZSÚ“) je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.14. Podle § 86 odst. 1 ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.15. Podle § 86 odst. 2 ZSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.16. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.17. Podle § 2991 odst. 1, 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.18. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.19. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018: „(…) věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka (srov