18 C 87/2024-30 — Okresní soud v Šumperku

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu došlým soudu dne 22. 5. 2024 se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 11.700 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 11.700 Kč od 19. 10. 2024 do zaplacení. V žalobě tvrdila, že uzavřela s žalovaným dne 18. 9. 2023 smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě poskytla žalovanému úvěr ve výši 9.000 Kč, který měl být splacen nejpozději dne 18. 10. 2023. Žalobkyně poskytuje úvěry prostřednictvím své webové stránky , Anonymizováno, , na které si žalovaný vybral dle své vlastní volby dostupné parametry, jako jsou výše požadovaného úvěru v českých korunách a dobu splatnosti úvěru ve dnech. Žalovaný se dále zavázal poskytnout žalobkyni částku 1 Kč prostřednictvím bankovního převodu, jež je označena jako ověřovací platba, kterou žalobkyně vyžaduje za účelem ověření totožnosti. Po přijetí této platby byla smlouva podepsána prostřednictvím unikátního SMS kódu, jenž žalobkyně zaslala žalovanému na jím uvedené telefonní číslo. SMS kód ve znění , Anonymizováno, žalovaný následně vložil do příslušného formulářového pole na webových stránkách žalobkyně a odesláním potvrdil svoji vůli být smlouvou vázán. Žalovaný uvedenými kroky uzavřel s žalobkyní smlouvu. Žalovaný se smlouvou dále zavázal k datu splatnosti uhradit žalobkyni smluvní úrok v kapitalizované výši 2.700 Kč. Žalobkyně poskytla žalovanému úvěr dne 18. 9. 2023, a to převodem z bankovního účtu žalobkyně na bankovní účet žalovaného č. , č. účtu, , který je totožný s bankovním účtem, z něhož byla provedena ověřovací platba ve výši 1 Kč. Předmětem žaloby je pohledávka v celkové výši 11.700 Kč, skládající se z nesplacené jistiny úvěru ve výši 9.000 Kč a ze smluvního úroku ve výši 1,00 % denně z jistiny za dobu čerpání úvěru v kapitalizované výši 2.700 Kč, to vše spolu s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení od dne následujícího po dni splatnosti úvěru. Před podáním žaloby byl žalovaný vyzván k zaplacení.2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.3. Na výzvu soudu dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, když ve věci lze rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů, se žalovaný nevyjádřil, přičemž byl rovněž poučen o následcích nevyjádření se ve stanovené lhůtě ve smyslu ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř., tj. o tom, že v takovém případě platí, že byl jeho souhlas dán. Žalobkyně s postupem soudu dle ustanovení § 115a o. s. ř. souhlasila v prohlášení učiněném v žalobě. Soud proto ve věci rozhodl bez jednání.Soud učinil následující skutková zjištění:4. Ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, , že tuto dne 18. 9. 2023 podepsali žalobkyně a žalovaný, žalovaný prostřednictvím webových stránek žalobkyně SMS kódem. Předmětem smlouvy bylo poskytnutí bezúčelového úvěru žalovanému ve výši 9.000 Kč.5. Z potvrzení o provedení platbě, že společnost , právnická osoba, ., potvrdila, že z účtu žalobkyně vedeného u platební brány , Anonymizováno, odeslali dne 18. 9. 2023 na účet č. , č. účtu, pod VS , var. symbol, částku 9.000 Kč.6. Z předžalobní výzvy a poštovního podacího archu, že právní zástupce žalobkyně vyzval výzvou ze dne 10. 5. 2024, odeslanou téhož dne, žalovaného k úhradě dlužné částky z předmětné smlouvy o úvěru.7. Z výpisu účtu vedeného u , právnická osoba, , Anonymizováno, , č. , č. účtu, , že se jedná účet vedený pro žalovaného, a že dne 18. 9. 2023 byla na účet připsána částka 9.000 Kč od žalobkyně pod VS , var. symbol, .8. Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu: Žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 18. 9. 2023 prostřednictvím webové stránky , Anonymizováno, smlouvu o spotřebitelském úvěru, ve kterém se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému bezúčelový spotřebitelský úvěr ve výši 9.000 Kč na dobu 30 dní, s tím, že žalovaný se zavázal tuto částku spolu s úrokem z úvěru ve výši 1,00 % denně, tj. ve výši 2.700 Kč, zaplatit žalobkyni dne 18. 10. 2023. Roční procentní sazba nákladů tak činila 2 334 %. Žalobkyně částku 9.000 Kč převedla žalovanému dne 18. 9. 2023 na jeho účet č. , č. účtu, . Před podáním žaloby žalobkyně výzvou svého právního zástupce odeslanou dne 10. 5. 2024 vyzvala žalovaného o zaplacení.9. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZSÚ) je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.10. Podle § 86 odst. 1 ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.11. Podle § 86 odst. 2 ZSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.12. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.13. Podle § 2991 odst. 1, 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.14. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.15. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.16. Podle rozsudku Nejvyššího soudu České republiky ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018: „(…) věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka (srov. Wachtlová, L a Slanina, J.: Zákon o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů č. 145/2010 Sb. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2011, s. 98-109, ISBN 9788074001185). Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. (…) Závěr odvolacího soudu dovozující, že spokojila-li se žalobkyně s nedoloženým prohlášením žalovaného o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech a nahlédnutím do registru dlužníků, nedostála povinnosti věřitele ve smyslu ustanovení § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, je správný.“.17. Podle rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3.2020, sp. zn. C-679/18: „články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu