11 C 71/2025-24 — Okresní soud v Šumperku

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným 15. 11. 2024 se žalobkyně domáhala zaplacení částky ve výši 26 976 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 449,96 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 26 976 Kč od 30. 4. 2024 do zaplacení do zaplacení z titulu bezdůvodného obohacení vzniklého na straně žalovaného. Žalobkyně svůj návrh odůvodnila tím, že mezi předchůdkyní žalobkyně společností , právnická osoba, , IČO , IČO, (dále jen také „předchůdkyně žalobkyně“) a žalovaným došlo dne 23. 12. 2022 k uzavření Smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, . Na základě smlouvy poskytla předchůdkyně žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem smlouvy a žalovaný se zavázal tyto prostředky spolu se souhrnným poplatkem ve výši 22 408 Kč vrátit v 52týdenních splátkách po 1 008 Kč. Žalovaný na svůj dluh celkem uhradil částku 3 024 Kč. Žalobkyně po žalovaném požaduje pouze vrácení částky představující bezdůvodné obohacení vzniklé na straně žalované se zákonným úrokem z prodlení. Žalobkyně se tedy domáhá po žalovaném dlužné jistiny ve výši 26 976 Kč, představující rozdíl mezi poskytnutou jistinou ve výši 30 000 Kč a částkou zaplacenou žalovaným ve výši 3 024 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 449,96 Kč (tj. ve výši 15 % ročně z částky 26 976 Kč od 23. 12. 2023, tedy od data prodlení žalovaného, když měl celkovou dlužnou částku uhradit do 22. 12. 2023 do data postoupení pohledávky), a úrok z prodlení v zákonné výši 15 % ročně z dlužné jistiny ve výši 26 976 Kč od 30. 4. 2024 do zaplacení. Žalobkyně před podáním žaloby žalovaného vyzvala k úhradě dlužné částky. Pohledávka ze smlouvy, včetně příslušenství, se všemi právy s nimi spojenými, byly ze strany společnosti , právnická osoba, , IČO , IČO, postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 4. 2024 na žalobkyni jako nového věřitele. Postoupení pohledávek bylo žalovanému písemně oznámeno dopisem zaslaným doporučeně. Žalobkyně před podáním žaloby žalovaného vyzvala k úhradě dlužné částky.2. Žalovaný se přes výzvu soudu ve věci nevyjádřil.Soud ve věci učinil následující skutková zjištění:3. Ze smlouvy označené jako „Smlouva o spotřebitelském úvěru“ č. , hodnota, bylo zjištěno, že dne 23. 12. 2022 žalovaný a společnost , právnická osoba, , IČO , IČO, , podepsali smlouvu, na jejímž základě předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému částku 30 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku spolu se souhrnným poplatkem v částce 22 408 Kč, zaplatit v hotovosti v 52týdenních splátkách po 1 008 Kč. Žalovaný podpisem smlouvy potvrdil, že při uzavření smlouvy převzal v hotovosti celou poskytnutou částku.4. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 4. 2024, potvrzení o uhrazení úplaty a seznamu postoupených pohledávek k této smlouvě, soud zjistil, že žalobkyně jako postupník a společnost , právnická osoba, , IČO , IČO, , jako postupitel podepsaly dne 29. 4. 2024 písemnou smlouvu o postoupení pohledávek vzniklých ze smluv o zápůjčce specifikované v příloze č. 1 smlouvy, a to se všemi právy s nimi spojenými. Pohledávka za žalovaným ze smlouvy č. , hodnota, se nachází v seznamu postoupených pohledávek.5. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 29. 4. 2024 a podacího lístku, soud zjistil, že předchůdkyně žalobkyně vyhotovila oznámení adresované žalovanému, ve kterém sdělovala postoupení pohledávky ze smlouvy č. , hodnota, a vyzvala žalovaného k uhrazení dlužných částek do 10 dnů od obdržení dopisu. Oznámení bylo předáno k poštovní přepravě dne 30. 5. 20246. Z předžalobní upomínky ze dne 29. 7. 2024 a podacího lístku, bylo zjištěno, že zástupce žalobkyně vyhotovil výzvu adresovanou žalovanému, ve které ho vyzval k zaplacení dlužných částek ze smlouvy č. , hodnota, . Předžalobní upomínka byla předána k poštovní přepravě dne 29. 7. 2024.7. Z karty zákazníka soud zjistil, že žalovaný předchůdkyni žalobkyně sdělil, že je svobodný a bydlí u rodičů, má základní vzdělání, jeho čistý příjem činí 17 785 Kč, a výdaje jsou 3 000 Kč. Ve formuláři je zaznamenáno, že předchůdkyně žalobkyně měla k dispozici výplatní pásky.8. Z tabulky umoření soud zjistil, že žalovaný uhradil částku 3 024 Kč a jak tato částka byla původně započítána na dluh žalovaného.Soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu:9. Předchůdkyně žalobkyně , právnická osoba, , IČO , IČO, , a žalovaný dne 23. 12. 2022 podepsali smlouvu, na základě které předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému částku ve 30 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku spolu se souhrnným poplatkem v částce 22 408 Kč, zaplatit v hotovosti v 52týdenních splátkách po 1 008 Kč. Žalovaný podpisem smlouvy potvrdil, že při uzavření smlouvy převzal v hotovosti celou poskytnutou částku. Pohledávka za žalovaným byla postoupena z předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek podepsané dne 29. 4. 2024. Předchůdkyně žalobkyně žalovanému oznámila postoupení pohledávek dopisem ze dne 29. 4. 2024. Před podáním žaloby byl žalovaný vyzván k zaplacení dluhu výzvou právního zástupce žalobkyně. Žalovaný předchůdkyni žalobkyně při podpisu smlouvy sdělil, že je že je svobodný a bydlí u rodičů, má základní vzdělání, jeho čistý příjem činí 17 785 Kč, a výdaje jsou 3 000 Kč. Ve formuláři je podepsal, že předchůdkyně žalobkyně měla k dispozici výplatní pásky.10. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 31. 12. 2023 (dále jen „ZSU“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.11. Podle § 87 odst. 2 ZSU poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.12. Podle § 2991 odst. 1, 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen o. z.), kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.13. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.14. Podle rozsudku Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 sp. zn. C-697/18 musí být články 8 a 23 směrnice EP a Rady 2008/48 ES vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v čl. 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 28 a 3 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Podle rozsudku Nejvyššího soudu České republiky z 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018: „(…) věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí