16 C 105/2025-26 — Okresní soud v Šumperku

1. Žalobkyně se na žalovaném domáhala zaplacení částky , částka, se shora uvedeným příslušenstvím, sestávající z neuhrazené jistiny ve výši , částka, . Návrh odůvodnila tím, že mezi právním předchůdcem žalobkyně – společností , právnická osoba, , a žalovaným, byla uzavřena dne , datum, smlouva o úvěru číslo , hodnota, , na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši , částka, . Tato částka byla převedena na účet žalovaného, přičemž žalovaný se zavázal dodržovat Obchodní podmínky smlouvy, sazebník a zapůjčenou částku vrátit spolu s příslušenstvím nejpozději do dne , datum, . Smlouva byla uzavřena v souladu obchodními podmínkami v elektronické podobě a žalovaný svoji vůli smlouvu uzavřít projevil tzv. verifikační platbou realizovanou ze svého účtu na účet , Anonymizováno, . Původní věřitel identifikoval platbu úvěru uvedením variabilního symbolu číslo , hodnota, . Žalovaný sjednanou částku nehradil řádně a včas a vznikla mu povinnost žalobkyni vrátit zapůjčenou částku. Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalobkyní byla uzavřena dne , datum, smlouva o postoupení pohledávky, přičemž změna v osobě věřitele byla žalovanému oznámena přípisem. Žalovaný byl rovněž před podáním žaloby vyzván výzvou odeslanou dne , datum, k zaplacení dluhu. Žalovaná částka sestává z dlužné jistiny ve výši , částka, , smluvního úroku ke dni zesplatnění, tedy ke dni , datum, ve výši , částka, a smluvní pokuty ke dni zesplatnění ve výši , částka, . Tím, že žalovaný nezaplatil řádně a včas, dostal se do prodlení a žalobkyni vzniklo právo po žalovaném požadovat dle ust. § 1970 o. z. účinného od , datum, , úroky z prodlení ve výši stanovené nařízením vlády č. 142/1994 Sb.2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.3. Ve věci bylo postupováno dle § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.4. Soud dospěl k tomuto závěru o skutkovém stavu: Mezi právním předchůdcem žalobkyně – společností , právnická osoba, , a žalovaným, byla uzavřena dne , datum, smlouva o úvěru číslo , hodnota, , na základě, které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši , částka, . Tato částka byla převedena na účet žalovaného, přičemž žalovaný se zavázal dodržovat Obchodní podmínky smlouvy, sazebník a zapůjčenou částku vrátit spolu s příslušenstvím nejpozději do dne , datum, . Smlouva byla uzavřena v souladu obchodními podmínkami v elektronické podobě a žalovaný svoji vůli smlouvu uzavřít projevil tzv. verifikační platbou realizovanou ze svého účtu na účet , Anonymizováno, . Původní věřitel identifikoval platbu úvěru uvedením variabilního symbolu číslo , hodnota, . Žalovaný sjednanou částku nehradil řádně a včas a vznikla mu povinnost žalobkyni vrátit zapůjčenou částku. Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalobkyní byla uzavřena dne , datum, smlouva o postoupení pohledávky, přičemž změna v osobě věřitele byla žalovanému oznámena přípisem. Žalovaný byl rovněž před podáním žaloby vyzván výzvou odeslanou dne , datum, k zaplacení dluhu. Žalovaná částka sestává z dlužné jistiny ve výši , částka, , smluvního úroku ke dni zesplatnění, tedy ke dni , datum, ve výši , částka, a smluvní pokuty ke dni zesplatnění ve výši , částka, . Tím, že žalovaný nezaplatil řádně a včas, dostal se do prodlení a žalobkyni vzniklo právo po žalovaném požadovat dle ust. § 1970 o. z. účinného od , datum, , úroky z prodlení ve výši stanovené nařízením vlády č. 142/1994 Sb.5. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZSÚ“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.6. Podle § 87 odst. 2 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.7. Podle § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.8. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.9. Podle rozsudku Soudního dvora EU ze dne , datum, sp. zn. C-697/18 musí být články 8 a 23 směrnice EP a Rady 2008/48 ES vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v čl. 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 28 a 3 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Podle rozsudku Nejvyššího soudu České republiky z , datum, , sp. zn. , spisová značka, : „(…) věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka (srov. Wachtlová, L a Slanina, J.: Zákon o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů č. 145/2010 Sb. Komentář. 1. vydání. , adresa, : , právnická osoba, . Beck, 2011, s. 98-109, ISBN 9788074001185). Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze , právnická osoba, ), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. (…) Závěr odvolacího soudu dovozující, že spokojila-li se žalobkyně s nedoloženým prohlášením žalovaného o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech a nahlédnutím do registru dlužníků, nedostála povinnosti věřitele ve smyslu ustanovení § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, je správný.“. Dle nálezu Ústavního soudu ze dne , datum, , sp. zn. III. ÚS 4129/18, při posuzování rozporu úvěrové smlouvy s dobrými mravy by měly soudy poskytovatele úvěru vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit, když to, zda je reálné splacení dluhu i výchoz