16 C 86/2025-43 — Okresní soud v Šumperku

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným u Okresního soudu v , adresa, dne , datum, se žalobkyně na žalované domáhala zaplacení částky 21.766,45 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně tvrdila, že distančním způsobem na adrese , Anonymizováno, uzavřela s žalovanou smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, . Na základě této smlouvy žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši 10.000 Kč. Žalovaná se zavázala úvěr vrátit společně s úrokem a poplatkem za vyplacení tranše úvěru nejpozději do , datum, . Žalovaná neplatila splátky řádně a včas, když žalobkyni neuhradila ničeho, žalobkyně proto úvěr ke dni , datum, zesplatnila. Žalobkyně po žalované požaduje dlužnou jistinu ve výši 9999,99 Kč, poplatek ve výši 199 Kč a smluvní úrok ve výši 11.351,78 Kč. Dále žalobkyně požaduje smluvní pokutu ve výši 215,68 Kč. Před podáním žaloby žalobkyně vyzvala žalovanou dne , datum, k úhradě celé dlužné částky, žalovaná neuhradila ničeho.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, v řízení byla zcela nečinná.3. Ve věci bylo postupováno dle § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.4. Z metodiky posuzování úvěruschopnosti soud zjistil, že se jedná o vysvětlení postupu, jakým žalobkyně posuzuje úvěruschopnost klientů, kde se mimo jiné uvádí, že „Disponibilním příjmem se rozumí finanční částka, kterou má spotřebitel k dispozici pro splácení případného závazku vůči Společnosti, vzhledem ke svým příjmům a výdajům.“5. Z výpisu o posouzení úvěruschopnosti bylo zjištěno, že žalovaná sdělila žalobkyni, že má měsíční výdaje 5.752 Kč (pouze splácení půjček a bydlení) a příjmy 17.000 Kč. Žalobkyně ověřila příjem žalované ve výši 19.373 Kč a minimální výdaje vypočítala na částku 8.346 Kč, přičemž počítala s rezervou 600 Kč a vypočítala disponibilní příjem na částku 8.600 Kč.6. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru s postupným čerpáním bylo zjištěno, že žalobkyně s žalovanou tuto smlouvu podepsaly distančním způsobem dne , datum, . Žalobkyně se ve smlouvě zavázala žalované poskytnout úvěr až do výše 28.700 Kč převodem na její účet a žalovaná se zavázala tuto částku vrátit do , datum, společně s poplatkem za vyplacení úvěru ve výši 199 Kč a denním úrokem ve výši 1,99 % z čerpané částky.7. Z aplikace kontomatik bylo zjištěno, že příjem žalované spočíval převážně od Úřadu práce a nebankovních půjček například ze dne , datum, půjčka od , Anonymizováno, ve výši 6.000 Kč, dne , datum, půjčka od , právnická osoba, ve výši 10.000 Kč, dne , datum, půjčka od , právnická osoba, ve výši 10.000 Kč, dne , datum, půjčka 50.000 Kč od společnosti , Anonymizováno, s., dne , datum, půjčka od , právnická osoba, ve výši 20.000 Kč8. Z přehledu bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli bylo zjištěno, že žalobkyně zaslala dne , datum, částku ve výši 10.000 Kč na účet č. , č. účtu, .9. Ze sdělení , právnická osoba, . ze dne , datum, bylo zjištěno, že účet č. , č. účtu, je veden na jméno žalované.10. Z předžalobní výzvy ze dne , datum, s poštovním podacím archem bylo zjištěno, že právní zástupce žalobkyně vyzval žalovanou k úhradě celé dlužné částky a tato výzva byla dne , datum, předána k poštovní přepravě.11. Z dalších předložených listin nečinil soud skutková zjištění, neboť skutkový stav rozhodný pro právní hodnocení byl dostatečně prokázán výše uvedenými důkazy.12. Soud dospěl k tomuto závěru o skutkovém stavu: Žalovaná a žalobkyně podepsaly dne , datum, smlouvu o spotřebitelském úvěru s postupným čerpáním, kterou se žalobkyně zavázala poskytnout na žádost žalované částku až do výše 28.700 Kč a žalovaná se zavázala vyčerpanou částku vrátit do nejpozději do , datum, spolu s poplatkem ve výši 199 Kč a smluvním úrokem ve výši 0,98 % denně z nesplacené části jistiny. Smlouva byla uzavřena elektronicky a žalovaná ji podepsala SMS kódem. Žalobkyně ověřovala úvěruschopnost tak, že pracovala s čistým měsíčním příjmem žalované ve výši 19.737 Kč a s výdaji uvedenými žalovanou ve výši 8.346 Kč. Žalobkyně pak vypočetla disponibilní příjem na částku 8.600 Kč, když ponechala žalované rezervu 600 Kč. Z těchto údajů žalobkyně usoudila, že žalovaná bude schopna poskytnutou částku uhradit Žalobkyně zaslala dne , datum, částku 10.000 Kč na účet žalované, žalovaná na poskytnuté plnění neuhradila ničeho. Žalobkyně vyzývala žalovanou k úhradě dlužné částky výzvou zaslanou právním zástupcem žalobkyně dne , datum, .13. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZSÚ“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.14. Podle § 86 odst. 2 ZSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.15. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.16. Podle § 2991 odst. 1, 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen o. z.), kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.17. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.18. Podle rozsudku Soudního dvora EU ze dne , datum, sp. zn. C-697/18 musí být články 8 a 23 směrnice EP a Rady 2008/48 ES vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v čl. 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 28 a 3 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Podle rozsudku Nejvyššího soudu České republiky z , datum, , sp. zn. , spisová značka, : „(…) věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka (srov. Wachtlová, L a Slanina, J.: Zákon o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů č. 145/2010 Sb. Komentář. 1. vydání. , adresa, : , právnická osoba, . Beck, 2011, s. 98-109, ISBN 9788074001185). Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele