9 C 140/2025-26 — Okresní soud v Šumperku

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným u soudu dne , datum, se žalobkyně domáhala zaplacení částky , částka, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení. Návrh odůvodnila tím, že mezi společností , právnická osoba, . IČ , IČO, (dále také jen „předchůdkyně žalobkyně“) a žalovanou byla dne , datum, uzavřena smlouva o úvěru, na základě které předchůdkyně žalobkyně žalované poskytla částku , částka, , kterou se žalovaná zavázala vrátit do , datum, spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši , částka, , což ale žalovaná neučinila. Pohledávka byla postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, na žalobkyni.2. K výzvě soudu žalobkyně doplnila, že nemá k dispozici listiny prokazující prověření úvěruschopnosti při uzavírání smlouvy.3. Žalovaná se přes výzvu soudu ve věci nevyjádřila., právnická osoba, nařízenému jednání se žalovaná bez omluvy nedostavila, žalobkyně se z účasti na jednání omluvila.5. Ze smlouvy o postoupení pohledávek soud zjistil, že byla podepsána dne , datum, mezi předchůdkyní žalobkyně jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem. Předmětem smlouvy bylo postoupení pohledávek v počtu 405 ks. Přílohou smlouvy byl seznam postupovaných pohledávek jako příloha č. , hodnota, , jehož součástí byla pohledávka za žalovanou označená číslem , Anonymizováno, , rodným číslem, a částkou , částka, .6. Z potvrzení o platbě , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, . soud zjistil, že , datum, na účtu , č. účtu, vedeném na majitele , právnická osoba, . byla zaúčtována platba ve výši , částka, označená jako výdej. Číslo protiúčtu: , č. účtu, .7. Z potvrzení , Anonymizováno, . soud zjistil, že učet č. , hodnota, je veden pro žalovanou.8. Z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru soud zjistil parametry smlouvy: celková výše spotřebitelského úvěru , částka, , doba trvání 12 měsíců, celková částka, kterou je třeba zaplatit , částka, , pevná roční zápůjční úroková sazba činí 12 % p.a. z jistiny úvěru za období od podání žádosti o poskytnutí úvěru do termínu jeho splacení, výše RPSN 202,64 %.9. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo , Anonymizováno, soud zjistil, že jejími stranami byly předchůdkyně žalobkyně a žalovaná. Celková výše spotřebitelského úvěru , částka, , doba trvání 12 měsíců, celková částka, kterou je třeba zaplatit , částka, , roční zápůjční úroková sazba činí 12 % p.a., výše RPSN 202,64 %, 12 měsíčních splátek po , částka, , úhrada první splátky , datum, , splatnost úvěru , datum, .10. Z oznámení o postoupení pohledávky, výzvy k úhradě před podáním žaloby a podacího lístku s datem , datum, soud zjistil, že žalované bylo oznámení pohledávky žalobkyni. Žalovaná byla vyzvána k úhradě částky , částka, do tří dnů.Soud dospěl k následujícím závěrům o skutkovém stavu.11. Dne , datum, byla podepsána dílčí smlouva o postoupení pohledávek, a to mezi předchůdkyní žalobkyně jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem. Předmětem smlouvy bylo postoupení pohledávek v počtu 405 ks. Přílohou smlouvy byl seznam postupovaných pohledávek jako příloha č. , hodnota, , jehož součástí byla pohledávka za žalovanou označená číslem , Anonymizováno, , rodným číslem a částkou , částka, . Na účet žalované byla dne , datum, vyplacena částka , částka, z účtu předchůdkyně žalobkyně. Z dalších provedených důkazů soud pro nadbytečnost neučinil právně relevantní skutková zjištění.12. Podle § 2395 o. z. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.13. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do , datum, (dále jen „ZoSU“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.14. Podle § 87 odst. 1 ZoSU Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle odst. 2 je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.15. Podle rozsudku Soudního dvora EU ze dne , datum, sp. zn. C-697/18 musí být články 8 a 23 směrnice EP a Rady 2008/48 ES vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v čl. 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 28 a 3 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Podle rozsudku Nejvyššího soudu České republiky z , datum, , sp. zn. , spisová značka, : „(…) věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka (srov. Wachtlová, L a Slanina, J.: Zákon o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů č. 145/2010 Sb. Komentář. 1. vydání. , adresa, : , právnická osoba, . Beck, 2011, s. 98-109, ISBN 9788074001185). Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze , právnická osoba, ), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. (…) Závěr odvolacího soudu dovozující, že spokojila-li se žalobkyně s nedoloženým prohlášením žalovaného o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech a nahlédnutím do registru dlužníků, nedostála povinnosti věřitele ve smyslu ustanovení § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, je správný.“. Dle nálezu Ústavního soudu ze dne , datum, , sp. zn. III. ÚS 4129/18, při posuzování rozporu úvěrové smlouvy s dobrými mravy by měly soudy poskytovatele úvěru vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit, když to, zda je reálné splacení dluhu i výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoliv. Dle rozhodnutí Evropského soudního dvora ze dne , datum, ve věci ve věci C-679/18 – OPR-, právnická osoba, . v. GK, harmonizovaná unijní úprava v oblasti spotře