10 C 66/2025-25 — Okresní soud v Šumperku

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným , datum, se žalobkyně na žalovaném domáhala zaplacení částky 23 989,50 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu tvrdila, že na základě smlouvy o úvěru uzavřené dne , datum, mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně, společností , právnická osoba, ., IČ: , IČO, , byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 13 500 Kč. Smlouva byla uzavřena prostřednictvím webu právní předchůdkyně žalobkyně , Anonymizováno, . Žalovaný se zavázal úvěr splatit do , datum, společně s poplatkem ve výši 10 489,50 Kč. Finanční prostředky byly žalovanému zaslány na účet , č. účtu, . Žalovaný úvěr do dne jeho splatnosti nesplatil, když právní předchůdkyni žalobkyně neuhradil ničeho. V důsledku prodlení žalovaného vzniklo právní předchůdkyni žalobkyně právo na zákonný úrok z prodlení z neuhrazené jistiny úvěru. Pohledávka za žalovaným byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, postoupena na žalobkyni, o čemž byl žalovaný informován přípisem. Žalobkyně před podáním žaloby žalovaného vyzývala k úhradě dlužné částky prostřednictvím svého právního zástupce, avšak bezvýsledně.2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.3. Ve věci bylo postupováno dle § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.4. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , Anonymizováno, soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně s žalovaným podepsala smlouvu o úvěru dne , datum, prostřednictvím použití elektronických prostředků. Ve smlouvě se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 13 500 Kč a žalovaný se zavázal tento úvěr splatit společně s poplatkem ve výši 10 489,50 Kč, a to v jedné splátce splatné dne , datum, , tedy do 21 dní ode dne poskytnutí úvěru.5. Z potvrzení o provedené platbě vystavené dne , datum, soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně zaslala na účet č. , č. účtu, dne , datum, částku ve výši 13 500 Kč.6. Ze sdělení banky bylo zjištěno, že účet č. , č. účtu, je veden na osobu žalovaného.7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, a seznamu postoupených pohledávek soud zjistil, že pohledávka za žalovaným byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek postoupena na žalobkyni. Pohledávka za žalovaným se nachází v seznamu postoupených pohledávek.8. Z oznámení o postoupení pohledávky a předžalobní výzvy ze dne , datum, s potvrzením o odeslání soud zjistil, že právní zástupce žalobkyně žalovaného informoval o postoupení předmětné pohledávky a dále ho vyzval k uhrazení celé dlužné částky do tří dnů. Výzva byla předána k poštovní přepravě dne , datum, .9. Z dalších listin předložených žalobkyní soud nečinil žádná skutková zjištění, neboť skutkový stav byl dostatečně prokázán důkazy uvedenými výše.10. Soud dospěl k tomuto závěru o skutkovém stavu: Právní předchůdkyně žalobkyně společností , právnická osoba, ., IČ: , IČO, , byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 13 500 Kč. Smlouva byla uzavřena prostřednictvím webu právní předchůdkyně žalobkyně , Anonymizováno, . Žalovaný se zavázal úvěr splatit do , datum, společně s poplatkem ve výši 10 489,50 Kč. Finanční prostředky byly žalovanému zaslány na účet , č. účtu, . Žalovaný úvěr do dne jeho splatnosti nesplatil, když právní předchůdkyni žalobkyně neuhradil ničeho. V důsledku prodlení žalovaného vzniklo právní předchůdkyni žalobkyně právo na zákonný úrok z prodlení z neuhrazené jistiny úvěru. Pohledávka za žalovaným byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, postoupena na žalobkyni, o čemž byl žalovaný informován přípisem. Žalobkyně před podáním žaloby žalovaného vyzývala k úhradě dlužné částky prostřednictvím svého právního zástupce, avšak bezvýsledně.11. Před uzavřením smlouvy o úvěru právní předchůdkyně žalobkyně lustrovala žalovaného ve veřejně dostupných rejstřících ISIR, CEE, CRKI, EUCB, BRKI, NRKI, dále vycházela z údajů sdělených žalovaným. K žádným pochybám ohledně úvěruschopnosti žalovaného nedošlo. Žádnými dalšími důkazy ohledně prověřování úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně nedisponovala.12. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v účinném znění (dále jen „ZSoU“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.13. Podle § 87 odst. 2 ZSoU poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.14. Podle § 2991 odst. 1, 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen o. z.), kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.15. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.16. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.17. Soud na zjištěný skutkový stav aplikoval výše citovaná zákonná ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná jen v části poskytnuté a nevrácené jistiny. S odkazem na shora uvedené byl soud povinen v první řadě zjišťovat, zda žalobkyně dostála své povinnosti zkoumat s odbornou péčí schopnost žalovaného splatit předmětný spotřebitelský úvěr. Žalobkyně ale neprokázala, že by úvěruschopnost byla jakýmkoliv způsobem ověřována. Žalobkyně v řízení nepředložila žádné důkazy o posuzování schopnosti žalovaného splácet úvěr. Soud tedy nemohl prozkoumat, že žalobkyně posuzovala výdajovou a příjmovou stránku žalovaného. Dle názoru soudu tedy nesplnila ani minimum v rámci procesu ověření úvěruschopnosti žalovaného. S ohledem na výše uvedené tak soud dospěl k závěru, že žalobkyně nedostála své povinnosti vyplývající z ustanovení § 86 odst. 1, 2 ZoSU a smlouvu o spotřebitelském úvěru je tak nutno považovat za neplatnou, a to v souladu s ustanovením § 87 odst. 1 ZSÚ. Soud proto posoudil žalovaný nárok jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení podle ustanovení § 2991 odst. 2 o. z., neboť předchůdkyně žalobkyně žalovanému plnila bez právního důvodu. Podle ustanovení § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Podle § 87 odst. 1, věty třetí ZSoU, v případě, že poskytovatel úvěru neposoudí řádně úvěruschopnost, je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu, a to v době přiměřené jeho možnostem. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně žalovanému zaslala na jeho bankovní účet částku ve výši 13 500 Kč, přičemž dle žalobkyně žalovaný na svůj dluh ničeho neuhradil. Žalovaný v řízení nenamítal, jakou částku uhradil na svůj dluh, přičemž břemeno tvrzení a důkazní ohledně výše uhrazené částky jde právě za žalovaným. Stejně tak žalovaný neuváděl žádné skutečnosti ohledně jeho možností uvedenou částku splatit. Sou