10 C 88/2025-23 — Okresní soud v Šumperku

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným , datum, se žalobkyně na žalovaném domáhala zaplacení částky 20 000 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu tvrdila, že na základě smlouvy o úvěru uzavřené dne , datum, mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně, společností , právnická osoba, , IČO: , IČO, , byl žalovanému poskytnut bezhotovostním převodem na jeho bankovní účet úvěr ve výši 20 000 Kč, a to v platbách dne , datum, ve výši 5 000 Kč a 6 000 Kč a dne , datum, částkou ve výši 9 000 Kč, na účet žalovaného č. , č. účtu, . Žalovaný ničeho nezaplatil. Pohledávka za žalovaným byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, postoupena společnosti , Anonymizováno, , právnická osoba, ., IČ , IČO, a dále smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, na žalobkyni. Žalobkyně před podáním žaloby žalovaného vyzývala k úhradě dlužné částky prostřednictvím svého právního zástupce, avšak bezvýsledně.2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.3. Ve věci bylo postupováno dle § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.4. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru soud ničeho podstatného pro toto řízení nezjistil. Listina je nedatovaná a nepodepsaná.5. Z potvrzení o provedené platbě vystavené dne , datum, soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně zaslala na účet č. , č. účtu, tohoto dne částku ve výši 5 000 Kč a 6 000 Kč. Z potvrzení o provedené platbě vystavené dne , datum, soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně zaslala na účet č. , č. účtu, dne částku ve výši 9 000 Kč.6. Ze sdělení , právnická osoba, . bylo zjištěno, že účet č. , č. účtu, je veden na žalovaného.7. Ze smluv o postoupení pohledávek ze dne , datum, a , datum, a seznamu postoupených pohledávek a oznamování postoupení žalovanému soud zjistil, že pohledávka za žalovaným byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek postoupena na žalobkyni. Pohledávka za žalovaným se nachází v seznamu postoupených pohledávek.8. Z oznámení o postoupení pohledávky a předžalobní výzvy ze dne , datum, s potvrzením o odeslání soud zjistil, že právní zástupce žalobkyně žalovaného informoval o postoupení předmětné pohledávky a dále ho vyzval k uhrazení celé dlužné částky do tří dnů. Výzva byla předána k poštovní přepravě dne , datum, .9. Z dalších listin předložených žalobkyní soud nečinil žádná skutková zjištění, neboť skutkový stav byl dostatečně prokázán důkazy uvedenými výše.10. Soud dospěl k tomuto závěru o skutkovém stavu: Právní předchůdkyně žalobkyně společnost , právnická osoba, , IČO: , IČO, , poskytla žalovanému bezhotovostním převodem na jeho bankovní účet úvěr ve výši 20 000 Kč, a to v platbách dne , datum, ve výši 5 000 Kč a 6 000 Kč a dne , datum, částkou ve výši 9 000 Kč. Žalovaný ničeho nezaplatil. Pohledávka za žalovaným byla na základě , datum, a , datum, postoupena na žalobkyni, o čemž byl žalovaný informován přípisem. Žalobkyně před podáním žaloby žalovaného vyzývala k úhradě dlužné částky prostřednictvím svého právního zástupce, avšak bezvýsledně. Částka úvěru ve výši 20 000 byla poukázána na bankovní účet žalovaného. Žalovaný ovšem neuhradil ničeho. Žalobkyně žalovaného výzvou podanou k poštovní přepravě dne , datum, žalovaného informovala o postoupení pohledávky a vyzvala ho k uhrazení dlužné částky do tří dnů.11. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v účinném znění (dále jen „ZSoU“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.12. Podle § 87 odst. 2 ZSoU poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.13. Podle § 2991 odst. 1, 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen o. z.), kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.14. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.15. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.16. Soud na zjištěný skutkový stav aplikoval výše citovaná zákonná ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je převážně důvodná. S odkazem na shora uvedené byl soud povinen v první řadě zjišťovat, zda žalobkyně dostála své povinnosti zkoumat s odbornou péčí schopnost žalovaného splatit předmětný spotřebitelský úvěr. Žalobkyně ale neprokázala, že by úvěruschopnost byla jakýmkoliv způsobem ověřována. Žalobkyně v řízení nepředložila žádné důkazy o posuzování schopnosti žalovaného splácet úvěr. Soud tedy nemohl prozkoumat, že žalobkyně posuzovala výdajovou a příjmovou stránku žalovaného. Dle názoru soudu tedy nesplnila ani minimum v rámci procesu ověření úvěruschopnosti žalovaného. S ohledem na výše uvedené tak soud dospěl k závěru, že žalobkyně nedostála své povinnosti vyplývající z ustanovení § 86 odst. 1, 2 ZoSU a smlouvu o spotřebitelském úvěru je tak nutno považovat za neplatnou, a to v souladu s ustanovením § 87 odst. 1 ZSÚ. Soud proto posoudil žalovaný nárok jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení podle ustanovení § 2991 odst. 2 o. z., neboť předchůdkyně žalobkyně žalovanému plnila bez právního důvodu. Podle ustanovení § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Podle § 87 odst. 1, věty třetí ZSoU, v případě, že poskytovatel úvěru neposoudí řádně úvěruschopnost, je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu, a to v době přiměřené jeho možnostem. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně žalovanému zaslala na jeho bankovní účet částku ve výši 20 000 Kč, přičemž dle žalobkyně žalovaný na svůj dluh ničeho neuhradil. Žalovaný v řízení nenamítal, jakou částku uhradil na svůj dluh, přičemž břemeno tvrzení a důkazní ohledně výše uhrazené částky jde právě za žalovaným. Stejně tak žalovaný neuváděl žádné skutečnosti ohledně jeho možností uvedenou částku splatit. Soud proto zavázal žalovaného, aby žalobkyni, na kterou byla pohledávka ze smlouvy (a všechna práva s ní spojená) postoupena, zaplatil částku odpovídající bezdůvodnému obohacení ve výši 20 000 Kč. Ve zbývající části soud žalobu zamítl. Požadavek na zaplacení zákonného úroku z prodlení je dle soudu předčasný, neboť s ohledem na neplatnost uvedené smlouvy, nastává splatnost až 3 dny po právní moci tohoto rozsudku.17. Ve smyslu ustanovení § 160 o. s. ř. soud s přihlédnutím k celkové výši plnění stanovil lhůtu k plnění do 3 dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.18. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn § 142 odst. 2 občanského soudního řádu, když žalobkyně měla ve sporu pouze nepatrný neúspěch a náleží jí tak náhrada nákladů řízení ve výši 2 300 Kč Tyto náklady sestáv