9 C 97/2025-31 — Okresní soud v Šumperku

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným u Okresního soudu v , adresa, dne , datum, se žalobkyně na žalovaném domáhala zaplacení částky 35.483,11 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně tvrdila, že distančním způsobem na adrese , Anonymizováno, , Anonymizováno, uzavřela s žalovaným smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, . Na základě této smlouvy žalobkyně žalovanému poskytla úvěr ve výši 16.301 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr vrátit společně s úroky a poplatky, konec kreditového rámce měl nastat , datum, . Žalovaný neplatil splátky řádně a včas, když žalobkyni uhradil pouze částku 17,77 Kč, žalobkyně proto úvěr ke dni , datum, zesplatnila. Žalobkyně po žalovaném požaduje dlužnou jistinu ve výši 16.283,23 Kč, poplatek za vyplacení tranší úvěru ve výši 317,78 Kč, poplatek za službu klidné spaní ve výši 84,18 Kč, poplatek za službu Presto ve výši 1.255,79 Kč a smluvní úrok ve výši 17.545,13 Kč. Dále žalobkyně požaduje smluvní pokutu ve výši 1.581,92 Kč ve výši 0,1 % denně z dlužní jistiny za období od , datum, do , datum, . Před podáním žaloby žalobkyně žalovaného dne , datum, vyzvala k úhradě celé dlužné částky, žalovaný neuhradil ničeho.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, v řízení byl zcela nečinný.3. Ve věci bylo postupováno dle § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.4. Z metodiky posuzování úvěruschopnosti soud zjistil, že se jedná o vysvětlení postupu, jakým žalobkyně posuzuje úvěruschopnost klientů, kde se mimo jiné uvádí, že „Disponibilním příjmem se rozumí finanční částka, kterou má spotřebitel k dispozici pro splácení případného závazku vůči Společnosti, vzhledem ke svým příjmům a výdajům.“5. Z výpisu o posouzení úvěruschopnosti bylo zjištěno, že žalovaný sdělil žalobkyni, že má měsíční výdaje 10.000 Kč a příjmy 12.000 Kč. Žalobkyně ověřila příjem žalovaného ve výši 43.233 Kč a minimální výdaje vypočítala na částku 7.610 Kč, přičemž počítala s rezervou 500 Kč a vypočítala disponibilní příjem na částku 4.300 Kč.6. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru s postupným čerpáním bylo zjištěno, že žalobkyně s žalovaným tuto smlouvu podepsali distančním způsobem dne , datum, . Žalobkyně se ve smlouvě zavázala žalovanému poskytnout úvěr až do výše 13.800 Kč, který lze čerpat i opakovaně převodem na jeho účet a žalovaný se zavázal tuto částku vrátit, a to pravidelnými měsíčními částkami společně s poplatkem za vyplacení úvěru ve výši 1,99 % z čerpané částky a denním úrokem ve výši 1,016 % z čerpané částky.7. Z aplikace Kontomatik bylo zjištěno, že příjem žalovaného spočíval převážně od , Anonymizováno, a společností zabývajících se hazardními hrami např. , Anonymizováno, , z výpisu není zřejmý žádný pravidelný příjem žalovaného ze zaměstnání.8. Z přehledu bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli bylo zjištěno, že žalobkyně dne , datum, zaslala částku ve výši 8.301 Kč, , datum, částku ve výši 1.000 Kč, dne , datum, částku ve výši 1.000 Kč, dne , datum, částku ve výši 1.000 Kč, dne , datum, částku ve výši 900 Kč, dne , datum, částku ve výši 1.000 Kč, dne , datum, ve výši 500 Kč, dne , datum, částku ve výši 400 Kč, dne , datum, ve výši , datum, , dne , datum, ve výši 300 Kč a dne , datum, ve výši 1.500 Kč, vše na účet číslo , č. účtu, .9. Ze sdělení , právnická osoba, . ze dne , datum, bylo zjištěno, že účet č. , č. účtu, je veden na jméno žalovaného a na tento účet byly v období od , datum, do , datum, žalobkyní zaslány finanční prostředky v celkové výši 16.301 Kč.10. Z předžalobní výzvy ze dne , datum, s poštovním podacím archem bylo zjištěno, že právní zástupce žalobkyně žalovaného vyzval k úhradě celé dlužné částky a tato výzva byla dne , datum, předána k poštovní přepravě.11. Z dalších předložených listin soud nečinil skutková zjištění, neboť skutkový stav rozhodný pro právní hodnocení byl dostatečně prokázán výše uvedenými důkazy.12. Soud dospěl k tomuto závěru o skutkovém stavu: Žalobkyně a žalovaný podepsali dne , datum, smlouvu o spotřebitelském úvěru s postupným čerpáním, kterou se žalobkyně zavázala poskytnout na žádost žalovaného částku až do výše 16.200 Kč, a to i opakovaně a žalovaný se zavázal vyčerpanou částku vrátit pravidelnými měsíčními splátkami společně s poplatkem za vyplacení úvěru ve výši 1,99 % z čerpané částky a denním úrokem ve výši 1,016 % z čerpané částky. Smlouva byla uzavřena elektronicky a žalovaný ji podepsal SMS kódem. Žalobkyně ověřovala úvěruschopnost tak, že pracovala s čistým měsíčním příjmem žalovaného ve výši 12.000 Kč, přičemž ověřila příjem ve výši 43.233 Kč a s výdaji uvedenými žalovaným ve výši 10.000 Kč. Žalobkyně pak vypočetla disponibilní příjem na částku 4.300 Kč, když ponechala žalovanému rezervu 500 Kč. Z těchto údajů žalobkyně usoudila, že žalovaný bude schopen poskytnutou částku uhradit. Z aplikace Kontomatik je zřejmé, že příjem žalovaného spočíval z velké části od společností zabývajícími se sázkovými a hazardními hrami. Žalobkyně zaslala za období od , datum, do , datum, částku 16.301 Kč na účet žalovaného, žalovaný na poskytnuté plnění uhradil pouze částku 17,77 Kč. Žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě dlužné částky výzvou zaslanou právním zástupcem žalobkyně dne , datum, .13. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZSÚ“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.14. Podle § 86 odst. 2 ZSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.15. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.16. Podle § 2991 odst. 1, 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen o. z.), kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.17. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.18. Podle rozsudku Soudního dvora EU ze dne , datum, sp. zn. C-697/18 musí být články 8 a 23 směrnice EP a Rady 2008/48 ES vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v čl. 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 28 a 3 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Podle rozsudku Nejvyššího soudu České republiky z , datum, , sp. zn. , spisová značka, : „(…) věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy n