10 C 104/2019-37 — Okresní soud ve Svitavách

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení žalované částky. V žalobě uváděla, že dne 20. 12. 2016 uzavřel žalovaný s právní předchůdkyní žalobkyně společností [právnická osoba] smlouvu o úvěru [číslo] jejíž součástí byly i obchodní podmínky a sazebník, na jejímž základě poskytla žalovanému úvěr v částce 8 000 Kč a ten se zavázal vrátit tuto částku s příslušenstvím do 19. 1 2017. Žalovaný sjednanou částku neuhradil řádně a včas a vznikla mu tak povinnost zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1% za každý den z prodlení ze splatné a dosud nezaplacené částky a rovněž zaplatit paušální náhradu výdajů spojených s upomínáním dle sazebníku. Tato pohledávka byla smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 2. 7. 2018 s účinností ke dni 24. 7. 2018 převedena na žalobce, což bylo žalovanému oznámeno přípisem ze dne 3. 8. 2018. Dlužná částka ke dni postoupení sestávala a i nyní nadále sestává z dlužné jistiny ve výši 8 000 Kč, paušální náhrady za upomínání ve výši 150 Kč a ze smluvní pokuty ve výši 4 000 Kč (počítána jako 0,1% denně z dlužné částky 8 000 Kč od 20. 1. 2017 do 4. 6. 2018). 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Soud věc projednal a rozhodl, aniž by nařizoval jednání, neboť byly splněny podmínky uvedené v § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu v účinném znění (dále jen„ o. s. ř.“). Soud totiž s přihlédnutím k obsahu žaloby a charakteru projednávaného sporu dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů. Souhlas účastníků s tímto postupem přitom předpokládal, neboť žádný z nich se ve stanovené lhůtě k výzvě soudu obsahující doložku podle § 101 odst. 4 o. s. ř. nevyjádřil, zda s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí. 4. Ze smlouvy o úvěru č. 763780001 vzal soud za prokázané, že dne 20. 12. 2016 uzavřel žalovaný s právní předchůdkyní žalobkyně společností [právnická osoba] smlouvu o úvěru číslo 763780001, jejíž součástí byly i obchodní podmínky a sazebník, na jejímž základě poskytla žalovanému úvěr v částce 8 000 Kč a ten se zavázal vrátit tuto částku s příslušenstvím do 19. 1. 2017. Dále se žalovaný zavázal pro případ prodlení zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1% za každý den z prodlení ze splatné a dosud nezaplacené částky a rovněž zaplatit paušální náhradu výdajů spojených s upomínáním dle sazebníku (50 Kč za jednu upomínku). 5. Žalovaný na dluh nezaplatil ničeho. Toto tvrzení žalobkyně prokazuje třemi upomínkami ze dne 2. 2. 2017, 19. 2. 2017 a 2. 3. 2017. Žalovaný se ostatně proti tomuto tvrzení nijak nevymezil, netvrdil, že by na dluh cokoliv zaplatil. 6. Ze smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 2. 7. 2018 a z oznámení o postoupení pohledávky vzal soud za prokázané, že tato pohledávka byla smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 2. 7. 2018 s účinností ke dni 24. 7. 2018 převedena na žalobce, což bylo žalovanému oznámeno přípisem ze dne 3. 8. 2018. 7. Uzavřením smlouvy o úvěru podle § 2395 a násl. vznikla žalovanému povinnost společnosti [právnická osoba] a na základě postoupení pak i žalobkyni zaplatit jistinu dluhu 8 000 Kč. Povinnost žalované zaplatit výdaje spojené s upomínáním vznikla rovněž na základě uvedené smlouvy (byla smluvními stranami sjednána) a požadovaná výše odpovídá počtu odeslaných upomínek (3 x 50 Kč). Soud tedy uvedené částky žalobkyni přiznal jako důvodné. Současně přiznal žalobkyni i právo na zaplacení úroku z prodlení s odkazem na ustanovení § 1970 o. z.. 8. I smluvní pokuta ve výši 0,1% z dlužné částky denně byla mezi procesními stranami sjednána. Tuto možnost dává smluvním stranám ustanovení § 2048 o. z.. Současně však ustanovení § 2051 o. z. umožňuje soudu na návrh dlužníka, nepřiměřeně vysokou smluvní pokutu snížit. Žalovaný byl v řízení nečinný a snížení smluvní pokuty z důvodu její nepřiměřenosti, nenavrhl. Smluvní pokuta za asi půl roku jejího běhu dosáhla částky 4 000 Kč. Vzhledem k tomu, že zajišťovala povinnost zaplatit částku 8 000 Kč s příslušenstvím, je dle názoru soudu nutno takovou smluvní pokutu považovat za nepřiměřeně vysokou, i když to sám žalovaný nenamítl. Ujednání o smluvní pokutě je s ohledem na její nepřiměřenou výši dle názoru soudu právním jednáním, které se příčí dobrým mravům jak to má na mysli ustanovení § 580 o. z. a je tedy v části, která přesahuje přiměřenou míru, neplatné. K této neplatnosti pak soud ve smyslu § 588 o. z. přihlíží i bez návrhu. S ohledem na zajišťovanou povinnost považuje soud za přiměřenou smluvní pokutu ve výši do 2 000 Kč a tuto tedy také s ohledem na ustanovení § 2048 o. z. žalobkyni přiznal. Naopak v části, v níž uplatněná smluvní pokuta převyšuje tuto částku, žalobu jako nedůvodnou zamítl. 9. Žalobkyně měla ve věci poměrný úspěch (84%) a poměrný neúspěch (16%). Náleží jí tedy podle § 142 odst. 2 o. s.ř. právo na poměrnou náhradu nákladů řízení v rozsahu 68% (84% - 16%). Její náklady spočívaly v zaplaceném soudním poplatku ve výši 1 000 Kč, ve dvou a půl úkonech právní služby podle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. po 300 Kč, ve třech paušálech po 100 Kč podle § 14b odst. 5 citované vyhlášky a v 21% DPH z odměny a paušálů. Činily tedy částku 2 270,50 Kč 68% z této částky činí 1 543,94 Kč.