15 C 261/2020-40 — Okresní soud ve Svitavách

1. Žalobkyně se žalobou ze dne [datum] domáhala po žalovaném zaplacení částky 9 250 Kč s příslušenstvím, a to na základě smlouvy o úvěru [číslo] ze dne [datum], kterou žalovaný uzavřel s předchůdkyní žalobkyně [právnická osoba], IČO: [číslo]. V podané žalobě uvedla, že poskytla žalovanému úvěr ve výši 15 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit částku 25 350 Kč (úvěr 15 000 Kč, souhrnný poplatek ve výši 10 350 Kč zahrnující poplatek 450 Kč za uzavření smlouvy) ve 13 měsíčních splátkách po 1 950 Kč. Z podané žaloby vyplývá, že žalovaný uhradil 16 100 Kč (25 350 – 9 250). Žalobkyně tak požaduje uhradit částku 9 250 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 9 250 Kč od [datum] do zaplacení. 2. Žalovaný se k věci na výzvu soudu nevyjádřil. Postupem podle § 101 odst. 4 o.s.ř. bylo možné dovodit souhlas s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, žalobkyně s tímto postupem souhlasila již v žalobě. Protože zároveň bylo možné ve věci rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů, soud ve smyslu ust. § 115a o.s.ř. k projednání věci samé nenařizoval jednání. 3. Podle § 157 odst. 4 o. s. ř. platí, že v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné nebo proti němuž se účastníci odvolání vzdali (§ 207 odst. 1), soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. 4. Z provedeného dokazování vzal soud za prokázané následující skutečnosti: 5. Z úvěrové smlouvy uzavřené mezi účastníky dne [datum] [číslo] soud zjistil, že žalobkyně poskytla žalovanému bezúčelový hotovostní úvěr ve výši 15 000 Kč, a to za úplatu 10 350 Kč, v níž je zahrnut úrok ve výši 20% z poskytnuté jistiny za období, na které byl úvěr poskytnut, což v přepočtu na rok činí 18,46%, dále poplatek za uzavření smlouvy ve výši 450 Kč. Poplatek za uzavření smlouvy byl uhrazen při žádosti o úvěr. Výše úplaty tedy činila 10 350 Kč. Žalovaný se zavázal splatit úvěr ve 13 měsíčních splátkách po 1 950 Kč, RPSN činilo 187,6%, úrok představoval 20% z jistiny za období, na které byl poskytnut, v přepočtu na rok 18,46% p. a. V článku V. Bod 4. se smluvní strany dohodly, pro případ, že dlužník nebude plnit řádně a včas úvěr, tak věřitel může požadovat smluvní pokutu ve výši 0,2% denně z dlužné částky. Souhrn uplatněné smluvní pokuty nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a poskytnuté jistiny. Žalobkyni pak dle smlouvy vznikl i nárok na zákonný úrok z prodlení ve výši 8,05% ročně. Všechny tyto informace byly dále obsaženy ve Formuláři pro standardní informace o spotřebitelském úvěru. Soud dále zjistil, že žalovaný pro získání úvěru doložil pracovní smlouvy s jejich dodatky, výplatnice a nájemní smlouvu, přičemž tyto podklady se následně promítly do žádosti o poskytnutí spotřebitelského úvěru a následné finanční analýzy. K postoupení pohledávky na současnou žalobkyni došlo smlouvou ze dne [datum]. Předžalobní výzva byla žalovanému zaslána dne [datum]. 6. Z předpisu splátek soud zjistil, že žalovaný že žalovaný ničeho neuhradil. 7. Po právní stránce soud uzavřel, že se jedná o spor dle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) ve spojení se zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Nezakazuje-li to zákon výslovně, mohou si osoby ujednat práva a povinnosti odchylně od zákona, zakázána jsou však ujednání porušující dobré mravy (§ 1 odst. 2 o.z.). Každý má povinnost jednat v právním styku poctivě. Nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého neboprotiprávního činu (§ 6 o.z.). Neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje (§ 580 odst. 1 o. z.). 8. Soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek (§ 588o. z.). 9. Podle § 1813 o. z. jsou zakázána právní jednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv a povinností stran v neprospěch spotřebitele. 10. Soud přezkoumal účastníky uzavřenou smlouvu o úvěru a dospěl k závěru, že tato je v části týkající se souhrnného poplatku uzavřena v rozporu s dobrými mravy. 11. Dle přesvědčení soudu je souhrnný poplatek neúměrně vysoký ve vztahu k poskytnuté částce a lze v jeho sjednané výši spatřovat zjevnou nespravedlnost a poškození práv slabší strany (tedy klienta žádajícího o úvěr). Na tomto nemůže nic změnit ani skutečnost, že žalovaný smlouvu o úvěru podepsal. Dle názoru odvíjejícího se od názoru Ústavního soudu ČR je neakceptovatelné, aby se případné soudní ochrany dostávalo subjektům, kteří evidentně poškozují práva svých klientů (nález Ústavního soudu I. ÚS 199/11 ze dne [datum]). Účastníky sjednaný souhrnný poplatek představující 73% (za 13 měsíců, počítáno vč. poplatku za sjednání úvěru ve výši 200 Kč) z poskytnuté částky je neúměrně vysoký, stejně jako RPSN ve výši 187,6%. 12. Soud připouští, že hranice mezi přiměřenou a nepřiměřenou výší smluvního ujednání není nikde striktně upravena. Nicméně tato hranice by měla odpovídat obecně uznávaným pravidlům slušného chování, rozumným vzájemným vztahům mezi lidmi a současně mravním principům daného společenského řádu. Je v podstatě jedno, zda se jedná o smluvené úroky, smluvní pokuty, jiné sankce, či jako zde o souhrnný poplatek. Shora uvedeným pravidlům se vymyká ujednání, které podstatně převyšuje úrokovou míru v době sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaných bankami při poskytování úvěrů a půjček. Podle názoru soudu by tato částka měla představovat maximálně 20% z půjčené částky. Žalovaným byla celkem uhrazena částka 16 100 Kč. Budeme-li považovat za odpovídající výši úroků a poplatků souvisejících s poskytnutím půjčky částku ve výši 20% z poskytnutého úvěru, v tomto případě tedy částku 3 000 Kč (15 000 x 0,2), tak žalovanému zbývá k úhradě částka 1 900 Kč (15 000 + 3 000 – 16 100). Částka 3 000 Kč v sobě zahrnuje jak úrok, tak náklady na poskytnutí půjčky. Částka ve výši 20% z půjčené částky je stanovena i s ohledem na splatnost úvěru, která byla mezi stranami domluvena na 13 měsíců, tedy něco přes rok. Ve zbylé části souhrnného poplatku ve výši 7 350 Kč (10 350 – 3 000) však soud shledává nárok neoprávněným a v rozporu s dobrými mravy. Dle názoru soudu byla výše poplatku za hranicí dobrých mravů, neboť představoval 69% z poskytnuté zápůjčky. Je přitom zřejmé, že autonomie vůle žalovaného při vyjednávání o výši souhrnného poplatku byla velmi omezená, neboť se jedná o formulářovou smlouvu a podmínky byly určeny pevně žalobkyní. Ujednání o poplatku v míře, ve které převyšuje uvedených 20% z poskytnutého úvěru proto soud považuje dle § 580 o. z. za neplatné. 13. S ohledem na výše uvedené soud žalobě částečně vyhověl, když výrokem I., uložil žalovanému povinnost uhradit žalobkyni částku 1 900 Kč (15 000 Kč + soudem přiznaný poplatek ve výši 3 000 Kč – 16 100 zaplacených žalovaným). 14. Vzhledem k tomu, že se žalovaný ocitl v prodlení, je povinen dle § 1970 o. z. zaplatit žalobkyni úroky z prodlení z jistiny ve výši zjištěné soudem, tedy z částky 1 900 Kč. Výše úroku z prodlení se řídí nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 15. S ohledem na shora uvedené skutečnosti soud žalobu co do částky 7 350 Kč (9 250 – 1 900) zamítl, a to včetně úroku z prodlení. 16. O nákladech řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 2 o. s. ř. a § 142a odst. 1 o.s.ř., tedy podle poměru úspěchu a neúspěchu účastníků ve věci. S ohledem na shora uvedené je evidentní, že v řízení byl úspěšnější žalovaný. Jelikož však byl žalovaný v řízení zcela pasivní a žádné náklady mu nevznikly, rozhodl soud o nákladech řízení tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu. 17. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle ust. § 160 odst. 1 o.s.ř., když soud nezjistil žádný důvod ke stanovení delší lhůty či uložení peněžitého plnění ve splátkách.