10 C 152/2021-29 — Okresní soud ve Svitavách

1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 1. 6. 2021 domáhala po žalovaném zaplacení částky 1 056 Kč s příslušenstvím. V žalobě uváděla, že žalovaný byl dne 1. 6. 2018 převezen do protialkoholní záchytné stanice [obec], kde mu bylo poskytnuto nezbytné vyšetření ve smyslu § 17 zákona č. 379/2005 Sb., o opatřeních k ochraně před škodami působenými tabákovými výrobky, alkoholem a jinými návykovými látkami, ve znění pozdějších předpisů. Za převoz žalovaného dne 1. 6. 2018 služebním vozidlem žalobkyně z [obec] do [obec] si za ujetých 164 km účtovala částku 1 056 Kč. Žalovaný byl vyzýván k zaplacení žalované částky výzvou ze dne 26. 2. 2019. Žalovaný však dlužnou částku neuhradil. Kromě dlužné částky žalobkyně dále požadovala zákonný úrok z prodlení z žalované částky od 14. 3. 2019 do zaplacení. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Účastníkům bylo zasláno usnesení s výzvou, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání. Žalobkyně s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasila. Jelikož se žalovaný ve stanovené lhůtě nevyjádřil, má soud za to, že s rozhodnutím bez nařízení jednání ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), souhlasí. Soud vyšel z obsahu spisu a z důkazů založených ve spise. 4. S odkazem na ustanovení § 157 odst. 4 o.s.ř. soud zjistil, že dne 1. 6. 2018 byl žalovaný v souladu s ust. § 20 a násl. zákona č. 65/2017 Sb., o ochraně zdraví před škodlivými účinky návykových látek (dále jen " zákon č. 65/2017 Sb.), převezen příslušníky Policie České republiky k odbornému lékařskému vyšetření, které bylo spojeno s odběrem biologického materiálu na zjištění přítomnosti alkoholu nebo jiných návykových látek v organismu, jelikož vzniklo důvodné podezření, že řídil motorové vozidlo pod jejich vlivem. Výsledkem laboratorního vyšetření moči bylo pozitivní zjištění přítomnosti amphetaminů v organismu. Převoz žalovaného do zdravotnického zařízení dne 1. 6. 2018 si vyžádal jízdu služebního vozidla policie na trase [obec] - [obec], když služební vozidlo najelo celkem 164 km. Vyčíslení náhrad za použití předmětného služebního vozidla bylo provedeno na základě údajů z jeho technického průkazu ve smyslu ust. § 1 a ust. § 4 vyhlášky ministerstva práce a sociálních věcí č. 463/2017 Sb., o změně sazby základní náhrady za používání silničních motorových vozidel a stravného a o stanovení průměrné ceny pohonných hmot pro účely poskytování cestovních náhrad, přičemž vyčíslená částka činí 1 056 Kč. Vymáhání nákladů za úkony provedené dne 1. 6. 2018 je uplatněno ve smyslu ust. § 24 odst. 2 a 3 zákona č. 65/2017 Sb., které stanoví, že prokáže-li se přítomnost alkoholu nebo jiné návykové látky, uhradí vyšetřovaná osoba tomu, kdo uhradil poskytovateli zdravotních služeb odborné lékařské vyšetření, náklady, které mu úhradou odborného lékařského vyšetření vznikly a dále hradí náklady na dopravu vyšetřované osoby do zdravotnického zařízení za účelem provedení odborného lékařského vyšetření. 5. Žalobkyně žalovaného vyzvala dne 26. 2. 2019 k úhradě částky 1 056 Kč nejpozději do 15 dnů od vystavení výzvy s poučením, že v případě neuhrazení bude dlužná částka vymáhána soudní cestou. 6. Jelikož se žalovaný ocitl v prodlení se zaplacením shora přiznané částky, proto jej stíhá ve smyslu § 1970 občanského zákoníku s přihlédnutím k vládnímu nařízení č. 351/2013 Sb. ve znění novel povinnost zaplatit žalobci i úroky z prodlení. 7. O nákladech řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobkyně byla v řízení plně úspěšná, přísluší jí proto proti žalovanému právo na náhradu nákladů, které v řízení účelně vynaložila. Náklady řízení žalobkyně v této věci představují 2 paušální náhrady po 300 Kč ve smyslu vyhlášky č. 254/2015 Sb. za podaný návrh a výzvu k plnění, tj. částku 600 Kč. Soud proto výrokem II. tohoto rozsudku uložil povinnost žalovanému žalobkyni náklady řízení ve výši 600 Kč uhradit. 8. Lhůtu k plnění soud stanovil dle § 160 odst. 1 o. s. ř. 9. Žalobkyně je tzv. ze zákona osvobozena od soudních poplatků. Poplatková povinnost tedy ve smyslu § 2 odst. 3 zákona o soudních poplatcích přechází na žalovaného podle výsledku řízení.