15 C 239/2021-45 — Okresní soud ve Svitavách

1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 26. 8. 2021 domáhala po žalovaném zaplacení částky v celkové výši 14 988 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 8 000 Kč od 15. 12. 2017 do zaplacení, a to z titulu smlouvy o úvěru [číslo] která byla uzavřena mezi žalobkyní a žalovaným dne 16. 11. 2017, dle které žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 8 000 Kč, který se žalovaný zavázal zaplatit nejpozději do 14. 12. 2017, společně s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 2 988 Kč. Dle žaloby žalobkyně poskytla žalovanému uvedený úvěr dne 16. 11. 2017 převodem na účet číslo [bankovní účet], žalovaný však úvěr řádně neuhradil a žalobkyni tak dle žaloby vznikl nárok na vrácení jistiny úvěru ve výši 8 000 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 2 988 Kč, zákonného úroku z prodlení z jistiny úvěru od 15. 12. 2017 do zaplacení a smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z částky 8 000 Kč od 15. 12. 2017 do 28. 4. 2019 v celkové výši 4 000 Kč. 2. Účastníkům bylo zasláno usnesení s výzvou, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání. Žalobkyně s tímto souhlasila již v žalobě, žalovaný se nevyjádřil. Z uvedeného důvodu má soud za to, že s rozhodnutím bez nařízení jednání ve smyslu ustanovení § 115a o. s. ř. souhlasí. Soud vyšel z obsahu spisu a z důkazů založených ve spise. 3. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] uzavřené dne 16. 11. 2017 soud zjistil, že žalobkyně s žalovaným uzavřela smlouvu o úvěru ve výši 8 000 Kč, jakožto jednorázový a bezúčelový spotřebitelský úvěr, a žalovaný se zavázal uvedený úvěr uhradit spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 1 643,40 Kč, a to do 28 dnů od poskytnutí úvěru. Celkem tak měl žalovaný žalobkyni uhradit částku 9 643,40 Kč RPSN byla sjednána ve výši 858%, úroková sazba činila 267,79% ročně. Pro případ prodlení byla mezi účastníky sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % z částky, ohledně níž je úvěrovaný v prodlení, a to za každý den prodlení – článek IX. smlouvy o úvěru – žalobou se žalobkyně domáhala přiznání smluvní pokuty v souladu s ustanovením § 122 zákona č. 257/2016 Sb. 4. Z části výpisu z bankovního účtu žalobkyně soud zjistil, že žalobkyně zaslala dne 16. 11. 2017 žalovanému částku 8 000 Kč, a to na účet číslo [bankovní účet] pod [variabilní symbol] představujícím rodné číslo žalovaného. 5. Z kopie občanského průkazu a řidičského průkazu soud zjistil totožnost žalovaného. 6. Z výpisu z běžného účtu žalovaného za období 10/2017 soud zjistil, příjmy a výdaje žalovaného na účtu č. [bankovní účet]. 7. Z předžalobní výzvy z 23. 7. 2021 soud zjistil, že žalobkyně vyzývala žalovaného k úhradě jeho dluhu ze shora uvedené smlouvy o úvěru v celkové výši 21 762,76 Kč, a to nejpozději do 7 dnů od doručení výzvy s poučením, že v případě neuhrazení dlužné částky bude tato vymáhána soudní cestou. 8. Soud přezkoumal uzavřenou smlouvu o úvěru a dospěl k závěru, že tato je v určité části (v části, která se týká poplatku za poskytnutí úvěru) uzavřena v rozporu s dobrými mravy a v části je neplatná. Pokud se týká uvedeného poplatku, tento odpovídá RPSN 858%, úrokové sazbě 267,79% ročně, a je s ohledem na výši poskytnutého úvěru neúměrně vysoký. Lze v něm tak spatřovat zjevnou nespravedlnost a poškození práva slabší strany (tedy klienta žádajícího o úvěr). Dle názoru soudu odvíjejícího se od názoru Ústavního soudu ČR je neakceptovatelné, aby se případné soudní ochrany dostávalo subjektům, které evidentně poškozují práva svých klientů (nález Ústavního soudu I. ÚS 199/11, ze dne 26. 1. 2012). Soud připouští, že hranice mezi přiměřenou a nepřiměřenou výši smluvního ujednání není nikde striktně upravena. Nicméně tato hranice by měla odpovídat obecně uznávaným pravidlům slušného chování, rozumným vzájemným vztahům mezi lidmi a současně mravním principům daného společenského řádu. Je v podstatě jedno, zda se jedná o smluvené úroky, smluvní pokuty, jiné sankce, či jako zde o poplatky za poskytnutí úvěru. V tomto konkrétním případě poplatek za poskytnutí úvěru na jeden měsíc (28 dnů) odpovídá RPSN ve výši 858%, úrokové sazbě 267,79% ročně. Výše účastníky sjednaného ujednání o poplatcích za poskytnutí úvěru nemůže být libovolná. U krátkodobých úvěrů, jako se jedná v tomto případě, je potřeba vyvážit na jedné straně krátkodobost úvěru a určitou míru rizika s vrácením peněz, na druhé straně pak přiměřenost úrokové sazby (či poplatku za poskytnutí úvěru), která se zpravidla odvíjí od ročních hledisek (například ARAD v daném období 10,87 % ročně). V daném případě pak soud za přiměřené s ohledem na výši půjčené částky (8 000 Kč) a dobu, na kterou byly finanční prostředky poskytnuty (28 dnů), považuje částku 1 600 Kč (20% z poskytnuté částky) za poskytnutí úvěru za přiměřenou. 8. Vztah mezi účastníky se řídí dle ust. § § 2395 a násl. NOZ (nového občanského zákoníku – dále jen NOZ) ve spojení se zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně na základě smlouvy poskytla žalovanému úvěr ve výši 8 000 Kč, který se žalovaný zavázal zaplatit spolu s poplatkem 2 988 Kč, celkem se zavázal dle žaloby zaplatit 10 988 Kč (dle smlouvy 9 643,40 Kč). Dále žalobkyně požadovala s ohledem na prodlení žalované přiznání smluvní pokuty ve výši 4 000 Kč, celkem tedy požadovala zaplacení částky 14 988 Kč. V řízení nebylo vyvráceno tvrzení žalobkyně o tom, že žalovaný na uvedený úvěr nic neuhradil. Žalovaný byl v řízení nekontaktní, na výzvu soudu nereagoval. Bylo přitom věcí žalovaného, aby tvrdil a následně též prokázal, že žalovanou částku buď zcela, nebo ve větším rozsahu než tvrdí žalobkyně, uhradil. Soudu proto nezbylo, než s ohledem na shora uvedené podané žalobě vyhovět částečně, a to výrokem I., kdy soud zavázal žalovaného uhradit žalobkyni částku 13 600 Kč (8 000 Kč + soudem akceptovatelný poplatek ve výši 1 600 Kč + smluvní pokuta ve výši 4 000 Kč, která odpovídá hlediskům ustanovení § 122 zákona č. 257/2016 Sb., kdy výše všech uplatněných smluvních pokut nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a celkové výše spotřebitelského úvěru). Soud tak shrnuje, že uložil žalovanému uhradit 13 600 Kč na jistině a soudem přiznaném poplatku a smluvní pokutě. Jelikož se žalovaný ocitl v prodlení, je ve smyslu § 1970 NOZ povinen zaplatit žalobkyni i úroky z prodlení z dlužné jistiny a poplatku, tj. z částky 8 000 Kč. Výše úroku z prodlení se řídí nařízením vlády č. 351/2013 Sb., a to od 15. 12. 2017 do zaplacení. 9. Výrokem II. soud zamítl žalobu v části, ve které se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení dalších 1 388 Kč, a to s odkazem na shora uvedené. 10. Jelikož žalobkyně byla ve věci částečně úspěšná, má právo na náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování práva. O nákladech řízení soud tedy rozhodl dle § 142 odst. 2 o. s. ř. a § 142a odst. 1 o.s.ř., tedy podle poměru úspěchu a neúspěchu účastníků ve věci. Dle názoru soudu je na místě aplikace ust. § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., neboť se jednalo o řízení zahájené návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech a předmětem řízení bylo peněžité plnění nepřevyšující 50 000 Kč. Soudu je z úřední činnosti známo, že žalobkyně uplatňuje obdobné nároky opakovaně. Náklady řízení tvoří jednak soudní poplatek 1 000 Kč a dále náklady právního zastoupení. Tyto byly určeny dle vyhl. č. 177/1996 Sb. advokátního tarifu, ve znění účinném ke dni učinění jednotlivých úkonů právní služby (dále jen„ AT“), a to konkrétně ve znění od 1. 7. 2014. Jde o odměnu advokáta za tři úkony právní služby dle § 14b odst. 1 bod 3 AT – po 300 Kč za jeden - celkem 900 Kč (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, a podání žaloby; § 11 odst. 1 písm. a), d) AT), dále o náhradu hotových výdajů spojených s každým z úkonů – vždy po 100 Kč, tj. celkem 300 Kč (§ 14b odst. 5 písm. a) AT). Konečně žalobci náleží i náhrada za DPH v sazbě 21% (zák. č. 235/2004 Sb. ve znění účinném od 1. 1. 2013) z odměny i hotových výdajů advokáta, tj. částka 252 Kč (0,21 x (900 + 300)). Náhrada nákladů řízení tak činí celkem 2 452 Kč (1 000 + 900 + 300 + 252). Žalobkyně se původně domáhala zaplacení částky 14 988 Kč. Žalobkyni bylo vyhověno co do částky 13 600 Kč, žaloba byla pro částku 1 388 Kč zamítnuta. Poměr úspěchu a neúspěchu ve věci činí ve prospěch žalobkyně 91% ku 9% ve prospěch žalovaného. Žalobkyně tak byla úspěšná v 82% a náleží ji tak náhrada nákladů řízení ve výši 2 011 Kč. 11. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle ust. § 160 odst. 1 o.s.ř., když soud nezjistil žádný důvod ke stanovení delší lhůty či uložení peněžitého plnění ve splátkách.