15 C 310/2020-40 — Okresní soud ve Svitavách

1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne [datum] domáhala po žalovaném zaplacení částky v celkové výši 10 628 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 7 000 Kč od [datum] do zaplacení, zčásti kapitalizovaným za období do [datum] do [datum] ve výši 281,15 Kč, a to z titulu smlouvy o úvěru [číslo] která byla uzavřena mezi žalobkyní a žalovaným dne [datum], dle které žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 7 000 Kč, který se žalovaný zavázal zaplatit nejpozději do [datum], společně s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 2 599 Kč. Dle žaloby žalobkyně poskytla žalovanému uvedený úvěr dne [datum] převodem na účet číslo [bankovní účet], žalovaný však úvěr řádně neuhradil a žalobkyni tak dle žaloby vznikl nárok na vrácení jistiny úvěru ve výši 7 000 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 2 599 Kč, zákonného úroku z prodlení z jistiny úvěru od [datum] do zaplacení a smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z částky 7 000 Kč od [datum] do [datum] v celkové výši 1 029 Kč. 2. Soud ve věci postupoval dle ustanovení § 115a o. s. ř. a ve věci rozhodl bez nařízení jednání. 3. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] uzavřené dne [datum] soud zjistil, že žalobkyně s žalovaným uzavřela smlouvu o úvěru ve výši 7 000 Kč, jakožto jednorázový a bezúčelový spotřebitelský úvěr, a žalovaný se zavázal uvedený úvěr uhradit spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 2 599 Kč, a to do 28 dnů od poskytnutí úvěru. RPSN byla sjednána ve výši 1 100 %. Pro případ prodlení byla mezi účastníky sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % z částky, ohledně níž je úvěrovaný v prodlení, a to za každý den prodlení – článek IX. smlouvy o úvěru – žalobou se žalobkyně domáhala přiznání smluvní pokuty v souladu s ustanovením § 122 zákona č. 257/2016 Sb. 4. Z části výpisu z bankovního účtu žalobkyně soud zjistil, že žalobkyně zaslala dne [datum] žalovanému částku 7 000 Kč, a to na účet číslo [bankovní účet] pod [variabilní symbol]. 5. Z výzvy k úhradě dluhu ze dne [datum] soud zjistil, že žalobkyně žalovaného upomínala o zaplacení dlužné částky ze shora uvedené smlouvy o úvěru. 6. Z předžalobní výzvy z [datum] soud zjistil, že žalobkyně vyzývala žalovaného k úhradě jeho dluhu ze shora uvedené smlouvy o úvěru v celkové výši 15 005,45 Kč, a to nejpozději do 7 dnů od doručení výzvy s poučením, že v případě neuhrazení dlužné částky bude tato vymáhána soudní cestou. 7. Soud přezkoumal uzavřenou smlouvu o úvěru a dospěl k závěru, že tato je v určité části (v části, která se týká poplatku za poskytnutí úvěru) uzavřena v rozporu s dobrými mravy a v části je neplatná. Pokud se týká uvedeného poplatku, tento odpovídá RPSN 1 100 % ročně a je s ohledem na výši poskytnutého úvěru neúměrně vysoký. Lze v něm tak spatřovat zjevnou nespravedlnost a poškození práva slabší strany (tedy klienta žádajícího o úvěr). Dle názoru soudu odvíjejícího se od názoru Ústavního soudu ČR je neakceptovatelné, aby se případné soudní ochrany dostávalo subjektům, které evidentně poškozují práva svých klientů (nález Ústavního soudu I. ÚS 199/11, ze dne 26. 1. 2012). Soud připouští, že hranice mezi přiměřenou a nepřiměřenou výši smluvního ujednání není nikde striktně upravena. Nicméně tato hranice by měla odpovídat obecně uznávaným pravidlům slušného chování, rozumným vzájemným vztahům mezi lidmi a současně mravním principům daného společenského řádu. Je v podstatě jedno, zda se jedná o smluvené úroky, smluvní pokuty, jiné sankce, či jako zde o poplatky za poskytnutí úvěru. V tomto konkrétním případě poplatek za poskytnutí úvěru na jeden měsíc (28 dnů) odpovídá RPSN ve výši 1 100 % ročně. Výše účastníky sjednaného ujednání o poplatcích za poskytnutí úvěru nemůže být libovolná. U krátkodobých úvěrů, jako se jedná v tomto případě, je potřeba vyvážit na jedné straně krátkodobost úvěru a určitou míru rizika s vrácením peněz, na druhé straně pak přiměřenost úrokové sazby (či poplatku za poskytnutí úvěru), která se zpravidla odvíjí od ročních hledisek (například ARAD v daném období 9,19 % ročně). V daném případě pak soud za přiměřené s ohledem na výši půjčené částky (7 000 Kč) a dobu, na kterou byly finanční prostředky poskytnuty (28 dnů), považuje částku 1 400 Kč (20% z poskytnuté částky) za poskytnutí úvěru za přiměřenou. 8. Vztah mezi účastníky se řídí dle ust. § § 2395 a násl. NOZ (nového občanského zákoníku – dále jen NOZ) ve spojení se zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně na základě smlouvy poskytla žalovanému úvěr ve výši 7 000 Kč, který se žalovaný zavázal zaplatit spolu s poplatkem 2 599 Kč, celkem se zavázal zaplatit 9 599 Kč. Dále žalobkyně požadovala s ohledem na prodlení žalované přiznání smluvní pokuty ve výši 1 029 Kč, celkem tedy požadovala zaplacení částky 10 628 Kč. V řízení nebylo vyvráceno tvrzení žalobkyně o tom, že žalovaný na uvedený úvěr nic neuhradil. Žalovaný byl v řízení nekontaktní, na výzvu soudu nereagoval. Soudu proto nezbylo, než s ohledem na shora uvedené podané žalobě vyhovět částečně, a to výrokem I., kdy soud zavázal žalovaného uhradit žalobkyni částku 9 429 Kč (7 000 Kč + soudem akceptovatelný poplatek ve výši 1 400 Kč + smluvní pokuta ve výši 1 029 Kč, která odpovídá hlediskům ustanovení § 122 zákona č. 257/2016 Sb., kdy výše všech uplatněných smluvních pokut nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a celkové výše spotřebitelského úvěru). Soud tak shrnuje, že uložil žalované uhradit 9 429 Kč na jistině a soudem přiznaném poplatku a smluvní pokutě. Jelikož se žalovaná ocitla v prodlení, je ve smyslu § 1970 NOZ povinna zaplatit žalobkyni i úroky z prodlení z dlužné jistiny a poplatku, tj. z částky 7 000 Kč. Výše úroku z prodlení se řídí nařízením vlády č. 351/2013 Sb., a to od 1. 9. 2020 do zaplacení. 9. Výrokem II. soud zamítl žalobu v části, ve které se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení dalších 1 199 Kč, a to s odkazem na shora uvedené. 10. O nákladech řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 2 o. s. ř. a § 142a odst. 1 o.s.ř., tedy podle poměru úspěchu a neúspěchu účastníků ve věci. Náklady řízení tvoří jednak soudní poplatek 800 Kč a dále náklady právního zastoupení. Tyto byly určeny dle vyhl. č. 177/1996 Sb. advokátního tarifu, ve znění účinném ke dni učinění jednotlivých úkonů právní služby (dále jen„ AT“), a to konkrétně ve znění od 1. 7. 2014. Jde o odměnu advokáta za tři úkony právní služby dle § 14b odst. 1 bod 3 AT – po 300 Kč za jeden - celkem 900 Kč (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, a podání žaloby; § 11 odst. 1 písm. a), d) AT), dále o náhradu hotových výdajů spojených s každým z úkonů – vždy po 100 Kč, tj. celkem 300 Kč (§ 14b odst. 5 písm. a) AT). Konečně žalobci náleží i náhrada za DPH v sazbě 21% (zák. č. 235/2004 Sb. ve znění účinném od 1. 1. 2013) z odměny i hotových výdajů advokáta, tj. částka 252 Kč (0,21 x (900 + 300)). Náhrada nákladů řízení tak činí celkem 2 252 Kč (800 + 900 + 300 + 252). Žalobkyně se původně domáhala zaplacení částky 10 628 Kč. Žalobkyni bylo vyhověno co do částky 9 429 Kč, žaloba byla pro částku 1 199 Kč zamítnuta. Poměr úspěchu a neúspěchu ve věci činí ve prospěch žalobkyně 89% ku 11% ve prospěch žalovaného. Žalobkyně tak byla úspěšná v 78% a náleží ji tak náhrada nákladů řízení ve výši 1 757 Kč. 11. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle ust. § 160 odst. 1 o.s.ř., když soud nezjistil žádný důvod ke stanovení delší lhůty či uložení peněžitého plnění ve splátkách.