15 C 333/2020-53 — Okresní soud ve Svitavách

Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 10 000 Kč a úroku z prodlení z titulu dlužné jistiny zápůjčky. Tvrdila, že její právní předchůdkyně [právnická osoba], dne [datum] zapůjčila žalovanému na základě smlouvy uzavřené přes internet částku 10 000 Kč, kterou měl žalovaný vrátit do [datum] spolu s poplatkem, který však žalobkyně nenárokuje. Žalovaný však na dlužnou částku ničeho neuhradil. Pohledávka byla na žalobkyni postoupena smlouvami ze dne [datum] (z původního věřitele na [právnická osoba]) a ze dne [datum] (z [právnická osoba] na současnou žalobkyni). Žalovaný se k věci na výzvu soudu nevyjádřil. Postupem podle § 101 odst. 4 o.s.ř. bylo možné dovodit souhlas s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, žalobkyně s tímto postupem souhlasila již v žalobě. Protože zároveň bylo možné ve věci rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů, soud ve smyslu ust. § 115a o.s.ř. k projednání věci samé nenařizoval jednání. Podle § 157 odst. 4 o. s. ř. platí, že v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné nebo proti němuž se účastníci odvolání vzdali (§ 207 odst. 1), soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. O skutkovém stavu lze učinit závěr, dle kterého žalovaný na základě smlouvy ze dne [datum] obdržel od právní předchůdkyně žalobkyně částku 10 000 Kč, kterou měl vrátit do [datum] ve třech splátkách. Dle předmětné smlouvy činila zápůjční úroková sazba 336% ročně, RPSN pak 1 854,30%. Z ničeho nevyplývá, že by žalovaný dlužnou částku zaplatil. Pohledávka byla postupně postoupena na žalobkyni. Po právní stránce soud věc posoudil podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ OZ“). Podle § 2390 OZ platí, že přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Bylo tedy smluvní a zákonnou povinností žalovaného vrátit do [datum] částku 10 000 Kč. Žalovaný však ničeho nevrátil, jeho povinnost proto i nadále trvá. Vzhledem k prodlení s úhradou vznikla i povinnost zaplatit úroky z prodlení (§ 1970 OZ), a to ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Na základě shora uvedeného proto soud žalobě v plném rozsahu vyhověl. Ve věci úspěšné žalobkyni bylo vůči neúspěšnému žalovanému přiznáno právo na náhradu nákladů řízení (§ 142 odst. 1 a § 142a odst. 1 o.s.ř.), které tvoří jednak soudní poplatek 400 Kč, a dále náklady právního zastoupení. Tyto byly určeny dle vyhl. č. 177/1996 Sb. advokátního tarifu, ve znění účinném ke dni učinění jednotlivých úkonů právní služby (dále jen„ AT“), a to konkrétně ve znění od 1. 7. 2014. Jde o odměnu advokáta za tři úkony právní služby dle § 14b odst. 1 bod 1 AT – po 200 Kč za jeden - celkem 600 Kč (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, a podání žaloby; § 11 odst. 1 písm. a), d) AT), dále o náhradu hotových výdajů spojených s každým z úkonů – vždy po 100 Kč, tj. celkem 300 Kč (§ 14b odst. 5 AT). Konečně žalobkyni náleží i náhrada za DPH v sazbě 21% (zák. č. 235/2004 Sb. ve znění účinném od 1. 1. 2013) z odměny i hotových výdajů advokáta, tj. částka 189 Kč (0,21 x (600 + 300)). Náhrada nákladů řízení tak činí celkem 1 489 Kč (400 + 600 + 300 + 189). Lhůtu k plnění ve výroku č. I. a II. tohoto rozsudku soud stanovil dle § 160 odst. 1 o. s. ř.