16 C 247/2021-122 — Okresní soud ve Svitavách

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení 49 917,98 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že dne 18. 11. 2019 uzavřela se žalovanou smlouvu, na základě které dne 26. 11. 2019 vyplatila žalované částku 35 000 Kč, žalovaná se zavázala vrátit celkem 115 467 Kč (jistinu, úrok 53 467 Kč, administrativní poplatek 27 000 Kč), a to v 60 splátkách po 1 925 Kč (poslední 1 892 Kč). Žalovaná se však dostala do prodlení, žalobkyně proto ke dni 8. 3. 2021 přistoupila ke zesplatnění. Částku, která je předmětem žaloby tvoří jistina 32 842 Kč (ke dni zesplatnění započteno na jistinu 2 158 Kč), úrok 6 067 Kč (do zesplatnění měla zaplatit 20 134 Kč, zaplatila 14 067 Kč), administrativní poplatek 2 250 Kč (do zesplatnění měla zaplatit 7 200Kč, zaplatila 4 950 Kč), úrok z prodlení do zesplatnění 209,97 Kč, úrok z prodlení od zesplatnění do 7. 6. 2021 ve výši 904,20 Kč, smluvní pokuty do zesplatnění 3 123 Kč, smluvní pokuta po zesplatnění do 7. 6. 2021 ve výši 3 771,38 Kč a náklady na upomínku 750 Kč. Žalobkyně dále žádá zákonný úrok z prodlení z neuhrazených částí zápůjčky – z částky 41 909 Kč od 8. 6. 2021 do zaplacení. 2. Žalovaná se k řádně doručené žalobě přes výzvy a poučení soudu nevyjádřila. 3. Soud věc projednal a po provedeném dokazování učinil tato skutková zjištění: 4. Ze smlouvy [číslo] ze dne 18. 11. 2019 (č. l. 8) soud zjistil, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalované částku 35 000 Kč převodem na účet nebo v hotovosti při podpisu smlouvy. Žalovaná se zavázala vrátit jistinu a náklady spotřebitelského úvěru (poplatek 60 x 450 Kč a úrok 45 % ročně) 80 467 Kč v 60 měsíčních splátkách (59 po 1 925 Kč, 60. ve výši 1 892 Kč). Pro případ prodlení delší 30 dnů bylo sjednáno právo zesplatnit jistinu. Pro případ porušení povinnosti žalované byla sjednána smluvní pokuta ve výši dle Sazebníku. 5. Ze splátkového kalendáře soud zjistil, že první splátka byla splatná 3. 1. 2020. Do dne rozhodnutí soudu (6. 10. 2021) bylo splatných 22 splátek. Za celou dobu trvání smluvního vztahu měla žalovaná zaplatit 53 467 Kč na úroku a 27 000 Kč na poplatku. Splátkový kalendář, který je podepsán oběma stranami, stanoví anuitní způsob splácení úroku. 6. Z vyčíslení pohledávky (č. l. 14) soud zjistil, že žalovaná do dne zesplatnění uhradila celkem 21 175 Kč, z toho 2 158 Kč žalobkyně započetla na jistinu. 7. Z výpisu splácení (č. l. 15) soud zjistil, že žalovaná od 6. 4. 2020 splácela nepravidelně. 8. Z bankovního výpisu (č. l. 17) soud zjistil, že žalobkyně dne 26. 11. 2019 zaslala žalované na účet částku 35 000 Kč. 9. Z oznámení o zesplatnění (č. l. 18) soud zjistil, že žalobkyně zápůjčku zesplatnila k 8. 3. 2021. 10. Z ostatních provedených důkazů soud neučinil žádné zjištění, které by mělo vliv na posuzovanou věc. 11. O skutkovém stavu lze uzavřít, že smlouvou ze dne 18. 11. 2019 žalovaná zažádala o poskytnutí prostředků ve výši 35 000 Kč a zavázala se vrátit celkem 115 467 Kč (jistinu, úrok 53 467 Kč, administrativní poplatek 27 000 Kč), a to v 60 splátkách po 1 925 Kč (poslední 1 892 Kč). Dne 26. 11. 2019 žalovaná obdržela částku 35 000 Kč. Zaplatila však pouze 21 175 Kč. Po zesplatnění dne 8. 3. 2021 nezaplatila ničeho. 12. Po právní stránce soud hodnotil věc jako spor ze smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku v účinném znění (dále jen„ OZ“) a podle § 2 a násl. zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v účinném znění (dále jen„ z. s. ú.“). Podle § 2395 OZ se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 433 odst. 1 a 2 OZ platí, že kdo jako podnikatel vystupuje vůči dalším osobám v hospodářském styku, nesmí svou kvalitu odborníka ani své hospodářské postavení zneužít k vytváření nebo k využití závislosti slabší strany a k dosažení zřejmé a nedůvodné nerovnováhy ve vzájemných právech a povinnostech stran. Má se za to, že slabší stranou je vždy osoba, která vůči podnikateli v hospodářském styku vystupuje mimo souvislost s vlastním podnikáním. Podle § 588 OZ soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 13. Smlouva sice ve svém textu používala označení„ zápůjčka“, avšak vzhledem k tomu, že smlouva zároveň obsahovala povinnost žalobkyně poskytnout částku v budoucnu, v rámci smlouvy byla rovněž obsažena žádost žalované, dospěl soud k závěru, že se jedná o konsenzuálně vznikající smlouvu o úvěru. 14. Ze skutkových zjištění a citované právní úpravy je zřejmé, že žalovaná měla povinnost splácet jistinu a úroky. 15. Avšak právě co se týče ujednaného úroku a poplatku, je situace složitější. Jedná se sice o cenu služby, proto ji nelze poměřovat optikou přiměřenosti ve smyslu § 1813 OZ, to však nebrání poměřování hlediskem dobrých mravů. Pro posouzení, zda je jednání účastníka v souladu či v rozporu s dobrými mravy, zákon výslovně nestanoví, z jakých hledisek má soud vycházet; vymezení hypotézy právní normy tedy závisí v každém konkrétním případě na úvaze soudu. Rozhodnutí o tom, zda jsou splněny podmínky pro použití ustanovení § 588 OZ, je vždy třeba učinit po pečlivé úvaze, v jejímž rámci musí být zváženy všechny rozhodné okolnosti případu. 16. Výkladem pojmu dobrých mravů ve vztahu k úrokům se zabývá bohatá judikatura Nejvyššího soudu. Nepřiměřenou a tedy odporující dobrým mravům je zpravidla taková výše úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. (viz rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 ze dne 15. 12. 2004). Na druhé straně lze dle Nejvyššího soudu připustit, že půjčky na základě smluv uzavíraných mezi fyzickými osobami, zejména v případě, kdy je dlužníkem osoba nacházející se v obtížné finanční situaci, mají pro věřitele na rozdíl od půjček či úvěrů poskytovaných peněžními ústavy výrazně vyšší míru rizikovosti, a proto - v závislosti na okolnostech konkrétního případu - nemusí být nepřiměřený úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem úrokové míry peněžních ústavů (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2007, sp. zn. 33 Odo 236/2005 – i v tomto rozsudku však Nejvyšší soud připomněl, že není možné tolerovat extrémní případy, kdy úrok přesahuje obvyklou míru zcela neadekvátním způsobem. Vedle toho je třeba zdůraznit, že v citované věci se Nejvyšší soud vyjadřoval k půjčce mezi fyzickými osobami, nikoliv k půjčce ve vztazích podnikatele vůči spotřebiteli, ve kterých je na poskytovatele půjčky nutno klást vyšší nároky). 17. Průměrná sazba úroků na úvěrech na spotřebu poskytovaných bankami domácnostem činila v listopadu 2019 (dle údajů ČNB – databáze ARAD) 8,34 % p. a. Úrok byl v posuzované věci ujednán v míře 45% p. a., což je více než pětinásobek průměrné úrokové míry poskytované bankami, jednalo se tedy o zcela neadekvátní odměnu za poskytnutí peněžních prostředků, kterou nelze odůvodnit ani vyššími náklady či rizikem nebankovního poskytovatele. Vyjádřeno v absolutní částce, úroky za dobu trvání smluvního vztahu (60 měsíců) dokonce měly o více než 50 % přesáhnout jistinu – činily 53 467 Kč oproti jistině 35 000 Kč. Ohledně ujednání o úroku proto nelze než dospět k závěru o zjevném rozporu tohoto ujednání s dobrými mravy dle § 588 odst. 1 OZ. 18. S ohledem na vyšší riziko a náklady nebankovních poskytovatelů lze považovat za maximálně akceptovatelnou sazbu 20 % p. a. (cca dva a půl násobek průměrné sazby poskytované bankami). Soud proto moderoval (§ 1802 OZ) ujednání o úroku tak, že jeho výši snížil na 20 % p. a. Při této výši by úrok při anuitním splácení, které bylo v této věci ujednáno, představoval za 60 měsíců 20 620 Kč. 19. Pokud žalobkyně vedle extrémního úroku 45 % p. a. do formulářové smlouvy vložila ještě„ administrativní poplatek“ 27 000 Kč (60 x 450 Kč, více než polovina jistiny), je takové ujednání jednoznačně výsledkem neprofesionálního jednání žalobkyně, která své hospodářské postavení zneužila k dosažení zřejmé a nedůvodné nerovnováhy ve vzájemných právech a povinnostech stran (§ 433 OZ). Za situace, kdy soud musel již při posouzení úroku snižovat odměnu žalobkyně a nastavil ji tak, aby odpovídala spravedlivému uspořádání stran, je zjevné, že„ administrativní poplatek“ 60 x 450 Kč (27 000 Kč) je rovněž v rozporu s dobrými mravy. 20. Co do primárních (nesankčních) povinností žalované lze tedy shrnout, že kromě jistiny 35 000 Kč měla platit úrok 20 % p. a., tedy v průběhu 60 měsíců úrok v celkové výši 20 620 Kč. Takový závěr má samozřejmě vliv na to, jakou výši měla po právu činit jedna splátka. Výše částky souladná s právem by činila 927 Kč (45 620 Kč děleno 60). 21. Žalovaná zaplatila celkem 21 175 Kč, což odpovídá 22,84 splátkám. Dvacátá třetí splátka je přit