16 C 250/2021-33 — Okresní soud ve Svitavách

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 27 774,85 Kč a příslušenství. Tvrdila, že dne 18. 9. 2018 uzavřel právní předchůdce žalobkyně – společnost [právnická osoba], se žalovaným smlouvu o úvěru. Žalovanému byla poskytnuta částka 17 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit částku 17 000 Kč spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 10 774,85 Kč do 16. 9. 2019. Žalovaný tyto částky nezaplatil. Žalobkyně dále žádá úrok z prodlení od 17. 9. 2019 do zaplacení. 2. Žalovaný se k žalobě přes výzvy a poučení soudu nevyjádřil. 3. Soud dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout bez nařízení jednání, jen na základě předložených listinných důkazů. Účastníci řízení souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání (§ 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů – dále jen„ o. s. ř.“). 4. Z předložených listin učinil soud následující zjištění: 5. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 18. 9. 2018 soud zjistil, že žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně tuto smlouvu o úvěru, na základě které se právní předchůdce žalobkyně zavázal poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 17 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit jistinu a zaplatit úrok 12 % p. a. a poplatek za poskytnutí úvěru 10 774,85 Kč do 16. 9. 2019 ve 12 splátkách po 2 407 Kč. 6. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 6. 4. 2021 soud zjistil, že pohledávka za žalovaným byla postoupena současné žalobkyni. 7. Z potvrzení o platbě ze dne 27. 1. 2021 a sdělení [právnická osoba], ze dne 22. 9. 2021 soud zjistil, že dne 18. 9. 2018 byla na účet žalovaného zaslána částka 17 000 Kč. 8. Lze učinit závěr o skutkovém stavu, podle něhož žalovaný na základě smlouvy o úvěru ze dne 18. 9. 2018 obdržel od žalobkyně částku 17 000 Kč a zavázal se vrátit jistinu, zaplatit úrok a poplatek 10 774,85 Kč. Z ničeho nevyplývá, že by žalovaný jistinu vrátil a zaplatil poplatek. 9. Na základě zjištěného skutkového stavu dospěl soud k těmto právním závěrům: 10. Smlouva uzavřená mezi stranami byla smlouvou o úvěru podle § 2395 a n. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ OZ“), a zároveň smlouvou o spotřebitelském úvěru podle § 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ ZSÚ“). Vzhledem k tomu, že se jednalo o smlouvu uzavřenou mezi podnikatelem v rámci jeho podnikatelské činnosti a spotřebitelem, je ve věci nezbytné aplikovat i ta zvláštní ustanovení, jejichž účelem je ochrana spotřebitele (zejména § 1810 a n. OZ). 11. Podle § 2395 OZ platí, že smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 12. Podle § 588 OZ platí, že soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 13. Podle § 577 OZ platí, že je-li důvod neplatnosti jen v nezákonném určení množstevního, časového, územního nebo jiného rozsahu, soud rozsah změní tak, aby odpovídal spravedlivému uspořádání práv a povinností stran; návrhy stran přitom vázán není, ale uváží, zda by strana k právnímu jednání vůbec přistoupila, rozpoznala-li by neplatnost včas. 14. Podle § 1813 OZ platí, že se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. 15. Ze skutkových zjištění a citované úpravy je zřejmé, že žalobkyně má právo na vrácení jistiny (a úroku, ale ten není předmětem žaloby). 16. Co se týče úroku a poplatku, tyto jsou cenou služby, jsou proto vyloučeny z přezkumu optikou přiměřenosti dle § 1813 OZ. 17. To však nebrání poměřování hlediskem dobrých mravů. Pro posouzení, zda je jednání účastníka v souladu či v rozporu s dobrými mravy, zákon výslovně nestanoví, z jakých hledisek má soud vycházet; vymezení hypotézy právní normy tedy závisí v každém konkrétním případě na úvaze soudu. Rozhodnutí o tom, zda jsou splněny podmínky pro použití ustanovení § 588 OZ, je vždy třeba učinit po pečlivé úvaze, v jejímž rámci musí být zváženy všechny rozhodné okolnosti případu. 18. Výkladem pojmu dobrých mravů ve vztahu k úrokům se zabývá bohatá judikatura Nejvyššího soudu. Nepřiměřenou a tedy odporující dobrým mravům je zpravidla taková výše úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. (viz rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 ze dne 15. 12. 2004). Na druhé straně lze dle Nejvyššího soudu připustit, že půjčky na základě smluv uzavíraných mezi fyzickými osobami, zejména v případě, kdy je dlužníkem osoba nacházející se v obtížné finanční situaci, mají pro věřitele na rozdíl od půjček či úvěrů poskytovaných peněžními ústavy výrazně vyšší míru rizikovosti, a proto - v závislosti na okolnostech konkrétního případu - nemusí být nepřiměřený úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem úrokové míry peněžních ústavů (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2007, sp. zn. 33 Odo 236/2005 – i v tomto rozsudku však Nejvyšší soud připomněl, že není možné tolerovat extrémní případy, kdy úrok přesahuje obvyklou míru zcela neadekvátním způsobem. Vedle toho je třeba zdůraznit, že v citované věci se Nejvyšší soud vyjadřoval k půjčce mezi fyzickými osobami, nikoliv k půjčce ve vztazích podnikatele vůči spotřebiteli, ve kterých je na poskytovatele půjčky nutno klást vyšší nároky). 19. Poplatek za poskytnutí jistiny plní společně s úrokem funkci odměny za poskytnutí peněžních prostředků (úrok v širším slova smyslu) a má pokrývat náklady žalobkyně, její rizika a umožnit dosažení zisku. Výše poplatku za poskytnutí jistiny činila 10 774,85 Kč, tedy 63,38 % jistiny. Takováto částka je zjevně přemrštěná, a to i s ohledem na ujednanou délku úvěru (12 měsíců). 20. Průměrná sazba úroků na úvěrech na spotřebu poskytovaných bankami domácnostem činila v září 2018 (dle údajů ČNB – databáze ARAD) 8,53 % p. a. Úrok spolu s poplatkem byl oproti této sazbě téměř devítinásobný, tedy extrémně excesivní. 21. Soud proto postupně posuzoval jednotlivé složky úplaty za posuzovaný úvěr. Ujednání o úroku 12 % p. a. považoval za souladné s dobrými mravy i zákonem. Poplatek za poskytnutí úvěru by však spolu úrokem již tvořil uvedené excesivní výše. Bylo by tak na místě uvažovat o neplatnosti ujednání o poplatku za poskytnutí úvěru pro zjevný rozpor s dobrými mravy podle § 588 OZ. Vzhledem k tomu, že se jedná o neplatnost opřenou o množstevní rozsah (výši částky), přistoupil soud k moderaci tohoto rozsahu podle § 577 OZ tak, aby odpovídal spravedlivému uspořádání práv a povinností stran. Poplatek za poskytnutí úvěru proto moderoval na 1 939,50 Kč (po moderaci i s úrokem cca 30 % jistiny, 30 % p. a.). 22. Soud proto žalobkyni přiznal částku 18 939,50 Kč (jistina + moderovaný poplatek; úrok nebyl předmětem žaloby a zákonný úrok z prodlení z této částky od 17. 9. 2019 do zaplacení (§ 1970 OZ ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb.). Ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítl. 23. O nákladech řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 2 o. s. ř., tedy dle poměru úspěchu a neúspěchu účastníků ve věci. Žalobkyně byla úspěšnější v poměru cca 2:1, má proto právo na 33 % náhrady nákladů řízení. Při plném úspěchu by měla právo na 2 841 Kč (3 úkony právní služby po 300 Kč podle § 14b odst. 1 advokátního tarifu, 3 náhrady hotových výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a/ advokátního tarifu, 21 % náhrada DPH, 1 389 Kč zaplacený soudní poplatek). Z toho 33 % činí 937,53 Kč. Žalobkyně sice žádala náhradu nákladů řízení bez aplikace § 14b advokátního tarifu, nicméně jen u zdejšího soudu jsou každoročně podávány desítky žalob založených na smlouvách společnosti [právnická osoba], ve kterých se text žaloby obměňuje jen minimálně. Jedná se tedy o typické formulářové žaloby ve smyslu § 14b advokátního tarifu a nejinak tomu bylo i v tomto případě. 24. Soud v souladu s § 149 odst. 1 o. s. ř. uložil žalovanému, aby tuto náhradu zaplatil žalobkyni k rukám jejího zástupce. 25. Lhůtu k plnění ve výroku pod body I a III tohoto rozsudku soud stanovil dle § 160 odst. 1 o. s. ř.