3 C 5/2022-34 — Okresní soud ve Svitavách

1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 15. 11. 2021 domáhala po žalovaném zaplacení 13 925,84 Kč s příslušenstvím. V žalobě uváděla, že mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně [právnická osoba] byla dne 22. 3. 2021 uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru, na jejímž základě žalovaný čerpal úvěr v konečné výši 13 925,84 Kč. Úvěr byl poskytován bankovním převodem na účet žalovaného č. [bankovní účet] pod variabilním symbolem [číslo]. Úvěr měl být splacen nejpozději dne 22. 7. 2022, žalovaný však poskytnuté peněžní prostředky nevrátil, ačkoliv k tomu byl opakovaně upomínán. Smlouvou ze dne 27. 1. 2020 byla pohledávka za žalovaným postoupena současné žalobkyni. 2. Žalovaný se k řádně doručené žalobě přes výzvy a poučení soudu nevyjádřil. 3. Soud dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout bez nařízení jednání, jen na základě předložených listinných důkazů. Účastníci řízení souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání (§ 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů – dále jen„ o. s. ř.“). 4. Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutečnosti: 5. Ze smlouvy o revolvingovém úvěru ze dne 22. 3. 2021 soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně [právnická osoba] se zavázal poskytnout žalovanému úvěr až do výše úvěrového limitu 80 000 Kč. Úroková sazba byla sjednána ve výši 10,50 % měsíčně, tj. 126 % ročně. RPSN činilo 231,39 %. Žalovaný byl povinen poskytnutý úvěr spolu s úroky splácet pravidelnými měsíčními splátkami ve výši 11 % nesplaceného úvěru s úrokem nebo splátkami ve výši 1 000 Kč podle toho, která z těchto dvou částek bude vyšší. Pro případ prodlení bylo sjednáno, že věřitel může po žalovaném požadovat náhradu účelně vynaložených nákladů v souvislosti s prodlením žalovaného se splácením kterékoliv částky ve výši 250 Kč, zaplacení zákonných úroků z prodlení a smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky. Při prodlení žalovaného se splacením jedné splátky po dobu delší než dva měsíce nebo při prodlení se splacením více než dvou splátek byl věřitel oprávněn prohlásit úvěr za okamžitě splatný. Tytéž informace pak vyplynuly i z listiny nazvané jako standartní informace o spotřebitelském úvěru. 6. Z výpisu o žádosti o půjčku ze dne 22. 3. 2021 vyplynulo, že žalovaný požádal právní předchůdkyni žalobkyně o poskytnutí peněžních prostředků ve výši 10 000 Kč. 7. Z faktury bylo zjištěno, že dluh žalovaného vůči právní předchůdkyni ke dni 22. 7. 2021 činil 13 925,84 Kč a sestával z nesplacené jistiny úvěru ve výši 10 000 Kč, úroků za období čerpání ve výši 3 175,84 Kč a náhrady účelně vynaložených nákladů ve výši 750 Kč (3 x 250 Kč). 8. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 27. 1. 2020 ve spojení s oznámením právní předchůdkyně žalobkyně o postoupení pohledávek ze dne 26. 8. 2021 bylo prokázáno, že pohledávka za žalovaným byla postoupena současné žalobkyni. 9. Z výzvy ze dne 26. 8. 2021 soud zjistil, že právní zástupce žalobkyně vyzýval žalovaného k zaplacení žalované částky s upozorněním, že v opačném případě bude dlužná částka vymáhána soudní cestou. Výzva byla odeslána žalovanému dne 26. 8. 2021, jak vyplývá z podacího lístku. 10. Na základě provedeného dokazování soud zjistil následující skutkový stav. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla uzavřena dne 22. 3. 2021 úvěrová smlouva, na jejímž základě byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč. Poskytnutý úvěr spolu s úrokem ve výši 126 % ročně byl žalovaný povinen splácet pravidelnými měsíčními splátkami. Žalovaný však na svůj dluh neuhradil jedinou splátku. Ke dni 22. 7. 2021 činil dluh žalovaného 13 925,84 Kč a sestával z neuhrazené jistiny ve výši 10 000 Kč, neuhrazeného úroku ve výši 3 175,84 Kč a z náhrady nákladů v souvislosti s prodlením žalovaného se třemi splátkami za duben, květen a červen 2021 v celkové výši 750 Kč. Na základě smlouvy ze dne 27. 1. 2020 byla pohledávka za žalovaným postoupena současné žalobkyni. 11. Po právní stránce se jedná o spor ze smlouvy o úvěru podle § 2395 a následujících zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.z.“), ve spojení se zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů. 12. Podle § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 13. Podle § 580 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 14. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 15. Soud přezkoumal účastníky uzavřenou smlouvu o úvěru a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 10 000 Kč, který měl žalovaný splácet pravidelnými měsíčními splátkami. Žalovaný se však dostal do prodlení s úhradou splátek, když na svůj dluh neuhradil ničeho. Požadavek žalobkyně na zaplacení jistiny úvěru, jakož i nákladů v souvislosti s prodlením žalovaného v celkové výši 750 Kč proto soud považuje za důvodný. 16. Úrok sjednaný ve smlouvě ve výši 126 % ročně soud považuje za nepřiměřeně vysoký a nemravný. V době uzavření úvěrové smlouvy, tj. v březnu 2021 totiž činila úroková sazba korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR na kontokorenty a revolvingové úvěry 11,98 % ročně. Přitom podle ustálené judikatury platí, že v rozporu s dobrými mravy je zpravidla výše úroků, která podstatně převyšuje úrokovou míru v době jejich sjednání, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004). Podle usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 7. 2013, sp. zn. 4 Tdo 416/2013, půjčka s úrokem přesahujícím 44 % ročně je plněním, jehož hodnota je k hodnotě vzájemného plnění v hrubém nepoměru ve smyslu přečinu lichvy podle § 218 odst. 1 tr. zákoníku. 17. S přihlédnutím k uvedeným stanoviskům, jakož i k tomu, že se v dané věci jednalo o spotřebitelský úvěr, by soud byl ochoten akceptovat úrokovou sazbu ve výši odpovídající maximálně trojnásobku zjištěné obvyklé úrokové míry dle ARAD. Této výši žalobkyní požadovaný úrok ve výši 3 175,84 Kč odpovídá. 18. Žalovaný existenci ani výši dlužné částky nikterak nesporoval. Bylo přitom na něm, aby prokázal, že žalobkyni, případně její právní předchůdkyni, poskytnuté peněžní prostředky spolu s příslušenstvím splatil, což však neudělal. Soud proto shledal nárok žalobkyně oprávněným a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni dlužnou částku ve výši 13 925,84 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení. 19. Nárok na zaplacení úroku z prodlení vyplývá z § 1970 o.z., jeho výše se pak řídí nařízením vlády č. 351/2013 Sb., v účinném znění. 20. Ve sporu byla úspěšná žalobkyně a má dle § 142 odst. 1 o. s. ř. právo na náhradu nákladů, které účelně vynaložila. 21. Žalobkyně požadovala náhradu zaplaceného soudního poplatku a dále náhradu nákladů právního zastoupení, které vyčíslila na 7 114,80 Kč (3 úkony právní služby po 1 660 Kč a 3 paušální náhrady hotových výdajů po 300 Kč spolu s 21% DPH). Okresní soud však nesouhlasí s požadavkem žalobkyně na postup podle § 7 bod 5. vyhlášky č. 177/1996 Sb. V projednávané věci je třeba vycházet z ustanovení § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., neboť jde o řízení, které bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru, který je žalobkyní opakovaně uplatňován ve skutkově i právně obdobných věcech, byť lze připustit, že v jednotlivostech se skutková i právní argumentace obsažená v podávaných žalobách může lišit, a předmětem řízení je současně částka nepřevyšující 50 000 Kč. Při stanovení výše náhrady nákladů řízení je tak nutno i v tomto případě vycházet z ustanovení § 14b odst. 1 bod 2. vyhlášky č. 177/1996 Sb., které stanoví výši sazby za každý úkon právní služby do podání návrhu na zahájení řízení včetně z tarifní hodnoty od 10 000 Kč do 30 000 Kč částkou 300 Kč a z odst. 5 písm. a/ citovaného ustanovení vyhlášky, který určuje paušální částku jako náhradu výdajů na vnitrostátní poštovné, místní hovorné a přepravné ve výši 100 Kč za každý z úkonů právní služby hrazený podle odst. 1 a 2. 22. Náklady řízení žalobkyně jsou tvořeny soudním poplatkem ve výši 800 Kč, odměnou za 3 úkony právní služby (§ 14b odst. 1 bod 2. vyhlášky č. 177/1996 Sb.) za převzetí zastoupení, předžalobní výzvu a podaní návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu po 300 Kč a třemi paušálními náhradami hotových výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) citované vyhlášky. Celková výše nákladů řízení žalobkyně se zvýšením o 21% DPH činí částku 2 252 Kč Náklady řízení je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni k rukám jejího právního zástupce