5 C 87/2021-146 — Okresní soud ve Svitavách

1. Návrhem ze dne 27. 5. 2021 se žalobkyně domáhala zaplacení částky ve výši 206 892 Kč z titulu poskytnutého pojistného plnění v důsledku pojistné události [číslo] nastalé dne 24. 1. 2019. Pojistné plnění bylo vyplaceno na základě pojistné smlouvy ze dne 7. 11. 2018 [číslo] uzavřené mezi žalovaným č. 2 [celé jméno žalovaného] a žalobkyní. K výplatě pojistného plnění ze strany žalobkyně došlo na základě události ze dne 24. 1. 2019 vzniklé okolo 16:00, kdy žalovaný č. 1 [celé jméno žalovaného] vypil 4 jedenáctistupňová piva a pod vlivem alkoholu a s vědomím, že není držitelem řidičského oprávnění, řídil na silnici II. třídy u [územní celek] [značka automobilu], [registrační značka] majitele a provozovatele žalovaného č. 2 [celé jméno žalovaného]. Žalovaný č. 1 se při jízdě neřídil v souladu s pravidly provozu na pozemních komunikacích a při průjezdu pravotočivou zatáčkou přejel do protisměru, kde se bočně střetl s protijedoucím vozidlem [značka automobilu] [anonymizováno], [registrační značka], jehož majitelem je společnost [právnická osoba], [IČO]. Řidičem vozidla [značky] [anonymizováno] byl [jméno] [příjmení], [datum narození] [anonymizováno] [datum]. Žalovanému č. 1 byla provedena dechová zkouška v 17:02 hodin téhož dne a byla naměřena hodnota 2,54 promile alkoholu v dechu, svého práva na odběr krve nevyužil. Při dopravní nehodě vznikla škoda na [značka automobilu] [anonymizováno] ve výši 130 000 Kč, na [značka automobilu] škoda ve výši 50 000 Kč. Škody byly vyčísleny odborným vyjádřením. Skutečná škoda pak odpovídala částce 206 892 Kč. Žalovaný č. 1 byl vyzván dne 10. 4. 2019 k úhradě dlužné částky do 10. 5. 2019 a žalovaný č. 2 byl vyzván dne 3. 12. 2020 k úhradě částky do 11. 12. 2020. Dlužná částka nebyla ani z části uhrazena. 2. Ve věci byl Okresním soudem ve Svitavách vydán elektronický platební rozkaz ze dne 1. 6. 2021, č. j. EPR 131155/2021-7, podle kterého jsou oba žalovaní povinni zaplatit žalobkyni společně a nerozdílně částku ve výši 206 892 Kč a náklady řízení ve výši 53 965,60 Kč. Proti elektronickému platebnímu rozkazu podal žalovaný č. 2 včas odpor. Odpor žalovaný č. 2 odůvodnil tím, že s uplatněným nárokem nesouhlasí ani zčásti. Žalovaný č. 2 zapůjčil žalovanému č. 1 a na období cca 14 dnů, a to na dojíždění do zaměstnání. S žalovaným č. 1 nebyl v každodenním kontaktu po celých 24 hodin a nebylo tak možné zjistit, kdy hodlá řídit vozidlo pod vlivem alkoholu. Žalovaný č. 2 zároveň neměl žádné poznatky o tom, že žalovaný č. 1 požívá alkoholické nápoje v situaci, kdy hodlá motorové vozidlo řídit. 3. Žalobkyně ve svém vyjádření ze dne 8. 7. 2021 uvedla s odkazem na § 10 odst. 1 a 3 zák. č. 168/1999 Sb., že není pochyb o tom, že žalovaný č. 1 řídil vozidlo pod vlivem alkoholu a současně bez řidičského oprávnění. Možnost ovlivnění jednání žalovaného č. 1 a důkazní břemeno k této situaci tíží žalovaného č. 2, který by musel prokázat, že učinil všechna rozumná opatření v době předání vozidla, tedy provedl dechovou zkoušku na přítomnost alkoholu a stejně tak, že ověřil, že žalovaný č. 1 je držitelem řidičského oprávnění. Jelikož žalovaný č. 1 nebyl držitelem řidičského oprávnění, není tedy možné, aby žalovaný č. 2 prokázal, že učinil vše pro to, aby vozidlo předal osobě s řidičským oprávněním. 4. Žalovaný č. 1 se k jednáním konaným dne 6. 9. 2021, 4. 10. 2021 a 1. 11. 2021 nedostavil. Předvolání bylo doručeno na adresu jeho trvalého pobytu fikcí. Soud tedy věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti dle § 101 odst. 3 o. s. ř. 5. Žalovaný č. 2 měl zájem se vyvinit ze solidární odpovědnosti, jelikož vozidlo poskytl svému spolupracovníkovi za účelem pracovního výkonu a žalovaný č. 1 před svědky prohlásil, že má platné řidičské oprávnění, i přesto, že držitelem platného řidičského průkazu nebyl. Žalovaný č. 2 měl za to, že mu žalovaný č. 1 ukazoval řidičský průkaz, na kterém byla fotka a o kterém tvrdil, že je platný, tuto skutečnost však nijak neověřoval. Nepředpokládal, že by ho žalovaný č. 1 chtěl uvést v omyl, zná ho však jen jako obchodního partnera od roku 2017, nejsou kamarádi ani příbuzní. Občas žalovaný č. 1 přijel vozidlem, tvrdil, že jezdí traktorem, neboť pracuje v lese a dále tvrdil, že má motorku. Žalovaný č. 2 tedy vycházel z tvrzení žalovaného č. 1, což mu nelze klást k tíži s tím, že nevynaložil dostatečné úsilí, aby ovlivnil jednání žalovaného č. 1 a že nejednal dostatečně pečlivě. 6. Z účastnické výpovědi žalovaného č. 2 soud zjistil, že žalovaný č. 1 u něj pracoval jeden týden za měsíc nebo jeden den v týdnu jako OSVČ. Mimo to měl vlastní práci. Pro žalovaného č. 2 vykonával práci skládání řeziva v [obec]. Zhruba týden předtím, než došlo k zapůjčení automobilu, dojížděl žalovaný č. 1 do práce na kole a pro včasné dokončení zakázky mu žalovaný č. 2 zapůjčil auto, které stálo v areálu firmy. Žalovaný č. 1 tvrdil, že vlastní vozidlo nemá v provozu a že má řidičský průkaz, a to i před svědky. Před předáním automobilu letmo ukazoval žalovaný č. 1 řidičský průkaz. Žalovaný č. 2 nezkoumal, zda je platný, ani úředně nezkoumal, zda jej měl vrátit. Auto bylo půjčeno dne 21. 1. 2019 za účelem dojíždění na zakázku a tři dny poté žalovaného č. 2 kontaktovala policie se sdělením, že se stala dopravní nehoda. Dne 24. 1. 2019 vykonával práci přibližně od 7 hodin do 15 – 15:30 hodin. Při předání automobilu nebyl žalovaný č. 1 pod vlivem alkoholu a ten den, kdy došlo k dopravní nehodě, jej žalovaný č. 2 neviděl. Žalovaného č. 1 blíže nezná, není to jeho přítel a neví, zda konzumoval alkoholické nápoje a nikdy si nevšiml, že by popíjel při realizaci zakázky. Při předání automobilu žalovaný č. 2 neověřoval alkohol testerem přítomnost alkoholu v krvi žalovaného č. 1, jelikož není jeho zaměstnancem. Od dopravní nehody byla spolupráce s žalovaným č. 1 ukončena. Škodu na automobilu po něm žalovaný č. 2 nevymáhal, jelikož automobil byl na odpis i přesto, že žalovaný č. 1 měl snahu automobil opravit. Škodu vyrovnal prací na zakázce. 7. Ze svědecké výpovědi [jméno] [příjmení] soud zjistil, že tento pracuje pro žalovaného č. 2 přibližně 5 let jako operátor dřevovýroby, žalovaného č. 1 zná pouze jako kolegu z práce, který pro ně pracoval přibližně jeden rok. Nepracovali přímo spolu. Na den, kdy došlo k půjčení auta, si svědek moc nevzpomíná, ví pouze, že byla zima a žalovaný č. 1 jezdil na kole a dále se zeptal, zda si může půjčit automobil. Svědek byl u toho, když o půjčení automobilu žádal a mával přitom řidičským průkazem. Více si nevybavuje. Dříve žalovaného č. 1 viděl jezdit autem. V průběhu pracovní doby nikdy neviděl, že by zaměstnanci popíjeli pivo. 8. Ze svědecké výpovědi [jméno] [příjmení] soud zjistil, že společně s žalovaným č. 2 je spolumajitelem firmy, kde má na starosti výrobu a prodej. Žalovaný č. 1 u nich pracoval asi 1-2 roky jako výpomoc při různých zakázkách. Svědek si nevzpomíná, kdy přesně došlo k předání automobilu, ví, že byla zima a žalovaný č. 1 jezdil na kole a byl celý zmrzlý. Tvrdil, že auto se mu rozbilo a tak je požádal o půjčení auta. Žalovaný č. 1 přitom ukazoval nějakou kartičku a tvrdil, že má řidičský průkaz, neboť svědek se ho na to výslovně ptal. Žalovaný č. 1 a občas i přijel a tvrdil, že jezdí traktorem, ale to svědek nikdy osobně neviděl. Žalovaný č. 1 nikdy nepřišel do práce opilý ani nebyl spatřen, jak popíjí pivo, ale nekontrolovali ho, jelikož to nebyl jejich zaměstnanec. Poté co dodělal práci, vždy odjel. Žalovanému č. 1 bylo ze strany svědka výslovně sděleno, že auto má půjčené jen za účelem dojíždění na zakázku. Po autonehodě s ním již nespolupracovali, jednak byla zakázka hotová a jednat žalovaný č. 1 již nebyl úplně spolehlivý, po nehodě mu již plně nedůvěřovali. 9. Z trestního příkazu Okresního soudu ve Svitavách ze dne 14. 3. 2019, č. j. 2 T 54/2019-106, vyplývá, že žalovaný č. 1 byl pravomocně odsouzen za přečin ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 odst. 1,2 písm. a) zák. č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, jelikož dne 24. 1. 2019 po požití 4 jedenáctistupňových piv řídil [značka automobilu] majitelem [celé jméno žalovaného] i přes to, že si byl vědom, že je pod vlivem alkoholu, a že není držitelem příslušného řidičského oprávnění. Rozhodnutí nabylo právní moci dne 30. 4. 2019. 10. Z vyčíslení skutečné škody na vozidle z předložené faktury za opravu v rámci pojistné události [číslo] vyplývá, že celková škoda činila 206 892 Kč. 11. Z výzvy ze dne 10. 4. 2019 vyplývá, že žalobkyně vyzvala žalovaného č. 1 k zaplacení postihu podle § 10 odst. 1 písm. i) zák. č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla ve výši 206 892 Kč do 10. 5. 2019. 12. Ze zápisu o poškození vozidla ze dne 19. 2. 2019 a 8. 3. 2019 vyplývá rozsah poškození vozidla [značka] [anonymizováno], [registrační značka]. Poškozený uvedl, že preferuje opravu v autorizovaném servisu. 13. Z hlášení škodní události vyplývá, že poškozená společnost [právnická osoba] pojistnou událost nahlásila dne 24. 1. 2019. 14. Z poukazu [číslo] ze dne 10. 4. 2019 vyplývá, že žalobkyně zaslala čás