5 C 94/2021-38 — Okresní soud ve Svitavách

1. Žalobkyně se návrhem doručeným zdejšímu soudu dne 22. 4. 2021 domáhala po žalovaném zaplacení částky 3 000 Kč se zákonným úrokem z titulu smlouvy o úvěru uzavřené dne 25. 8. 2017 mezi žalovaným a společností [právnická osoba], která postoupila pohledávku žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 1. 1. 2021. Na základě výše uvedené smlouvy byla žalovanému poskytnuta částka ve výši 3 000 Kč, a to převodem na účet žalovaného. Žalovaný se zavázal vrátit zápůjčku nejpozději do 25. 10. 2017. Žalovaný porušil svou povinnost zaplatit požadovanou částku řádně a včas a ničeho neuhradil. Žalobkyně tak požaduje zaplacení dlužné jistiny ve výši 3 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení. Žalobkyně zaslala žalovanému 2. 2. 2021 předžalobní výzvu, na kterou žalovaný nijak nereagoval. 2. V dané věci byly splněny podmínky § 115a o. s. ř., proto soud rozhodl bez nařízení jednání na základě účastníky předložených listinných důkazů. 3. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 25. 8. 2017 uzavřené mezi žalovaným a [právnická osoba] plyne, že žalovanému byla poskytnuta peněžitá zápůjčka ve výši 3 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutou částku vrátit ve dvou splátkách, přičemž první splátka byla splatná dne 25. 9. 2017 a druhá splátka dne 25. 10. 2017. Žalovaný požadovanou částku neuhradil. Společnost [právnická osoba] postoupila svou pohledávku žalobkyni dne 1. 1. 2021 a dopisem ze dne 2. 2. 2021 tuto skutečnost oznámila žalovanému. Stejného dne žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní výzvu, na kterou žalovaná nijak nereagoval. 4. Podle § 157 odst. 4 o. s. ř. platí, že v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné nebo proti němuž se účastníci odvolání vzdali, soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. 5. Soud shledal žalobu jako důvodnou, a proto jí v plném rozsahu vyhověl. Vztah mezi účastníky právně posoudil podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, kdy přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Jelikož mezi stranami nebyly ujednány úroky, nemůže se jednat o smlouvu o úvěru. 6. Žalovaný nesplnil svou povinnost ze smlouvy řádně a včas a žalobkyni ničeho neuhradil ani na její výzvu zaslanou dne 2. 2. 2021. Žalobkyně se nyní domáhá zaplacení dlužné částky spolu se zákonným úrokem z prodlení. Žalovaný v řízení neprokázal, že žalovanou částku uhradil, proto soud podané žalobě vyhověl a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni dlužnou částku včetně příslušenství, tak jak je uvedeno ve výroku I tohoto rozsudku. Nárok žalobkyně na zákonný úrok z prodlení vyplývá z ust. § 1970 zák. č. 89/2012 Sb., výše úroku z prodlení se řídí nařízením vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších předpisů. 7. Jelikož žalobkyně byla ve věci zcela úspěšná, má právo na náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování práva (§ 142 odst. 1 o. s. ř.). Dle názoru soudu je na místě aplikace ust. § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., neboť se jednalo o řízení zahájené návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech a předmětem řízení bylo peněžité plnění nepřevyšující 50 000 Kč. Soudu je z úřední činnosti známo, že žalobkyně uplatňuje obdobné nároky opakovaně, a to v řádu desítek ročně. Účelně vynaložené náklady řízení žalobkyně sestávaly ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč a z nákladů právního zastoupení ve výši 1 089 Kč (odměna dle § 14b odst. 1 písm. c) bodu 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve výši 600 Kč za tři úkony právní služby po 200 Kč, tři paušální náhrady po 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) této vyhlášky a 21% DPH). Tyto náklady řízení v celkové výši 1 489 Kč je žalovaná povinna nahradit žalobkyni k rukám jejího zástupce (§ 149 odst. 1 občanského soudního řádu). 8. Lhůtu k plnění rozsudkem uložených povinností stanovil soud v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř. na tři dny od právní moci tohoto rozsudku.