9 C 260/2021-42 — Okresní soud ve Svitavách

1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu domáhala po žalovaném zaplacení 5 312 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 3. 11. 2019 do zaplacení, a to z titulu smlouvy o zápůjčce, která měla být dle žaloby uzavřena mezi [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa] (dále jen„ právní předchůdce žalobkyně“), a žalovaným. Žalobkyně tvrdila, že na základě této smlouvy byly žalovanému 7. 10. 2019 poskytnuty peněžní prostředky ve výši 4 000 Kč, přičemž žalovaný se zavázal tuto částku vrátit ve lhůtě do 2. 11. 2019 a současně v téže lhůtě zaplatit poplatek za poskytnutí zápůjčky ve výši 1 312 Kč. Tuto svou povinnost však doposud ani částečně nesplnil. Pohledávka z předmětné smlouvy o zápůjčce byla jejím právním předchůdcem postoupena žalobkyni. 2. Žalovaný se k řádně doručené žalobě přes výzvu soudu nevyjádřil. 3. Soud věc projednal a rozhodl, aniž by nařizoval jednání, neboť byly splněny podmínky uvedené v § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu v účinném znění (dále jen„ o. s. ř.“). Soud totiž s přihlédnutím k obsahu žaloby a charakteru projednávaného sporu dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů. Souhlas účastníků s tímto postupem přitom předpokládal, neboť žádný z nich se k písemné výzvě soudu obsahující doložku podle § 101 odst. 4 o. s. ř. nevyjádřil, zda s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí. 4. Na podkladě žalobkyní předložených listinných důkazů učinil soud následující závěr o skutkovém stavu věci: Právní předchůdce žalobkyně na základě smlouvy o zápůjčce uzavřené mezi ním a žalovaným dne 7. 10. 2019 poskytl téhož dne bezhotovostním převodem ve prospěch bankovního účtu žalovaného č. [bankovní účet] uvedeného ve smlouvě peněžní prostředky ve výši 4 000 Kč. Žalovaný se ve smlouvě zavázal, že ve lhůtě do 2. 11. 2019 vrátí poskytnutou jistinu zápůjčky a současně zaplatí poplatek za zpracování žádosti a poskytnutí zápůjčky ve výši 1 312 Kč. Pohledávka právního předchůdce žalobkyně vzniklá z titulu předmětné smlouvy o zápůjčce byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 3. 2. 2021 postoupena na žalobkyni. O této skutečnosti právní předchůdce žalobkyně písemně informoval žalovaného v dopise z 18. 2. 2021, jehož prostřednictvím vyzval žalovaného k zaplacení částky ve výši 8 864 Kč ve lhůtě tří dnů na účet žalobkyně. Předžalobní výzvou z téhož data byl žalovaný vyzván k úhradě uvedeného dluhu a nákladů právního zastoupení ve výši 6 534 Kč též přímo žalobkyní. 5. Po právní stránce soud hodnotil věc jako spor ze smlouvy o zápůjčce uzavřené podle § 2390 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku v účinném znění (dále jen„ o. z.“), která zároveň vykazovala znaky spotřebitelského úvěru ve smyslu příslušných ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru v účinném znění (dále jen„ ZSÚ“). 6. Podle § 2390 o. z., přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle § 2392 odst. 1 věty prvé o. z. lze při peněžité zápůjčce ujednat úroky. 7. Ačkoliv žalobkyně nebyla smluvní stranou předmětné smlouvy o zápůjčce, svou aktivní legitimaci ve sporu prokázala předloženou smlouvou o postoupení pohledávek, na jejímž podkladě se podle § 1879 a § 1880 odst. 1 o. z. stala věřitelem žalobou uplatněné pohledávky včetně jejího příslušenství. V řízení bylo dále prokázáno, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným vznikl závazkový právní vztah založený smlouvou o zápůjčce uzavřenou ve smyslu § 2390 o. z. Právní předchůdce žalobkyně svým smluvním povinnostem dostál, když žalovanému prokazatelně poskytl peněžní prostředky v ujednané výši, a to bezhotovostním převodem ve prospěch jeho bankovního účtu uvedeného ve smlouvě. Dle příslušných smluvních ujednání i podle § 2390, respektive § 2392 odst. 1 o. z. mu tak nepochybně vzniklo právo na vrácení poskytnuté jistiny zápůjčky ve výši 4 000 Kč a dále na zaplacení úroku. Jeho funkci v daném případě plnil sjednaný poplatek za zpracování žádosti a poskytnutí zápůjčky ve výši 1 312 Kč. Výši sjednaného poplatku, tj. úroku, soud neposoudil jako nepřiměřenou, byť odpovídá téměř 33 % z poskytnuté jistiny zápůjčky, což se na první pohled jeví jako velmi vysoký úrok. Soud však nemohl pominout, že v řešené věci byla mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným sjednána krátkodobá zápůjčka splatná ve lhůtě kratší než 1 měsíc. Pro právního předchůdce žalobkyně by přitom v takovém případě nemělo žádný ekonomický smysl, pokud by takový typ zápůjčky úročil roční úrokovou sazbou v místě a čase obvyklou pro spotřebitelské úvěry s delší dobou splatnosti, která by samozřejmě byla nepoměrně nižší. Potom by se totiž absolutní výše úroku (a potažmo i zisku právního předchůdce žalobkyně z celé transakce) pohybovala v řádu desítek korun, což by pro právního předchůdce žalobkyně bylo jednoznačně nerentabilní. Navíc nelze přehlížet, že žalovaný obdržel potřebné prostředky bez nutnosti jakéhokoliv zajištění jeho povinnosti tyto finance vrátit a rovněž bez jakékoliv jejich účelové vázanosti. Tyto skutečnosti samozřejmě znamenaly vyšší obchodní riziko pro právního předchůdce žalobkyně, jímž lze rovněž zdůvodnit sjednanou výši úroku. 8. S ohledem na shora uvedené dospěl soud k závěru, že žalovaný byl povinen na podkladě předmětné smlouvy o zápůjčce vrátit poskytnutou jistinu ve výši 4 000 Kč a zaplatit sjednaný poplatek ve výši 1 312 Kč. Bylo na žalovaném, aby případně v řízení před soudem tvrdil a zejména pak prokázal, že tyto částky právnímu předchůdci žalobkyně, případně následně po postoupení pohledávky žalobkyni samotné již zcela či alespoň zčásti uhradil. Nic takového se ovšem nestalo, žalovaný na podanou žalobu nijak nereagoval, se soudem nekomunikoval a po celou dobu trvání řízení zůstal zcela nečinným. Soud proto vycházel z toho, že žalobní tvrzení jsou pravdivá a že doposud na svůj dluh neuhradil ničeho. Proto podané žalobě v plném rozsahu vyhověl a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni 5 312 Kč, a to včetně požadovaného zákonného úroku z prodlení z této částky za období ode dne následujícího dni splatnosti zápůjčky do zaplacení. Nárok na úhradu úroku z prodlení se opírá o § 1970 o. z., neboť žalovaný se dostal do prodlení s úhradou svého peněžitého dluhu a z ničeho nevyplývá, že by za toto prodlení nebyl odpovědný. Výše přiznaného úroku z prodlení se pak řídí nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 9. Žalobkyně měla v řízení plný procesní úspěch a podle § 142 odst. 1 o. s. ř. jí tak vůči neúspěšnému žalovanému svědčí právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Tyto sestávaly ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč a z nákladů zastoupení ve výši 968 Kč (mimosmluvní odměna advokáta ve výši 500 Kč za dva úkony právní služby ve smyslu § 11 odst. 1 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb. (převzetí a příprava zastoupení, žaloba) po 200 Kč dle § 14b odst. 1 bodu 1 cit. vyhl. a jeden úkon právní služby ve smyslu § 11 odst. 2 cit. vyhl. (jednoduchá výzva k plnění) v poloviční výši 100 Kč, dále tři paušální náhrady hotových výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) cit. vyhl. a náhrada za 21% DPH z uvedených položek ve výši 168 Kč dle § 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř.). Soud tak uložil žalovanému povinnost nahradit žalobkyni náklady řízení v celkové výši 1 368 Kč, a to k rukám jejího zástupce (§ 149 odst. 1 o. s. ř.). 10. Lhůtu k plnění rozsudkem uložených povinností soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. na tři dny od právní moci tohoto rozsudku.