9 C 288/2021-64 — Okresní soud ve Svitavách

1. Žalobkyně se žalobou podanou u Obvodního soudu pro Prahu 1 dne 26. 10. 2020 domáhala po žalovaném zaplacení 3 064 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru, která měla být mezi účastníky uzavřena 17. 9. 2019. Tvrdila, že na základě uvedené smlouvy poskytla žalovanému jednorázový bezúročný úvěr ve výši 4 489 Kč, a to za účelem nákupu mobilního telefonu v provozovně [jméno] [příjmení], [IČO], se sídlem [adresa] (dále jen„ obchodník“). K čerpání úvěru mělo fakticky dojít 18. 9. 2019, kdy žalobkyně platbou ve výši 4 329,64 Kč za žalovaného uhradila část kupní ceny mobilního telefonu. Zaplacená částka je nižší než sjednaná výše úvěru s ohledem na provedené vzájemné započtení pohledávek mezi žalobkyní a obchodníkem. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnuté peněžní prostředky v pravidelných měsíčních splátkách, dostal se však do prodlení s jejich splácením a na svůj dluh celkem uhradil pouze 2 825 Kč, a to tak, že 27. 11. 2019 uhradil 775 Kč, z čehož žalobkyně započetla 375 Kč na jistinu úvěru a 400 Kč na náhradu účelně vynaložených nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného, dále 13. 12. 2019 žalovaný uhradil 775 Kč, kdy žalobkyně tuto platbu v plném rozsahu započetla na jistinu úvěru, 20. 1. 2020 bylo uhrazeno 775 Kč, z čehož bylo 375 Kč započteno na jistinu a 400 Kč na náklady, a 10. 6. 2020 bylo uhrazeno 500 Kč, které byly započteny na jistinu. Aktuálně žalovaný dluží žalobkyni na jistině 2 464 Kč a na účelně vynaložených nákladech spojených s jeho prodlením 600 Kč, přičemž tyto náklady tvoří poplatek za upomínku vystavenou 12. 2. 2020. Žalobkyně proto požadovala zaplacení zmíněné dlužné částky, a to včetně zákonného úroku z prodlení z částky odpovídající dlužné jistině úvěru za dobu 17. 5. 2020 do zaplacení. 2. Žalovaný se k řádně doručené žalobě přes výzvu soudu nevyjádřil. 3. Soud věc projednal a rozhodl, aniž by nařizoval jednání, neboť byly splněny podmínky uvedené v § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu v účinném znění (dále jen„ o. s. ř.“). Soud totiž s přihlédnutím k obsahu žaloby a charakteru projednávaného sporu dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů. Žalobkyně s tímto postupem vyslovila souhlas již v podané žalobě, žalovaný se pak ve stanovené lhůtě nevyjádřil k písemné výzvě soudu obsahující doložku podle § 101 odst. 4 o. s. ř., zda s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí, soud proto v souladu s citovaným ustanovením jeho souhlas s tímto postupem předpokládal. 4. Na podkladě žalobkyní předložených listinných důkazů učinil soud následující závěr o skutkovém stavu věci: Žalobkyně uzavřela prostřednictvím pověřeného pracovníka obchodníka pana [jméno] [příjmení] dne 17. 9. 2019 se žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru, v níž se zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky na nákup mobilního telefonu. Jeho kupní cena celkem činila 4 989 Kč, žalovaný z vlastních zdrojů uhradil 500 Kč, zbývajících 4 489 Kč bylo hrazeno z úvěru poskytnutého žalobkyní, která výplatu peněžních prostředků ve prospěch obchodníka provedla 18. 9. 2019. Žalovaný se ve smlouvě zavázal, že úvěr splatí prostřednictvím šesti měsíčních splátek, jejichž výše činila 748 Kč a které byly splatné vždy k 17. dni příslušného měsíce počínaje 17. 10. 2019. Úvěr byl sjednán jako bezúročný. Nedílnou součástí úvěrové smlouvy byl sazebník žalobkyně platný v době uzavření smlouvy, podle něhož činila výše poplatku za první písemnou upomínku při prodlení žalovaného 400 Kč, přičemž zmíněná upomínka měla být žalovanému zasílána v případě jeho prodlení v měsíci následujícím po měsíci, v jehož průběhu se žalovaný dostal do prodlení, a to za předpokladu, že jeho prodlení bude trvat. S účinností od 15. 1. 2020 následně došlo ke změně sazebníku žalobkyně, přičemž podle nového znění sazebníku činil poplatek za první písemnou upomínku při prodlení žalovaného s účinností od shora uvedeného data 500 Kč, poplatek za druhou upomínku 600 Kč s tím, že tato druhá upomínka měla být žalovanému zaslána v měsíci následujícím po první upomínce, pokud bude jeho prodlení trvat. Písemnou upomínkou z 13. 11. 2019 vyzvala žalobkyně žalovaného k zaplacení dlužné splátky úvěru a poplatku za první upomínku ve výši 400 Kč a upozornila ho na nebezpečí, že v případě neuhrazení dlužné částky bude žalovanému účtován poplatek za druhou upomínku ve výši 500 Kč. Další upomínku žalobkyně vystavila žalovanému 14. 1. 2020, žalovaný byl jejím prostřednictvím opět vyzván k úhradě dlužné splátky a poplatku ve výši 400 Kč. Následně byl žalovaný k úhradě dluhu vyzýván ještě upomínkou z 12. 2. 2020, kterou mu byl současně vyúčtován poplatek za druhou upomínku ve výši 600 Kč. Žalovaný na svůj dluh z předmětné úvěrové smlouvy uhradil 27. 11. 2019 775 Kč, z čehož žalobkyně 375 Kč započetla na jistinu úvěru a 400 Kč na poplatek za upomínku z 13. 11. 2019, dále uhradil 13. 12. 2019 775 Kč, kdy žalobkyně celou tuto částku započetla na jistinu úvěru, 20. 1. 2020 775 Kč, z čehož bylo 375 Kč započteno na jistinu a 400 Kč na poplatek za upomínku ze 14. 1. 2020, a 10. 6. 2020 500 Kč, kdy tato částka byla celá započtena na jistinu. Prostřednictvím dopisu svého právního zástupce ze 3. 8. 2021 žalobkyně odstoupila od předmětné úvěrové smlouvy a vyzvala žalovaného k zaplacení dluhu z této smlouvy v celkové výši 3 064 Kč s upozorněním, že pokud žalovaný dluh neuhradí, bude přistoupeno k jeho soudnímu vymáhání. 5. Po právní stránce soud hodnotil věc jako spor ze smlouvy o úvěru uzavřené podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku v účinném znění (dále jen„ o. z.“). Vzhledem k tomu, že se jednalo o spotřebitelský úvěr poskytnutý bezúročně, řídila se mezi účastníky uzavřená smlouva ve smyslu § 5 odst. 3 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru v účinném znění, rovněž ustanoveními § 1 až 4, § 122 až 124 a § 168 citovaného zákona. 6. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 7. Podle § 2399 odst. 1 o. z. vrátí úvěrovaný úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. 8. V řízení bylo prokázáno, že mezi účastníky vznikl závazkový právní vztah založený smlouvou o úvěru uzavřenou ve smyslu § 2395 o. z. Žalobkyně svůj závazek z této smlouvy prokazatelně splnila, neboť žalovanému poskytla úvěr tím, že za něj obchodníkovi uhradila část kupní ceny žalovaným zakoupeného zboží – mobilního telefonu. Bylo tedy na žalovaném, aby i on dostál svým smluvním povinnostem a vrátil žalobkyni jí poskytnuté peněžní prostředky. V řízení nebylo vyvráceno tvrzení žalobkyně, že žalovaný nesplácel řádně a včas sjednané splátky úvěru. Bylo přitom na žalovaném, aby v případě, že tyto splácel včas, takovou skutečnost soudu tvrdil a zejména pak prokázal. Žalovaný však zůstal v řízení zcela nečinným, na podanou žalobu nereagoval a se soudem nekomunikoval. Soud proto vycházel z toho, že na svůj dluh z úvěrové smlouvy uhradil žalobkyni skutečně pouze 2 825 Kč, a to splátkami uvedenými v žalobě. Tyto splátky žalobkyně započetla zčásti na jistinu úvěru (v rozsahu 2 025 Kč), zčásti pak na poplatky za vystavení dvou písemných upomínek, na jejichž úhradu jí vzniklo právo v souvislosti s prodlením žalovaného, přičemž žalobkyně požadovala úhradu poplatků ve výši dle svého sazebníku (celkem 800 Kč). Postup žalobkyně při započtení plateb žalovaného tak soud považuje za zcela oprávněný. Po tomto započtení žalovanému aktuálně zbývá uhradit žalobkyni jistinu úvěru ve výši 2 464 Kč. Dále žalobkyni vznikl nárok na úhradu poplatku ve výši 600 Kč za písemnou upomínku z 12. 2. 2020, jehož výše opět koresponduje s platným sazebníkem žalobkyně. Soud proto dospěl k závěru, že žaloba, jejímž prostřednictvím se žalobkyně domáhala úhrady dlužné částky ve výši 3 064 Kč, je v plném rozsahu oprávněná, a to i pokud jde o nárok na úhradu požadovaného zákonného úroku z prodlení. Tento se totiž opírá o § 1970 o. z., neboť žalovaný se dostal do prodlení s úhradou svého peněžitého dluhu a z ničeho nevyplývá, že by za toto prodlení nebyl odpovědný. Žalobkyni tedy náleží právo na zaplacení zákonného úroku z prodlení, jehož výše odpovídá nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 9. Ze shora popsaných důvodů soud podané žalobě v plném rozsahu vyhověl a žalovaného zavázal k úhradě žalobou požadované částky i jejího příslušenství 10. Žalobkyně měla v řízení plný procesní úspěch a svědčí jí tak podle § 142 odst. 1 o. s. ř. vůči neúspěšnému žalovanému právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 000 Kč a z nákladů zastoupení ve výši 4 114 Kč (mimosmluvní odměna advokáta ve výši 2 500 Kč za dva úkony právní služby učiněné ve smyslu § 11 odst. 1 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb. (převzetí a příprava zastoupení, žalob