9 C 310/2020-30 — Okresní soud ve Svitavách

1. Žalobkyně se žalobou podanou zdejšímu soudu dne 19. 10. 2020 domáhala po žalované zaplacení částky v celkové výši 20 571 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 13 913 Kč od 15. 9. 2019 do zaplacení z titulu smlouvy o zápůjčce, která měla být mezi účastnicemi uzavřena dne 27. 6. 2019. Žalobkyně tvrdila, že na základě uvedené smlouvy poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 10 500 Kč. Žalovaná se měla zavázat, že žalobkyni uvedenou částku vrátí a současně zaplatí poplatek za poskytnutí zápůjčky ve výši 3 413 Kč, obojí ve lhůtě do 14. 9. 2019. Tento svůj závazek však ani částečně nesplnila a žalobkyni nezaplatila ničeho. V důsledku prodlení s vrácením zápůjčky vznikla žalované povinnost uhradit žalobkyni vedle dlužné jistiny a poplatku rovněž zákonný úrok z prodlení, účelně vynaložené náklady v souvislosti s jejím prodlením (poplatky za celkem pět odeslaných písemných výzev) v celkové výši 2 500 Kč a smluvní pokutu ve výši 4 158 Kč. Těchto částek se žalobkyně domáhala, přičemž si nárokovala rovněž zákonný úrok z prodlení z částky odpovídající dlužné jistině a poplatku za poskytnutí zápůjčky za dobu ode dne následujícího dni splatnosti zápůjčky do zaplacení. 2. Žalovaná se k řádně doručené žalobě přes výzvu a poučení soudu nevyjádřila. 3. Soud věc projednal a rozhodl, aniž by nařizoval jednání, neboť byly splněny podmínky uvedené v § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu v účinném znění (dále jen„ o. s. ř.“). Soud totiž s přihlédnutím k obsahu žaloby a charakteru projednávaného sporu dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů. Žalobkyně s tímto postupem vyslovila souhlas, pokud jde o žalovanou, její souhlas soud předpokládal, neboť žalovaná se ve stanovené lhůtě k písemné výzvě soudu obsahující doložku podle § 101 odst. 4 o. s. ř. nevyjádřila, zda s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí. 4. Ze smlouvy o zápůjčce uzavřené dne 27. 6. 2019 mezi žalobkyní a žalovanou v elektronické podobě soud zjistil, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalované peněžní prostředky ve výši 10 500 Kč jakožto bezúčelovou a bezhotovostní zápůjčku a žalovaná se zavázala jednak uvedenou částku vrátit, jednak zaplatit poplatek za poskytnutí zápůjčky ve výši 3 413 Kč, obojí nejpozději do 27. 7. 2019. V čl. 2 smlouvy bylo sjednáno, že okamžikem prodlení žalované se splacením zápůjčky nebo jakékoliv její části veškeré doposud vyúčtované poplatky přirostou k jistině zápůjčky a stanou se její součástí. Pro případ prodlení žalované s plněním jejích závazků plynoucích ze smlouvy pak byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení. Žalovaná byla v případě svého prodlení rovněž dle citovaného ustanovení povinna zaplatit žalobkyni zákonný úrok z prodlení a účelně vynaložené náklady vzniklé v souvislosti s jejím prodlením, konkrétně mimo jiné poplatek 500 Kč za písemnou upomínku nebo výzvu k úhradě s tím, že žalobkyně byla dle smlouvy oprávněna žalované zaslat maximálně 5 výzev. 5. Z výpisu z bankovního účtu žalobkyně z 27. 6. 2019 soud zjistil, že žalobkyně zaslala uvedeného dne ve prospěch bankovního účtu žalované č. [bankovní účet] uvedeného ve smlouvě peněžní prostředky ve výši 10 500 Kč. 6. Z upomínek z 21. 9. 2019, 28. 9. 2019, 5. 10. 2019, 14. 10. 2019 a 29. 10. 2019 soud zjistil, že žalobkyně celkem pětkrát písemně upomínala žalovanou o zaplacení jejího dluhu plynoucího ze shora uvedené smlouvy o zápůjčce. 7. Z předžalobní výzvy z 1. 10. 2020, která byla dle přiloženého poštovního podacího lístku téhož dne odeslána na doručovací adresu žalované uvedenou ve smlouvě, soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě jejího dluhu ze smlouvy rovněž prostřednictvím své právní zástupkyně. 8. Z provedených důkazů vzal soud za prokázané, že žalobkyně poskytla na základě smlouvy uzavřené mezi účastnicemi dne 27. 6. 2019 téhož dne žalované bezhotovostní formou převodem na její bankovní účet peněžní prostředky ve výši 10 500 Kč s tím, že žalovaná se zavázala tuto částku žalobkyni vrátit a zaplatit poplatek za poskytnutí zápůjčky ve výši 3 413 Kč ve lhůtě do 27. 7. 2019. Současně si účastnice sjednaly pro případ prodlení žalované s vrácením zápůjčky smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky denně a povinnost žalované zaplatit žalobkyni účelně vynaložené náklady související s prodlením žalované, konkrétně mimo jiné též poplatek za každou písemnou výzvu k úhradě ve výši 500 Kč. Žalobkyně celkem pětkrát písemně upomínala žalovanou o zaplacení jejího dluhu z předmětné smlouvy, následně pak žalované prostřednictvím své zástupkyně zaslala ještě předžalobní výzvu. 9. Po právní stránce soud hodnotil věc jako spor ze smlouvy o zápůjčce uzavřené podle § 2390 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku v účinném znění (dále jen„ o. z.“), která zároveň vykazovala znaky spotřebitelského úvěru ve smyslu příslušných ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru v účinném znění (dále jen„ ZSÚ“). 10. Podle § 2390 o. z., přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle § 2392 odst. 1 věty prvé o. z. lze při peněžité zápůjčce ujednat úroky. Podle § 122 odst. 1 ZSÚ může věřitel pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat pouze a) právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele; pokud byla ujednána náhrada vyšší, považuje se v této části za smluvní pokutu, b) úroky z prodlení, jejichž výše nesmí přesáhnout výši stanovenou právním předpisem upravujícím úroky z prodlení, nebo c) smluvní pokutu. Podle § 122 odst. 2 věty prvé ZSÚ uplatněná smluvní pokuta nesmí přesáhnout 0,1 % denně z částky, ohledně níž je spotřebitel v prodlení, je-li spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy. Podle § 122 odst. 3 ZSÚ souhrn výše všech uplatněných smluvních pokut nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a celkové výši spotřebitelského úvěru, nejvýše však 200 000 Kč. 11. V řízení bylo prokázáno, že mezi účastnicemi došlo uzavřením smlouvy o zápůjčce podle § 2390 o. z. ke vzniku závazkového právního vztahu. Zatímco žalobkyně svou povinnost ze smlouvy splnila, neboť poskytla žalované peněžní prostředky v ujednané výši, žalovaná svému závazku nedostála, neboť tyto prostředky spolu s poplatkem za jejich poskytnutí nevrátila žalobkyni v ujednaném termínu splatnosti. Výši poplatku za poskytnutí zápůjčky, který v daném případě plní funkci úroku ve smyslu § 2392 odst. 1 věty prvé o. z., soud neposoudil jako nepřiměřenou, a to zejména s ohledem na to, že v daném případě se jednalo o krátkodobou zápůjčku splatnou ve lhůtě 1 měsíce a pro žalobkyni by nemělo ekonomický smysl, pokud by takovou zápůjčku úročila roční úrokovou sazbou v místě a čase obvyklou pro spotřebitelské úvěry s delší dobou splatnosti, která je samozřejmě neporovnatelně nižší. Navíc nelze přehlížet, že žalovaná obdržela potřebné peněžní prostředky bez nutnosti zajištění či jejich účelové vázanosti a nemusela absolvovat jistě nepoměrně přísnější test její úvěruschopnosti, jakému by byla podrobena, pokud by o podobnou zápůjčku požádala některou banku a který by mohl vést i k tomu, že by potřebné peněžní prostředky vůbec nezískala. Proto soud posoudil jako oprávněný jak nárok na zaplacení dlužné jistiny zápůjčky, tak i poplatku za její poskytnutí. 12. Žalobkyni v důsledku prodlení žalované s vrácením zápůjčky vzniklo dle čl. 2 smlouvy rovněž právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % z dlužné částky denně. Žalobkyně žalobou uplatnila nárok na zaplacení smluvní pokuty ve výši 4 158 Kč. Byť konkrétně nespecifikovala, z jaké částky a za jaké období byla smluvní pokuta vypočtena, soud neshledal důvod, proč žalobkyni tuto smluvní pokutu nepřiznat. Za období od 28. 7. 2019, kdy se žalovaná poprvé dostala do prodlení s úhradou částky 13 913 Kč, do dne podání žaloby, tj. do 19. 10. 2020, by naběhlá smluvní pokuta při sazbě 0,1 % denně z částky 13 913 Kč činila celkem 6 260,85 Kč. Žalobkyně přitom požadovala smluvní pokutu pouze ve výši 4 158 Kč, přičemž taková smluvní pokuta nepřesahuje limit stanovený v § 122 odst. 3 ZSÚ. Proto i tento nárok soud vyhodnotil jako oprávněný. 13. Pokud však jde o nárok na zaplacení částky 2 500 Kč z titulu účelně vynaložených nákladů souvisejících s prodlením žalované, tento soud považuje za oprávněný pouze částečně. Jak vyplývá z předložených důkazů, žalobkyně vyzývala žalovanou k úhradě jejího dluhu ze smlouvy o zápůjčce celkem pěti písemnými upomínkami. Soud má však za to, že takový postup nelze považovat za účelný. Podle názoru soudu v situaci, kdy dlužník nereaguje ani na opakovanou upomínku k zaplacení dluhu ze strany věřitele, již nemá smysl, aby jej věřitel nadále upomínal, naopak je namístě přistoupit k soudnímu vymáhání dluhu, neboť je evidentní, že dlužník jej dobrovolně zaplatit nehodlá. Soud proto za účelně vynaložené náklady považuje toliko částku