10 C 257/2020-117 — Okresní soud ve Svitavách

1. Žalobce se domáhal určení, že je dědicem po zůstavitelce [jméno] [příjmení], zemřelé dne [datum], naposledy bytem [obec a číslo]. Žalobce byl usnesením Okresního soudu ve [obec] ze dne 16. 7. 2020, č.j. 31D 28/2020 – 75, které nabylo právní moci dne 3. 8. 2020 vyzván, aby podal žalobu na určení, že je dědicem po zůstavitelce ze závěti, kterou žalobce předložil v dědickém řízení. Žalovaní 3 a 4 již v rámci dědického řízení uznali závěť za pravou a platnou. Pozůstalé vnučky, tedy žalované 1 a 2 pravost a platnost závěti v dědickém řízení neuznaly. Namítaly, že v závěti (poslední vůli) došlo k dopisování do rozepsaného textu, dále ke škrtání v textu a do textu, přepisování textu jinou barvou i druhem pera, neodpovídá písmo zůstavitelky a chybí podpis dvou svědků, závěť není nijak ověřená, předložený dokument měl být předložen pro jinou záležitost. Žalované 1 a 2 dále namítaly, že pokud byl text sepsán asi měsíc po úmrtí jejich matky (sestry zůstavitelky) neslučuje se to s dobrými mravy. Obě rovněž poukazovaly na to, že pokud byl žalobce jediný dědic, proč se čekalo 25 let na pozůstalost, když bylo dost času na převod domu. S těmito námitkami žalobce nesouhlasí. Pokud jde o dopisování do textu závěti, tak se tímto krokem na obsahu závěti nic nemění, dopsaný text„ nyní již zemřela“ na obsahu závěti nic nemění. Pokud jde o škrtání v textu a do textu, tak původní budova ve [obec] byla rozdělena na dvě části, a to [adresa]. Pokud zůstavitelka napsala, že se jedná o svoji budovu nebo část budovy, myslela nemovitost [adresa] po oddělení č.. 70 a k tomu pozemky (polnosti). Text závěti by se měl vykládat podle přání zůstavitelky. Námitka přepisování textu jinou barvou a druhem pera rovněž neobstojí, neboť je zřejmé, že zůstavitelka pořídila poslední vůli, sepsala ji a podepsala. Po té v ten samý den vzala jiný psací prostředek a nadepsala obálku, do které poslední vůli vložila a text úpravy provedla touto jinou propisovací tužkou. Použitím jiné propisovací tužky není porušena povinnost napsat závěť vlastní rukou. Pokud jde o námitku, že neodpovídá písmo zůstavitelky, tak žalobce i žalovaní 3 a 4 písmo svojí matky – zůstavitelky poznali, pokud by tato námitka trvala, navrhuje žalobce vypracování písmoznaleckého posudku na pravost listiny. Podpisy svědků nejsou potřeba, není ani potřebné ověření rukou psané závěti. Pokud jde o námitku, že, že závěť byla již jedno předložena pro jinou záležitost, žalobce netuší, co tato námitka má znamenat. Žalobci je známo, že sestra žalobce a matka žalovaných 1 a 2 zemřela při železničním neštěstí u [obec]. Pokud zůstavitelka sepsala závěť měsíc po smrti matky žalovaných 1 a 2, nespatřuje v tom žalobce rozpor s dobrými mravy, neboť je na vůli zůstavitelky komu odkáže svůj majetek. Zůstavitelka navíc zmiňuje, že ostatní děti, tj. [jméno], [jméno] [jméno] svoje podíly již dostaly. Žalobce rovněž nechtěl, aby mu matka nemovitosti převáděla ještě za svého života, chtěl, aby matka bydlela do své smrti ve vlastním, navíc s převodem nesouhlasil bratr žalobce [příjmení]. Byla navíc na vůli zůstavitelky, zda svůj majetek daruje za svého života, či o něm rozhodne v rámci poslední vůle. Žalobce závěť považuje za pravou a platnou. 2. Žalovaní 3 a 4 s žalobou souhlasili, odkázali na to, že závěť zůstavitelky považovali za pravou a platnou již v rámci dědického řízení. 3. Žalovaná 1 s žalobou rovněž souhlasila. V rámci dědického řízení sice předložila soudní komisařce vyjádření datované dnem 12. 6. 2020, ve kterém stejně jako žalovaná 2 zpochybňovala pravost a platnost závěti zůstavitelky, následně však svým podáním ze dne 4. 8. 2020, tedy ještě před podáním žaloby pravost i platnost závěti uznala (žaloba byla podána dne 23. 9. 2020). 4. 2. žalovaná s žalobou nesouhlasila. Odkázala na svoje vyjádření ze dne 12. 6. 2020, které bylo soudní komisařce doručeno dne 17. 6. 2020, ve kterém 2. žalovaná uvedla, že rozporuje závěť zůstavitelky a neuznává ho za dokument psaný zůstavitelkou [jméno] [příjmení], jedná podle ní o falsum. Poukazuje na dopisování do textu, škrtání v textu a do textu, přepisování textu jinou barvou a druhem pera, neodpovídá písmo zůstavitelky a chybí podpisy minimálně dvou svědků, závěť není nijak ověřena, dokument byl již jednou předložen pro jinou záležitost, závěť byla sepsána po měsíci po úmrtí matky 2. žalované, což se dle 2. žalované neslučuje s dobrými mravy a dále měl žalobce 25 let na to, aby mu zůstavitelka dům převedla a nemuselo se čekat na pozůstalost. Dle názoru 2. žalované by zůstavitelka nesepsala závěť tak, že by v ní něco škrtala, dopisovala a podobně. Byla ze staré školy. Nevěří také tomu, že by závěť sepsala v situaci, kdy ještě v červnu 1995 byly s 1. žalovanou v nemocnici a bojovaly o život, zůstavitelka by navíc chtěla, aby každý z dědiců dostal spravedlivý podíl. 5. Podle § 170 odst. 1 z. ř. s. v případě, že pro vyřešení sporu o dědické právo je třeba prokázat skutečnosti, které jsou mezi dědici sporné, soud usnesením odkáže toho z účastníků, jehož dědické právo se jeví se zřetelem k okolnostem případu jako nejslabší, aby své právo uplatnil žalobou; k podání žaloby určí lhůtu, která nesmí být kratší než 2 měsíce. 6. Z přípisu JUDr. [jméno] [příjmení], notářky v [obec] ze dne 7. 1. 2021 vzal soud za prokázané, že ve věci řízení o pozůstalosti po [jméno] [příjmení], [rodné číslo], posl. trvale pobytem [adresa žalobce], zemř. dne [datum], byla [anonymizováno] [příjmení] pověřena Okresním soudem ve [obec], aby jako soudní komisařka provedla úkony v tomto pozůstalostním řízení. Usnesením Okresního soudu ve [obec] č.j. 31 D 28/2020-75 ze dne 16. 7. 2020, které nabylo právní moci dne 3. 8. 2020, bylo pozůstalému synovi [celé jméno žalobce] uloženo, aby podal žalobu na určení, že je dědicem po zůstavitelce ze závěti ze dne 22. 8. 1995. 7. Z vlastnoručně psané listiny označené jako„ Poslední vůle“, která je dle úředního záznamu z 15. 4. 2020 zapsána do seznamu závětí pod Z 6/2020 vzal soud za prokázané, že osoba, která se v Poslední vůli označuje jako [jméno] [příjmení] [datum narození] bytem ve [obec a číslo] se tato„ rozhodla napsat poslední vůli v tomto znění…. Mému synovi [celé jméno žalobce] narozenému [datum] daruji svoji budovu a k tomu také polnosti. Za svoji obětavou péči o mne a mého zemřelého manžela si to zaslouží. Ostatní děti nyní již zemřela [jméno], [jméno] [jméno] svoje podíli dostali…. [jméno] [příjmení] matka dne [datum]“ K citovanému textu je nutno doplnit, že částí textu„ svoji budovu“ pisatel či pisatelka nahradila původní text„ část své budovy“, který posléze přeškrtala a nahradila textem„ svoji budovu“. Dále část textu„ nyní již zemřela je vepsána před slovo [jméno], před slovem„ dostali“ bylo dříve napsáno slovo„ již“, které bylo rovněž následně přeškrtáno. 8. Podle § 476 odst. 1 a 2 občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. ve znění pozdějších předpisů, účinného do 31. 12. 2013 (dále jen obč. zák.) zůstavitel může závěť buď napsat vlastní rukou, nebo ji zřídit v jiné písemné formě za účasti svědků nebo ve formě notářského zápisu. V každé závěti musí být uveden den, měsíc a rok, kdy byla podepsána, jinak je neplatná. 9. Podle § 476a obč. zák. vlastnoruční závěť musí být vlastní rukou napsána a podepsána, jinak je neplatná. 10. Podle § 477 odst. 1 obč. zák. v závěti zůstavitel ustanoví dědice, popřípadě určí jejich podíly nebo věci a práva, která jim mají připadnout. Nejsou-li podíly více dědiců v závěti určeny, platí, že podíly jsou stejné. 11. 2. žalovaná namítá jak nedostatek pravosti závěti (dle 2. žalované ji nesepsala zůstavitelka), tak i její neplatnosti z důvodů nedostatků závěti, které vyjmenovává. Soud se tedy nejprve zabýval platností závěti, jako kdyby skutečně byla sepsána zůstavitelkou. Občanský zákoník č. 40/1964 Sb. ve znění pozdějších předpisů, který byl účinný do 31. 12. 2013 umožňoval trojí formu sepsání závěti, a to vlastnoruční závěť, tedy závěť, kterou sepíše zůstavitel sám vlastní rukou a tuto datuje a podepíše, nebo písemnou závěť podepsanou alespoň dvěma svědky a závěť sepsanou formou notářského zápisu. Je tedy zřejmé, že pokud 2. žalovaná závěti vytýká, že nebyla podepsána alespoň dvěma svědky a dále že není ověřena, tehdy platný zákon (ostatně současná právní úprava otázky formy závěti se v zásadě nezměnila), zůstaviteli v případě sepsání vlastnoruční závěti nepředepisoval podpisy svědků ani jakékoliv ověření. Zůstavitelka [jméno] [příjmení] zjevně zvolila vlastnoruční závěť, a proto skutečnost, že na závěti nejsou podpisy svědků a že není ověřena, ji nemůže činit neplatnou. Pokud jde o dopisování do textu, škrtání v textu a do textu a jeho přepisování jinou barvou a jiným druhem pera, je nutno říci, že zákon tyto zásahy obecně nepovažuje za takové nedostatky, které by měly činit závěť neplatnou, samozřejmě za situace, že tyto zásahy nečiní závěť neurčitou nebo nesrozumitelnou, nebo nemění její obsah. Pisatel či pisatelka závěti učinila v textu tři takovéto zásahy, které však nečiní text závěti neurčitým či nesrozumitelným, ani nemění smysl závě