10 C 314/2021-48 — Okresní soud ve Svitavách

Žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení částky 3 280 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaná dne 21. 6. 2019 použila ke své přepravě prostředek právní předchůdkyně žalobkyně, obchodní společnosti jako cestující bez platné jízdenky přepravních služeb společnosti [právnická osoba], a to vlaku [číslo] mezi stanicemi [obec] [část obce] a [obec] a při přepravní kontrole se kontrolorovi neprokázal platným jízdním dokladem. Žalovanou částku tvoří cena jízdného ve výši 155 Kč a přirážka k jízdnému ve výši 1 000 Kč, v souladu s přepravním řádem právní předchůdkyně žalobkyně. Dále žalovaná dne 22. 11. 2016 použila ke své přepravě prostředek právní předchůdkyně žalobkyně, obchodní společnosti jako cestující bez platné jízdenky přepravních služeb společnosti [právnická osoba], a to ve vlaku [anonymizováno] mezi stanicemi [obec] hl. nádrží – [obec]. Žalovanou částku tvoří cena jízdného ve výši 90 Kč a přirážka k jízdnému ve výši 1 000 Kč, v souladu s přepravním řádem právní předchůdkyně žalobkyně a dne 27. 11. 2016 žalovaná použila ke své přepravě prostředek právní předchůdkyně žalobkyně, obchodní společnosti jako cestující bez platné jízdenky přepravních služeb společnosti [právnická osoba], a to vlak [číslo] mezi stanicemi [obec] - [obec] a při přepravní kontrole se kontrolorovi neprokázala platným jízdním dokladem. Žalovanou částku tvoří cena jízdného ve výši 35 Kč a přirážka k jízdnému ve výši 1 000 Kč, v souladu s přepravním řádem právní předchůdkyně žalobkyně. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Účastníkům bylo zasláno usnesení s výzvou, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání. Jelikož se účastníci ve stanovené lhůtě nevyjádřili, má soud za to, že s rozhodnutím bez nařízení jednání ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), souhlasí. Soud vyšel z obsahu spisu a z důkazů založených ve spise. Podle § 157 odst. 4 o. s. ř. platí, že v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné nebo proti němuž se účastníci odvolání vzdali (§ 207 odst. 1), soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. Žalovaná cestovala bez platného jízdního dokladu dne 21. 6. 2019 vlakem [číslo] mezi stanicemi [obec] [část obce] a [obec], přičemž neměla platný jízdní doklad ani peníze k zakoupení jiného u průvodčího. Totožnost žalované byla ověřena z předloženého občanského průkazu. Žalovaná dlužnou částku neuhradila a právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek. Žalovaná cestovala bez platného jízdního dokladu dne 22. 11. 2016 vlakem [číslo] mezi stanicemi [obec] hl. nádraží a [obec] jako cestující bez platné jízdenky přepravních služeb společnosti, přičemž neměla platný jízdní doklad ani peníze k zakoupení jízdného u průvodčího. Totožnost žalované byla ověřena z předloženého občanského průkazu. Žalovaná dlužnou částku neuhradila a právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek. Žalovaná cestovala bez platného jízdního dokladu dne 27. 11. 2016 vlakem [číslo] mezi stanicemi [obec] a [obec], přičemž neměla platný jízdní doklad ani peníze k zakoupení jiného u průvodčího. Totožnost žalované byla ověřena z předloženého občanského průkazu. Žalovaná dlužnou částku neuhradila a právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek. Mezi žalovanou a právní předchůdkyní žalobkyně byla dle § 2550 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), uzavřena smlouva o přepravě osob, na základě které právní předchůdkyně žalobkyně jako dopravce poskytla žalované přepravu do určeného místa, avšak žalovaná za tuto přepravu nezaplatila jízdné. Dle § 18a odst. 1 zák. č. 111/94 Sb., o silniční dopravě a § 37 zákona č. 266/1994 Sb., o drahách ve znění pozdějších předpisů, je pověřená osoba oprávněna uložit cestujícímu, který se neprokázal platným jízdním dokladem, zaplatit přirážku nebo vyžadovat od cestujícího, aby se prokázal osobními údaji podle odstavce 2 písm. c). Doba plnění účtovaného postihu se řídí § 1958 o. z., přičemž dlužník se dostává do prodlení uplynutím dne následujícího po kontrole. Forma výzvy k plnění není žádným předpisem stanovena, proto postačí výzva ústní, kterou dává kontrolor cestujícímu na místě kontroly. Protože žalovaná použila prostředku veřejné hromadné dopravy a při přepravní kontrole se neprokázal platným jízdním dokladem, vznikla jí povinnost uhradit dlužné jízdné 155 Kč, 90 Kč a 35 Kč a dále přirážku za jízdu bez platného jízdního dokladu ve výši 3 x 1 000 Kč stanovenou ve smluvních přepravních podmínkách právní předchůdkyně žalobkyně. Žalobkyně vstoupila do právního vztahu na místo právní předchůdkyně žalobkyně na základě smlouvy o postoupení pohledávky ve smyslu § 1879 a následujících o. z. Žalovaná se ocitla v prodlení a je, ve smyslu § 1970 o. z. povinna zaplatit žalobkyni i úroky z prodlení, výše úroků z prodlení se řídí nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Soud tedy žalované uložil povinnost, aby částku 3 280 Kč s příslušenstvím zaplatila žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, podle § 160 odst. 1 o. s. ř. Žalobkyně byla ve věci plně úspěšná a přísluší jí tak podle § 142 odst. 1 o. s. ř. právo na náhradu nákladů řízení, které účelně vynaložila. Žalobkyně požadovala náhradu nákladů řízení, které vyčíslila na 5 119 Kč. Soud však nesouhlasí s požadavkem žalobkyně na postup podle § 7 bodu 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ advokátní tarif“). V projednávané věci je třeba vycházet z § 14b advokátního tarifu, neboť jde o řízení, které bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru, který je žalobkyní opakovaně uplatňován ve skutkově i právně obdobných věcech, a předmětem řízení je současně částka nepřevyšující 50 000 Kč. Při stanovení výše náhrady nákladů řízení je tedy nutno vycházet z § 14b odst. 1 bod 1. advokátního tarifu, které stanoví výši sazby za každý úkon právní služby do podání návrhu na zahájení řízení včetně z tarifní hodnoty do 10 000 Kč částkou 200 Kč a z odst. 5 písm. a) citovaného ustanovení vyhlášky, který určuje paušální částku jako náhradu výdajů na vnitrostátní poštovné, místní hovorné a přepravné ve výši 100 Kč za každý z úkonů právní služby hrazený podle odst. 1 a 2. Náklady řízení žalobkyně jsou tedy tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 400 Kč a náklady právního zastoupení ve výši 1 089 Kč (odměna podle § 14b odst. 1 bod 1. advokátního tarifu, ve výši 600 Kč za tři úkony právní služby po 200 Kč, tři paušální náhrady po 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) této vyhlášky a 21% DPH). Soud uložil žalované povinnost nahradit náklady tohoto řízení v celkové výši 1 489 Kč žalobkyni k rukám jejího zástupce, dle § 149 odst. 1 o. s. ř. Lhůtu k plnění rozsudkem uložených povinností stanovil soud v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. na tři dny od právní moci tohoto rozsudku.