10 C 33/2022-30 — Okresní soud ve Svitavách

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení žalované částky. V žalobě uváděla, že dne 4. 2. 2021 uzavřela žalobkyně s žalovanou dohodu o uznání dluhu. Žalovaná v ní uznala svůj dluh vůči žalobkyni co do důvodu a výše celkem ve výši 23 906 Kč a zavázala se uhradit jej v 24 pravidelných měsíčních splátkách v souladu se sjednaným splátkovým kalendářem. Žalovaná se následně dostala do prodlení s plněním dvou splátek, a to splátky č. 10 a č. 11. Žalobkyně se proto rozhodla využít svého smluvního oprávnění a v souladu s ustanovením § 142a občanského soudního řádu odeslala žalované dne 18. 1. 2022 oznámení o zesplatnění dluhu spolu s předžalobní upomínkou. V rámci dopisu o zesplatnění pohledávky byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužné částky 15 914,02 Kč, zároveň byla žalované poskytnuta lhůta k úhradě zesplatněné pohledávky, a to nejpozději do 26. 1. 2022. Zákonný úrok z prodlení je požadován ze zesplatněné výše pohledávky, od prvního dne po uplynutí lhůty, která byla žalované poskytnuta k úhradě zesplatněné pohledávky, tj. od 27. 1. 2022. Žalovaná na svůj dluh od data uzavření dohody do data podání žaloby uhradila celkem částku ve výši 9 991,98 Kč. Toto plnění bylo ve prospěch žalovaného alokováno na jistinu pohledávky a žalovaný nárok v příslušné výši ponížen. 2. Žalovaná s žalobou nesouhlasila. V odporu proti vydanému platebnímu rozkazu uváděla, že půjčku pravidelně splácí, měsíční částka je 1 000 Kč. Jen jednou byla s věřitelem domluvena, že jeden měsíc vynechá a následně druhý pošle splátku i za vynechaný měsíc. Žalovaná odkázala na výpisy o splátkách. 3. Žalobkyně na odpor žalované reagovala tak, že na základě uzavřené splátkové dohody měla žalovaná uhradit první splátku dne 22. 2. 2021, přičemž první platbu žalobkyně eviduje dne 27. 4. 2021 v nižší než sjednané částce splátky. Došlo tak k neuhrazení dvou po sobě následujících splátek. K dalšímu prodlení s úhradou splátky došlo v prosinci 2021 a tak v souladu s ustanovením čl. 6 dohody o uznání dluhu a splátkovém kalendáři žalobkyně učinila celý dluh splatným. Žalovaná uhradila chybějící splátku splatnou v prosinci spolu se splátkou splatnou v lednu a tyto splátky byly zohledněny v podané žalobě. Žalobkyně nenachází v záznamech komunikace se žalovanou její sdělení o pozdní platbě ani nemá záznam o souhlasu s odložením platby ze strany žalobkyně. V komunikaci se žalovanou žalobkyně opakovaně žalovanou upozorňovala na chybějící platby, dokonce navrhla uzavření dodatku k předmětné dohodě, kterou ale žalovaná nepodepsala. Po dni podání žaloby žalovaná uhradila částku 1 000 Kč dne 21. 2. 2022. Vzhledem k výše uvedenému žalobkyně vzala žalobu zpět co do částky 1 000 Kč, která představuje část jistiny. 4. Žalovaná při jednání na podání žalobkyně reagovala tak, že je pravdou, že splátku 1 000 Kč 21. 2. 2022 zaplatila. Je pravdou, že dluh začala splácet až v dubnu 2021, ale stalo se tak na základě ústní dohody. O možnost posunutí splátek žádala telefonicky. Volala tehdy přímo žalobkyni. Neví ovšem, jak by to mohla prokázat. Nemá tedy k tomuto tvrzení žádný důkaz. Dále již splácela podle splátkové dohody a žalobkyně neměla právo dluh zesplatnit. Jednak z důvodu, že se na posunutí splátek dohodli a jednak z důvodu, že splátková dohoda umožňuje žalobkyni tzv. zesplatnit dluh v případě prodlení odpovídajícímu nejméně dvěma plným splátkám, a to na základě oznámení žalobkyně. Oznámení žalobkyně o zesplatnění dluhu z 18. 1. 2022 hovoří o jedné nezaplacené splátce a to té, která měla být splatná 22. 10. 2021. Na tuto splátku zesplatnění dluhu přímo odkazuje a nelze tedy věc chápat tak, že by se zesplatnění mohlo týkat splátek splatných v únoru a březnu 2021. Navíc ve vyjádření žalobkyně z 18. 3. 2022 se hovoří o prodlení v prosinci 2021 a nikoli v říjnu 2021. Dluh tedy nemohl být zesplatněn a nemohl se stát splatným, žaloba by měla být zamítnuta. 5. Žalobkyně respektive její právní zástupce se z jednání omluvili, soud proto věc projednal bez účasti žalující strany u jednání s odkazem na ustanovení § 101 odst. 2 a 3 o.s.ř. 6. Pokud jde o částečně zpětvzetí žaloby co do částky 1 000 Kč soud ve smyslu § 96 odst. 1 a 2 o.s.ř. v této části řízení zastavil. 7. Ze splátkové dohody ze dne 4. 2. 2021 uzavřené mezi žalobkyní a žalovanou soud zjistil, že žalobkyně nabyla od společnosti [právnická osoba] na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 19. 8. 2020 peněžitou pohledávku vůči žalované vyplývající ze smlouvy [číslo] která ke dni uzavření splátkové dohody činila 23 906 Kč Žalovaná tento dluh vůči žalobkyni uznala ve smyslu ustanovení § 2053 o. z. a současně se zavázala tento dluh zaplatit v pravidelných měsíčních splátkách po 1 000 Kč, přičemž 1. splátka byla splatná dne 22. 2. 2021, 2. až 23. splátka měla být splatná vždy k 22. dni v měsíci a 24. splátka ve výši 906 Kč by měla být splatná dne 23. 1. 2023. V článku 6. dohody bylo ujednáno, že v případě, kdy se klient ocitne v prodlení se zaplacením částky odpovídající nejméně dvěma plným splátkám má žalobkyně právo učinit svým oznámením celý dluh klienta okamžitě splatným. 8. Z přípisu žalobkyně žalované, který je datován dnem 18. 1. 2022 a označen jako„ Zesplatnění dluhu“ žalobkyně žalované sděluje mimo jiné, že„ Z důvodu nehrazení Vašeho závazku tak, jak jste se zavázal, jste se dostal do prodlení se splátkou splatnou dne 22. 10. 2021“ Žalované bylo oznámeno, že její dluh byl zesplatněn a byla vyzvána k úhradě dluhu ve výši 15 914,02 Kč spolu s úrokem z prodlení ode dne 23. 10. 2021 nejpozději do 26. 1. 2022. 9. Výzvou z 18. 1. 2022 byla žalovaná vyzvána žalobkyní k zaplacení částky 15 914,02 Kč s příslušenstvím nejpozději do 26. 1. 2022 s tím, že jde o tzv. předžalobní výzvu ve smyslu § 142a o.s.ř. 10. Z přehledu uskutečněných splátek žalované učiněných z účtu [bankovní účet] (listiny ČSOB) vzal soud za prokázané, že žalovaná zaplatila následující splátky: 1 200 Kč v dubnu 2021, vždy 1 000 Kč měsíčně v květnu až listopadu 2021, 2 000 Kč v lednu 2022 a 1 000 Kč v únoru 2022. 11. Z přehledu splátek je tak zřejmé, že žalovaná skutečně nezaplatila prvé dvě splátky dle splátkové dohody a to splátky vždy 1 000 Kč splatné dne 22. 2. 2021 a 22. 3. 2021. Žalobkyně tedy jistě z tohoto důvodu mohla dluh žalované po 22. 3. 2022 zesplatnit s ohledem na článek 6. dohody o splátkách. To však žalobkyně zřejmě neučinila. Žalobkyně předkládá přípis adresovaný žalované, datovaný dnem 18. 1. 2022 označený jako zesplatnění dluhu s poukazem na prodlení žalované se splátkou splatnou dne 22. 10. 2021. Z přehledu plateb z účtu žalované však vyplývá, že žalovaná splátku splatnou dne 22. 10. 2021 zaplatila. Přípis z 18. 1. 2022 tedy neuvádí správné označení dlužné splátky (namísto prosincové splátky, kterou žalovaná skutečně zaplatila až 18. 1. 2022) navíc výslovně hovoří o jedné dlužné splátce, zatímco čl. 6 dohody dává možnost zesplatnění u prodlení se dvěma celými splátkami. Uvedený přípis tedy dle názoru soudu nemůže být oním oznámením o zesplatnění, se kterým dohoda počítá pro případ prodlení se dvěma úplnými splátkami, neboť chybně označuje dlužnou splátku, navíc uvádí pouze jednu dlužnou splátku (a ještě nesprávnou). Úvodní dlužné splátky splatné v únoru a březnu 2022 toto oznámení vůbec nezmiňuje, navíc je učiněno bez časové souvislosti s nezaplacením těchto splátek. Dle názoru soudu se tak dluh nestal jako celek splatným. Žaloba na zaplacení celého zůstatku dluhu tedy dle názoru soudu nemůže být úspěšná. Je však současně zřejmé, že žalovaná skutečně nezaplatila prvé dvě splátky a následně v dubnu 2022 zaplatila částku 1 200 Kč tedy o 200 Kč více. Dluh za tyto dvě splátky tak činí 1 800 Kč. Žalovaná neprokázala, že by bylo mezi ní a žalobkyní dohodnuto, že začne dluh platit až od dubna 2022, navíc právě platba v dubnu ve výši 1 200 Kč toto tvrzení vyvrací. Soud proto žalované uložil povinnost zaplatit dluh ve výši 1 800 Kč (na dlužných splátkách za únor a březen 2021) s odkazem na ustanovení § 2053 o. z. včetně úroku z prodlení s odkazem na ustanovení § 1970 o. z. a co do zbytku žalobu jako nedůvodnou zamítl s ohledem na shora uvedený závěr, že se dluh nestal v důsledku zesplatnění z 18. 1. 2022 splatným jako celek. 12. Žalovaná měla ve věci poměrný úspěch a přísluší jí tak právo na náhradu nákladů řízení podle § 142 odst. 1 o.s.ř., soud však nezjistil, že by jí náklady řízení vznikly, a proto žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal. 13. Lhůtu k plnění rozsudkem uložených povinností stanovil soud v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř. na tři dny od právní moci tohoto rozsudku.