15 C 140/2022-34 — Okresní soud ve Svitavách

1. Žalobou doručenou soudu dne 23. 5. 2021 se žalobkyně domáhala zaplacení částky 8 000 Kč. V žalobě uvedla, že právní předchůdce žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 29. 12. 2019 smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 8 000 Kč, které byly žalovanému zaslány na účet č. [bankovní účet]. Žalovaný se zavázal vrátit jistinu a poplatek činil 0 Kč. Úvěr měl být splacen nejpozději do 29. 2. 2020. Žalovaný ničeho neuhradil. 2. Žalovaný se k řádně doručené žalobě přes výzvy a poučení soudu nevyjádřil. Rovněž žalobkyně nereagovala na výzvu soudu ze dne 15. 7. 2022. 3. Soud dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout bez nařízení jednání, jen na základě předložených listinných důkazů. Účastníci řízení souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání (§ 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů – dále jen„ o. s. ř.“). 4. Podle § 157 odst. 4 o. s. ř. platí, že v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné nebo proti němuž se účastníci odvolání vzdali (§ 207 odst. 1), soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. 5. O skutkovém stavu lze uzavřít následovně: Právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému na základě smlouvy o úvěru uzavřené dle předtím distančně sjednané smlouvy o úvěru peněžní prostředky ve výši 8 000 Kč, a to s úrokovou sazbou 0% ročně. Žalovaný měl poskytnutou částku splatit ve formě dvou splátek se splatností dne 29. 1. 2020 a 29. 2. 2020. Předmětná částka byla dle dokladu o vyplacení zaslána na účet žalovaného dne 29. 12. 2019 pod variabilním symbolem [číslo]. Žalovaný na svůj dluh dosud ničeho neuhradil. Právní předchůdce žalobkyně – společnost [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa žalobkyně], pak pohledávku postoupila žalobkyni, a to smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 19. 11. 2021 O tomto postoupení byl žalovaný informován dopisem ze dne 6. 2. 2022. Téhož dne mu byla zaslána předžalobní výzva. 6. Právní vztahy stran sporu se řídí právní úpravou zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“). Smlouva uzavřená mezi stranami byla smlouvou o úvěru podle § 2395 a násl. o. z., která byla zároveň spotřebitelským úvěrem podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZSpU“). Vzhledem k tomu, že se jednalo o smlouvu uzavřenou mezi podnikatelem v rámci jeho podnikatelské činnosti a spotřebitelem, je ve věci nezbytné aplikovat i ta zvláštní ustanovení, jejichž účelem je ochrana spotřebitele (zejména § 1810 an. o. z.). Žalovaný má dle smlouvy a právní úpravy povinnost vrátit jistinu poskytnutého úvěru a zaplatit úrok. Nárok na úroky z prodlení je opřen o § 1970 o. z. Ohledně jistiny úvěru a úroku z prodlení z této částky proto soud žalobě vyhověl. 7. Soud tedy s ohledem na shora uvedené zavázal žalovaného k úhradě částky 8 000 Kč. Bylo přitom věcí žalovaného, aby tvrdil a případně prokázal, že na dlužnou částku hradil alespoň částečně. Žalovaný byl však po celou dobu řízení pasivní. Z uvedeného důvodu vycházel soud z tvrzení žalobkyně, které v tomto směru považoval za nesporné. K zaplacení tak žalovanému zbývá uvedená částka 8 000 Kč, kterou tedy soud žalobkyni, jak uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku přiznal. 8. Jelikož se žalovaný ocitla v prodlení, je ve smyslu § 1970 o. z. povinen zaplatit žalobkyni i úroky z prodlení 10%, které žalobkyně požaduje od 1. 3. 2020 (výše úroku z prodlení se řídí nařízením vlády č. 351/2013 Sb.). 9. Jelikož žalobkyně byla ve věci zcela úspěšná, má právo na náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování práva (§ 142 odst. 1 o. s. ř.). Dle názoru soudu je na místě aplikace ust. § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., neboť se jednalo o řízení zahájené návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech a předmětem řízení bylo peněžité plnění nepřevyšující 50 000 Kč. Soudu je z úřední činnosti známo, že žalobkyně uplatňuje obdobné nároky opakovaně, a to v řádu desítek ročně. 10. O nákladech řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 1 o. s. ř. a § 142a odst. 1 o.s.ř., tedy podle poměru úspěchu a neúspěchu účastníků ve věci. Náklady řízení tvoří jednak soudní poplatek 400 Kč a dále náklady právního zastoupení. Tyto byly určeny dle vyhl. č. 177/1996 Sb. advokátního tarifu, ve znění účinném ke dni učinění jednotlivých úkonů právní služby (dále jen„ AT“), a to konkrétně ve znění od 1. 7. 2014. Jde o odměnu advokáta za tři úkony právní služby dle § 14b odst. 1 bod 3 AT – po 200 Kč za jeden - celkem 600 Kč (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, a podání žaloby; § 11 odst. 1 písm. a), d) AT), dále o náhradu hotových výdajů spojených s každým z úkonů – vždy po 100 Kč, tj. celkem 300 Kč (§ 14b odst. 5 písm. a) AT). Konečně žalobci náleží i náhrada za DPH v sazbě 21% (zák. č. 235/2004 Sb. ve znění účinném od 1. 1. 2013) z odměny i hotových výdajů advokáta, tj. částka 189 Kč (0,21 x (600 + 300)). Náhrada nákladů řízení tak činí celkem 1 489 Kč (400 + 600 + 300 + 189). Tyto náklady je žalovaný povinen nahradit žalobkyni k rukám jejího zástupce (§ 149 odst. 1 o. s. ř.). 11. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle ust. § 160 odst. 1 o.s.ř., když soud nezjistil žádný důvod ke stanovení delší lhůty či uložení peněžitého plnění ve splátkách.