15 C 156/2022-58 — Okresní soud ve Svitavách

1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 9. 8. 2022 domáhala po žalovaném zaplacení částky 190 155 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru [číslo] uzavřené dne 5. 11. 2021 mezi žalobkyní a žalovaným. Předmětem smlouvy bylo poskytnutí úvěru ve výši 150 000 Kč s nominální úrokovou sazbou 44,88% ročně, který měl žalovaný splácet v 48 měsíčních splátkách po 6 772 Kč vždy k 17. dni příslušného měsíce počínaje 17. 12. 2021. Žalovaný zaplatil celkem 6 772 Kč, do prodlení se dostal se 2. splátkou (byť již 1. splátka byla uhrazena později, než bylo stanoveno). Žalobkyně úvěr po délce prodlení 65 dní dle čl. 6 smlouvy k 23. 3. 2022 zesplatnila. K datu zesplatnění činila dlužná jistina částku 148 837,62 Kč a dlužný úrok přirostlý ke dni zesplatnění činil částku 16 561,47 Kč, celkem tedy 165 399,09 Kč. Po dni zesplatnění žalovaný uhradil 0 Kč. Dále žalobkyně požaduje zaplacení 3 smluvních pokut po 499 Kč podle čl. 6 smlouvy za prodlení se splátkou vyšší než 30 dnů. Celková částka za tyto smluvní pokuty činí 1 497 Kč. Podle čl. 6 smlouvy žalobkyně požaduje zaplacení nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaném, a to po 200 Kč za každou splátku, tedy 600 Kč (žalovaný se ocitl v prodlení se splátkami 1, 2, 3). Žalobkyně tak požaduje uhrazení částky 167 496 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 167 496 Kč ve výši 11,75% ročně od 25. 3. 2022 do zaplacení. Podle bodu 6.5. smlouvy žalobkyně požaduje po žalovaném zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1% denně z dlužné nové jistiny, a to z částky 165 399,09 Kč od 25. 3. 2022 do zaplacení, požadováno do 8. 8. 2022, ve výši 22 659,80 Kč. Závěrem žalobkyně požaduje smluvní úrok z jistiny 148 837,62 Kč ode dne 25. 3. 2022 do 17. 4. 2022 ve výši 4 314,24 Kč a úrok z částky 148 837,62 Kč od 18. 4. 2022 do zaplacení ve výši 11,75% ročně, maximálně do doby, kdy celkový úrok dosáhne od 25. 3. 2022 částky 390 067 Kč (tedy podle bodu 2.2. smlouvy 120 % částky, kterou má žalovaný zaplatit dle části A. smlouvy). 2. K jednání nařízenému na 9. 11. 2022 se právní zástupce žalobkyně dostavil, na podané žalobě setrval, přičemž uvedl, že žalovaný nehradil ničeho nad rámec plateb uvedených již v žalobě. Žalovaný se k jednání bez omluvy nedostavil, proto soud v souladu a za splnění podmínek § 101 odst. 3 o.s.ř. jednal v jeho nepřítomnosti. 3. Z návrhu na uzavření smlouvy o úvěru/smlouvy o úvěru ze dne 5. 11. 2021 a z oznámení o schválení úvěru [číslo] ze dne 8. 11. 2021 soud zjistil, že žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 150 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr spolu s úrokem ve výši 44,88 % ročně (RPSN 55,36% ročně) splácet v pravidelných 48 měsíčních splátkách po 6 772 Kč splatných vždy k 17. dni v měsíci. Celkem měl žalovaný zaplatit žalobkyni částku 325 056 Kč. Podle čl. 6 smlouvy jestliže se klient ocitne v prodlení se splátkou o délce 30 dnů, vzniká mu povinnost zaplatit poskytovateli smluvní pokutu ve výši 499 Kč, a to za každou splátku, maximální souhrn těchto smluvních pokut činí 2 999 Kč za rok. Podle článku 6.2. smlouvy má poskytovatel právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením. Výše těchto nákladů činí u každé splátky 200 Kč. Podle článku 6.5. smlouvy jestliže klient po zesplatnění úvěru nezaplatí novou jistinu úvěru v den zesplatnění úvěru, vzniká mu povinnost zaplatit poskytovateli smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné nové jistiny úvěru ode dne následujícího po dni zesplatnění úvěru do zaplacení. Dle článku 6.9. smlouvy souhrn výše všech ze strany poskytovatele uplatněných smluvních pokut nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a celkové výše úvěru. Žalobkyně dne 8. 11. 2021 oznámila žalovanému, že úvěr schválila s úrokem 44,88% ročně a zaslala mu splátkový kalendář. 4. Z dokladu o vyplacení úvěru vyplývá, že částka 150 000 Kč byla vyplacena na účet uvedený žalovaným ve smlouvě dne 5. 11. 2021. 5. Žalobkyně žalovaného výzvami ze dne 17. 1. 2022, 17. 2. 2022 a 21. 3. 2022 vyzývala k úhradě dlužných splátek. Součástí spisu je i předsmluvní formulář a hodnocení klienta. 6. Z oznámení ze dne 23. 3. 2022 soud zjistil, že žalobkyně sdělila žalovanému, že pro neplnění podmínek úvěru tento úvěr ke dni 23. 3. 2022 zesplatnila a současně jej vyzvala k okamžité úhradě dlužné částky 167 496 Kč. 7. Z předžalobní výzvy k plnění ze dne 20. 7. 2022 vyplynulo, že žalobkyně vyzývala žalovaného k úhradě dlužné částky s tím, že pokud nebude dlužná částka zaplacena, bude vymáhána soudní cestou. 8. Z karty klienta soud zjistil, že žalovaný uhradil 1 splátku po 6 772 Kč, přičemž tuto 1. splátku splatnou do 17. 12. 2021 uhradil až 31. 1. 2022 a dostal se tak ohledně její úhrady do prodlení. Následně již neuhradil ničeho. 9. Z výpisů z účtu soud zjistil příjmy žalovaného osvědčující jeho úvěruschopnost. 10. Z ostatních předložených důkazů nezjistil soud žádné podstatnější skutečnosti, tato skutečnost se týká zejména výpisu z registru SOLUS, hodnocení klienta a vyjádření znalce k úročení pohledávek. 11. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně uzavřela se žalovaným dne 5. 11. 2021 smlouvu o úvěru, na základě které poskytla žalovanému částku 150 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnutou částku vrátit v pravidelných 48 měsíčních splátkách po 6 772 Kč měsíčně a úrokem ve výši 44,88 % ročně z poskytnutého úvěru. Žalovaný na dluh uhradil 6 772 Kč. Pro případ prodlení si účastníci sjednali smluvní pokuty ve výši 499 Kč za porušení splatností splátky a ve výši 0,1 % denně v případě, že úvěr po zesplatnění nebude uhrazen. Náklady žalobkyně v souvislosti s prodlením žalovaného byly stanoveny ve výši 200 Kč za prodlení se splátkou. 12. Po právní stránce se jedná o spor podle § 2395 a násl. o. z. ve spojení se zákonem č. 145/2010 Sb. Nezakazuje-li to zákon výslovně, mohou si osoby ujednat práva a povinnosti odchylně od zákona, zakázána jsou však ujednání porušující dobré mravy (§ 1 odst. 1 o. z.). Každý má povinnost jednat v právním styku poctivě. Nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu (§ 6 o. z.). Neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje (§ 580 odst. 1 o. z.). 13. Soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek (§ 588 o. z.). 14. Podle § 1813 o. z. jsou zakázaná právní jednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv a povinností stran v neprospěch spotřebitele. 15. Soud přezkoumal účastníky uzavřenou smlouvu o úvěru a dospěl k závěru, že tato je v části týkající se úroku uzavřena v rozporu s dobrými mravy. 16. Mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru, která je zároveň spotřebitelskou smlouvou ve smyslu ust. § 1810 a násl. o. z., neboť ji žalobkyně uzavírala jako podnikatel a žalovaná jako spotřebitel. Zároveň se jednalo o smlouvu uzavřenou adhezním způsobem, neboť její základní podmínky byly určeny jednou ze smluvních stran, aniž slabší strana měla skutečnou příležitost obsah těchto základních podmínek ovlivnit. 17. Žalobkyně s žalovaným sjednala smluvní úrok ve výši 44,88 % ročně. Smluvní úrok vyjadřuje na jedné straně příjem věřitele z titulu půjčení peněz dlužníkovi a na straně druhé nákladovost spotřebitelského úvěru pro dlužníka. Věřitel má právo dohodnout se s dlužníkem na úrocích, takto sjednaná výše úroků však musí být přiměřená a nesmí být v rozporu s dobrými mravy ve smyslu ust. § 1 odst. 2 o. z., neboť takové ujednání je stiženo absolutní neplatností (§ 580 o. z.). Je třeba rovněž přihlédnout k tomu, že dlužník se v daném právním vztahu nachází v pozici spotřebitele, tudíž slabší smluvní strany, která je ve fakticky nerovném postavení vůči věřiteli, a tím je omezena i jeho autonomie vůle rozhodovat o obsahu závazku, který je uzavírán ve formulářové podobě. Jelikož obecně platí zákaz zneužití práva, nemůže být poskytnuta ochrana subjektu, který svého práva zneužívá na úkor slabší smluvní strany. Je totiž neakceptovatelné, aby se případné soudní ochrany dostávalo subjektům, které evidentně poškozují práva svých klientů (viz nález Ústavního soudu ze dne 26. 1. 2012, sp. zn. I. ÚS 199/11). 18. Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, a v rozsudku ze dne 27. 2. 2007, sp. zn. 33 Odo 236/2005, uvedl, že v rozporu s dobrými mravy je zpravidla taková výše úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. Toliko konkrétní zjištění, zda a kolikanásobně převyšuje dohodnutá výše úroků horní hranici obvyklé úrokové míry u úvěrů poskytovaných bankami, dovoluje učinit závěr, zda výše úroků přesahuje obvyklou úrokovou míru podstatným způsobem. Teprve stav, kdy tomu tak je, odůvodňuje závěr, že jde o ujednání, které je neplatné pro rozpor s dobrými mravy. 19. Tyto závěry lze obdobně vztáhnout n