15 C 295/2021-54 — Okresní soud ve Svitavách

1. Žalobce se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 11. 10. 2021 domáhal po žalovaném zaplacení částky 5 319 Kč s příslušenstvím. V žalobě uvedl, že dne 14. 7. 2020 uzavřel s žalovaným Účastnickou smlouvu [číslo] pro telefonní [číslo] to ve znění dodatku rovněž ze dne 14. 7. 2020. Nedílnou součástí uzavřené účastnické smlouvy bylo i ujednání ke kupní smlouvě obsažené přímo v textu účastnické smlouvy, na základě kterého uzavřela žalobkyně se žalovaným kupní smlouvu na oncové zařízení IMEI [číslo] typu Huawei P30 lite – Modrý, přičemž část ceny uhradil žalovaný jako akontaci při převzetí, částku 2 000 Kč představovala podmíněná sleva a částka 3 220 Kč byla rozpočtena do 23 pravidelných splátek po 140 Kč měsíčně. Žalovaný však splátky nehradil řádně a včas, pročež došlo k jejich zesplatnění a žalobkyně tak vystavila fakturu na částku 3 220 Kč [číslo]. Jelikož žalovaný nedodržel podmínky účastnické smlouvy, vyúčtovala žalobkyně žalovanému též podmíněnou slevu ve výši 2 000 Kč vrubopisem [číslo]. Konečně požadovala žalobkyně i uhrazení částky 99 Kč za sms na speciálně zpoplatněná čísla dle vyúčtování [číslo]. 2. Žalovaný se k řádně doručené žalobě přes výzvu a poučení soudu nevyjádřil. 3. Soud věc projednal a rozhodl, aniž by nařizoval jednání, neboť byly splněny podmínky uvedené v § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu v účinném znění (dále jen„ o. s. ř.“). Soud totiž s přihlédnutím k obsahu žaloby a charakteru projednávaného sporu dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů. Souhlas účastníků s tímto postupem přitom předpokládal, neboť žádný z nich se ve stanovené lhůtě k písemné výzvě soudu obsahující doložku podle § 101 odst. 4 o. s. ř. nevyjádřil, zda s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí. 4. Podle § 157 odst. 4 o. s. ř. platí, že v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné nebo proti němuž se účastníci odvolání vzdali (§ 207 odst. 1), soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. 5. Z žalobkyní předložených listinných důkazů učinil soud následující závěr o skutkovém stavu věci: 6. Žalobce uzavřel s žalovaným dne 14. 7. 2020 dodatek k účastnické smlouvě [číslo] pro telefonní [číslo] na základě které se zavázal poskytovat základní a doplňkové služby elektronických komunikací ve sjednaném rozsahu a žalovaný se zavázal za tyto služby hradit sjednanou cenu. Součástí účastnické smlouvy ze dne 14. 7. 2020 byla kupní smlouva na koncové zařízení IMEI [číslo] Huawei P30 lite - Modrý v ceně 5 999 Kč. Akontace činila 779 Kč, podmíněná sleva 2 000 Kč a cena zařízení po slevě 3 999 Kč, které měl žalovaný uhradit formou 23 pravidelných splátek po 140 Kč Součástí smlouvy byl i ceník tarifů a služeb platný od 1. 1. 2016, pravidla pro prodej zařízení na splátky a všeobecné obchodní podmínky. Z vyúčtování [číslo] ze dne 6. 8. 2020 se splatností 20. 8. 2020 soud zjistil, že žalovanému bylo vystaveno vyúčtování na částku 2 257,21 Kč, přičemž za zprostředkované služby byl povinen uhradit částku 99 Kč. Z vrubopisu [číslo] ze dne 4. 8. 2020 bylo zjištěno, že žalovanému byla doúčtována sleva k zařízení IMEI [číslo] ve výši 2 000 Kč se splatností 18. 8. 2020 a z vyúčtování splátek zařízení ze dne 3. 11. 2020 bylo zjištěno, že žalovanému byla vyúčtována nesplacená cena koncového zařízení ve výši 3 220 Kč se splatností 17. 11. 2020. Dne 14. 9. 2020 došlo pro neplnění podmínek k výpovědi účastnické smlouvy ze strany žalobkyně. Dne 16. 9. 2021 byla žalovanému zaslána předžalobní upomínka z téhož dne, kterou se žalobkyně prostřednictvím své právní zástupkyně domáhala uhrazení celkové částky 10 039,13 Kč se splatností ke dni 23. 9. 2021. 7. Po právní stránce hodnotil soud žalobou uplatněný nárok na zaplacení ceny za služby třetích stran, jako nárok z nepojmenované (inominátní) smlouvy o zajištění poskytování služeb ve smyslu ust. § 1746 odst. 2 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.), nárok na zaplacení ceny za koncové zařízení jako nárok z kupní smlouvy dle ust. § 2079 a násl. o. z.. Žalovaný byl povinen zaplatit za služby třetích stran, jakož i cenu za koncové zařízení. Bylo věcí žalovaného, aby tvrdil a následně prokázal, že dlužné částky žalobkyni zcela či alespoň v nějakém rozsahu uhradil. Žalovaný však zůstal po celou dobu řízení pasivní. Soudu proto nezbylo, než vycházet z tvrzení žalobkyně, která navíc tato svá tvrzení řádně doložila. S ohledem na tuto skutečnost proto soud shledal žalobu v plném rozsahu oprávněnou. 8. Nárok žalobkyně na úroky z prodlení vyplývá z ustanovení § 1970 občanského zákoníku, výše úroku z prodlení se pak řídí nařízením vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších předpisů. 9. O povinnosti k náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 1 občanského soudního řádu, podle něhož účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Z procesního hlediska byla v řízení zcela úspěšná žalobkyně, má tedy proti žalovanému právo na náhradu nákladů řízení. Tyto náklady řízení žalobce jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 400 Kč a náklady právního zastoupení ve výši 1 089 Kč (odměna podle § 14b odst. 1 písm. c) bod 1. vyhl. č. 177/1996 Sb. ve výši 200 Kč za tři úkony právní služby po 300 Kč, tři paušální náhrady po 100 Kč podle ust. § 14b odst. 5 písm. a) této vyhlášky a 21% DPH). Soud uložil žalovanému povinnost nahradit náklady tohoto řízení v celkové výši 1 489 Kč žalobkyni k rukám její zástupkyně (§ 149 odst. 1 o. s. ř.). 10. Lhůtu k plnění rozsudkem uložených povinností stanovil soud v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř. na tři dny od právní moci tohoto rozsudku.