15 C 299/2021-42 — Okresní soud ve Svitavách

1. Žalobkyně se žalobou podanou soudu dne 6. 9. 2021 domáhala po žalované zaplacení 6 500 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 9. 7. 2021 do zaplacení z titulu práva na zaplacení dvou smluvních pokut vyplývajícího ze smlouvy o poskytování služeb televizního vysílání [číslo] uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným dne 27. 12. 2018. Tvrdila, že na základě této smlouvy pro žalovanou zajišťovala služby spočívající v poskytování televizního vysílání prostřednictvím internetu, a to v období do 31. 10. 2020, kdy byla smlouva ukončena. Nedílnou součástí smlouvy byly všeobecné obchodní podmínky žalobkyně. Dle těchto podmínek byla žalovaná povinna po ukončení smlouvy vrátit žalobkyni pronajatá technická zařízení, konkrétně set top box CA MODUL sériové číslo [anonymizováno] a rovněž přístupovou kartu [číslo]. Svou povinnost však porušila, pročež žalobkyni vzniklo dle příslušného smluvního ustanovení právo na zaplacení dvou smluvních pokut, a to 5 000 Kč za nevrácení zařízení set top box a částky 1 500 Kč za nevrácenou přístupovou kartu. Žalobkyně se tak domáhala zaplacení částky 6 500 Kč a dále zákonného úroku z prodlení za dobu ode dne 9. 7. 2021 do zaplacení. 2. Žalovaná se k řádně doručené žalobě přes výzvu a poučení soudu nevyjádřila. 3. Soud věc projednal a rozhodl, aniž by nařizoval jednání, neboť byly splněny podmínky uvedené v § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu v účinném znění (dále jen„ o. s. ř.“). Soud totiž s přihlédnutím k obsahu žaloby a charakteru projednávaného sporu dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů. Žalobkyně s tímto postupem vyslovila souhlas již v podané žalobě, žalovaná se pak ve stanovené lhůtě k písemné výzvě soudu obsahující doložku podle § 101 odst. 4 o. s. ř. nevyjádřila, zda s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí, soud proto její souhlas ve smyslu citovaného ustanovení předpokládal. 4. Podle § 157 odst. 4 o. s. ř. platí, že v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné nebo proti němuž se účastníci odvolání vzdali (§ 207 odst. 1), soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. 5. Z provedeného dokazování vzal soud za prokázané následující skutečnosti: Žalobkyně uzavřela se žalovanou dne 27. 12. 2018 smlouvu o poskytování služeb televizního vysílání [číslo]. Na základě této smlouvy poskytovala žalované službu kombinované televize DIGI TV, přičemž žalovaná se zavázala za tuto službu hradit žalobkyni sjednanou odměnu a veškeré další poplatky a náklady ve výši dle příslušného a platného ceníku žalobkyně. Žalovanému byla rovněž na podkladě uvedených smluv poskytnuta k užívání dvě koncová zařízení – set top box sériového čísla [anonymizováno] a karty [číslo]. Ze smlouvy vyplývá povinnost uhradit smluvní pokutu ve výši 1 500 Kč v případě nevrácení karty a 5 000 Kč v případě nevrácení či zničení koncového zařízení, tedy set top boxu. Tyto informace jsou dále obsaženy v souhrnu smluvních podmínek. Nedílnou součást smlouvy tvořily Zvláštní podmínky pro službu kombinované televize DIGI TV (dále jen„ Podmínky“). Dle čl. 4. Podmínek byla žalovaná povinna vrátit žalobkyni v případě ukončení smlouvy shora uvedené set top box ve stavu odpovídajícím běžnému opotřebení, a to nejpozději do 10 dnů od ukončení smlouvy. Pro případ, že by tuto povinnost porušil, byla tedy přímo v textu smlouvy sjednána smluvní pokuta ve výši 5 000 Kč za nevrácení každého ze zařízení, resp. 1 500 Kč. Smlouva byla ukončena k 31. 10. 2020. Žalovaná neplnila své povinnosti řádně a včas, což žalobkyně prokázala dopisem ze dne 5. 10. 2020, kdy písemně vyzvala žalovanou k úhradě dluhu za poskytnuté služby ve výši 440 Kč nejpozději do 31. 10. 2020. Současně sdělila žalované, že s ohledem na tuto skutečnost došlo již k 31. 7. 2020 k omezení poskytovaných služeb. Předžalobní výzvou ze dne 25. 6. 2021 pak žalobkyně vyzvala žalovanou též k vrácení předmětných koncových zařízení, jednak k zaplacení obou smluvních pokut ve výši 5 000 Kč a 1 500 Kč. Současně byla v uvedeném dopise poučena o tom, že pokud technická zařízení nevrátí a nezaplatí požadované smluvní pokuty, bude přistoupeno k soudnímu vymáhání dluhu. 6. V řešeném případě smlouva uzavřená mezi účastníky splňuje náležitosti smlouvy o poskytování služeb elektronických komunikací ve smyslu § 63 a násl. zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích v účinném znění. Pravomocí k rozhodování sporů z těchto smluv přitom v obecné rovině nejsou ve smyslu § 129 zákona č. 127/2005 Sb. nadány civilní soudy, nýbrž Český telekomunikační úřad. V posuzované věci však bylo součástí uzavřené smlouvy rovněž ujednání, podle něhož byla žalované poskytnuta k bezplatnému užívání koncové zařízení pro DIGI TV spolu s kartou. Takové ujednání podle názoru soudu naplňuje znaky smlouvy o výpůjčce ve smyslu § 2193 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku v účinném znění (dále jen„ o. z.“). Oba požadované nároky na zaplacení smluvních pokut se přitom dotýkají právě vztahu vzniklého mezi účastníky na základě smlouvy o výpůjčce, neboť smluvními pokutami byla utvrzena povinnost žalované vrátit po ukončení smlouvy o poskytování služeb elektronických komunikací žalobkyni poskytnutá koncová zařízení. Řešený spor se tedy netýká samotného poskytování služeb elektronických komunikací, ale práva žalobkyně na vrácení věcí poskytnutých žalované formou výpůjčky, a z tohoto práva vyplývajících ujednání o smluvní pokutě. Proto soud dospěl k závěru, že má pravomoc daný spor autoritativně rozhodnout. 7. Žalovaná v průběhu řízení nijak nezpochybnila tvrzení žalobkyně, ani neprokázala, že by snad požadovanou smluvní pokutu zcela, či alespoň částečně uhradila. Žalovaná byla po celou dobu řízení pasivní a soudu tak nezbylo než vycházet z tvrzení žalobkyně, která na základě předložených listinných důkazů považuje za prokázaná. Soud tak dospěl soud k závěru, že podaná žaloba je důvodná. Uložil proto žalované povinnost zaplatit žalobkyni 6 500 Kč, a to včetně požadovaného zákonného úroku z prodlení. Nárok na jeho úhradu se opírá o § 1970 o. z., neboť žalovaná se dostala do prodlení se zaplacením svého peněžitého dluhu a z ničeho nevyplývá, že by za toto prodlení nebyla odpovědná. Výše přiznaného úroku z prodlení se pak řídí nařízením vlády č. 351/2013 Sb., za jehož účinnosti prodlení žalované vzniklo. 8. Žalobkyně měla v řízení plný procesní úspěch a svědčí jí tak podle § 142 odst. 1 o. s. ř. vůči neúspěšné žalované právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč a z nákladů jejího zastoupení ve výši 1 089 Kč (mimosmluvní odměna advokáta ve výši 600 Kč za tři úkony právní služby ve smyslu § 11 odst. 1 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb. (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem věci, žaloba) po 300 Kč podle § 14b odst. 1 bodu 1 cit. vyhl., dále tři paušální náhrady hotových výdajů po 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) cit. vyhl. a náhrada za 21% DPH z uvedených položek ve výši 189 Kč podle § 137 odst. 3 písm. a) cit. vyhl.). Soud tak uložil žalované povinnost nahradit žalobkyni náklady řízení v celkové výši 1 489 Kč, a to k rukám jejího zástupce (§ 149 odst. 1 o. s. ř.). 9. Lhůtu k plnění rozsudkem uložených povinností soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. na tři dny od právní moci tohoto rozsudku.