15 C 40/2022-49 — Okresní soud ve Svitavách

1. Žalobkyně se žalobou podanou u Okresního soudu ve Svitavách dne 20. 2. 2022 domáhala po žalovaném zaplacení částky 1 600 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru ze dne 14. 2. 2019, na základě které žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 1 000 Kč, který se žalovaný zavázal vrátit spolu s úrokem ve výši 100 Kč, tj. celkem částku 1 100 Kč, a to nejpozději do dne 24. 2. 2019. Dle žaloby žalovaný úvěr řádně nesplácel, proto žalobkyni dle žaloby vznikl nárok na zaplacení smluvní pokuty ve výši 500 Kč a dále žalobkyně požadovala zaplacení nákladů za prvních 14 dní mimosoudního vymáhání prostřednictvím Třetí osoby ve výši 700 Kč, představující zejména mzdové náklady pracovníků správy pohledávek Třetí osoby. Ze stejného důvodu se žalobkyně domáhala přiznání i úroků z prodlení z částky 1 100 Kč od 25. 2. 2019 do zaplacení. 2. Žalovaný se k řádně doručené žalobě přes výzvu a poučení soudu nevyjádřil. 3. Soud věc projednal a rozhodl, aniž by nařizoval jednání, neboť byly splněny podmínky uvedené v § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu v účinném znění (dále jen„ o. s. ř.“). Soud totiž s přihlédnutím k obsahu žaloby a charakteru projednávaného sporu dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů. Žalobkyně s tímto postupem souhlasila, žalovaný se ve stanovené lhůtě k písemné výzvě soudu obsahující doložku podle § 101 odst. 4 o. s. ř. nevyjádřil, zda s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí, soud proto její souhlas předpokládal. 4. Podle § 157 odst. 4 o. s. ř. platí, že v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné nebo proti němuž se účastníci odvolání vzdali (§ 207 odst. 1), soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. 5. Z rámcové smlouvy o úvěru [číslo] zavřené mezi žalobkyní a žalovaným dne 14. 2. 2019 soud zjistil, že účastníci uzavřeli prostřednictvím elektronické komunikace na dálku smlouvu o úvěru s CRSP kódem N14C C3D4 6B36, na základě které byl vytvořen obecný právní rámec upravující práva a povinnosti smluvních stran při budoucím uzavírání jednotlivých smluv o úvěru. V článku 10.3. účastníci sjednali povinnost zaplatit náklady spojené s mimosoudním vymožením dluhu prostřednictvím Třetí osoby v případě prodlení žalovaného se splácením úvěru. Jednalo se o náklady za prvních 14 dní mimosoudního vymáhání ve výši 700 Kč, zahrnující zejména, nikoliv však výlučně, mzdové náklady pracovníků správy pohledávek Třetí osoby, náklady na kancelářské potřeby Třetí osoby, softwarové a hardwarové vybavení oddělení správy pohledávek Třetí osoby, zpracování dlužné pohledávky a zavedení do systému Třetí osoby apod. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] uzavřené dne 14. 2. 2019 mezi žalobkyní a žalovaným soud zjistil, že smlouva o úvěru byla uzavřena prostřednictvím elektronické komunikace na dálku, a to prostřednictvím formuláře na webovém portálu věřitele [webová adresa]. Úvěr byl žalovanému poskytnut dne 14. 2. 2019 ve výši 1 000 Kč, s datem splatnosti úvěru do 24. 2. 2019, s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 100 Kč. Celková splatná částka činila 1 100 Kč, zápůjční úroková sazba činila 365 % a roční procentní sazba nákladů činila 3 142,15 %. Pro případ prodlení se splácením účastníci ve smlouvě v článku VI. odst. [číslo] sjednali povinnost žalovaného zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 %, včetně DPH, z nesplacené jistiny úvěru za každý den prodlení žalovaného se splácením úvěru, přičemž celková výše smluvní pokuty byla omezena do výše součinu čísla 0,5 a celkové výši úvěru, tedy na částku 500 Kč. Z výpisu z účtu [právnická osoba] – číslo účtu [bankovní účet] ze dne 3. 2. 2022 soud zjistil, že na účet žalovaného uvedený ve smlouvě číslo [bankovní účet] byla dne 14. 2. 2019 uskutečněna platba částky 1 000 Kč, když předtím téhož dne uhradil žalovaný z předmětného účtu na uvedený účet žalobkyně 1 Kč (registrační poplatek dle článku 4.1.3. rámcové smlouvy). Totožnost žalovaného byla mj. dále prokázána kopií občanského průkazu žalovaného, která byla zaslána na e-mail: [email] dne 14. 2. 2019. Úvěryschopnost žalovaného byla ověřena výpisy z jeho účtu č. [bankovní účet]. Dne 17. 5. 2021 pak byla žalovanému zaslána předžalobní výzva. 6. Po právní stránce soud hodnotil věc jako spor ze smlouvy o úvěru uzavřené podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku v účinném znění (dále jen„ o. z.“), která zároveň vykazovala znaky spotřebitelského úvěru dle příslušných ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění účinném do 3. 1. 2019. Žalovaný obdržel na účet úvěr ve výši 1 000 Kč, žalovaný netvrdil, natož aby prokázal, že tento úvěr již splatil, v řízení byl nekontaktní, na výzvy soudu nereagoval. Žalobkyni tak nepochybně vzniklo právo na vrácení poskytnuté jistiny ve výši 1 000 Kč a dále na zaplacení sjednaného úroku ve výši 100 Kč, tj. ve výši 10 % z poskytnuté jistiny (výrok I. tohoto rozsudku). 7. Jelikož se žalovaný ocitl v prodlení, je ve smyslu § 1970 NOZ povinen zaplatit žalobkyni i úroky z prodlení z částky 1 100 Kč, výše úroku z prodlení se řídí nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 8. Nárok na zaplacení smluvní pokuty ve výši 500 Kč vyplývá z účastníky uzavřené smlouvy a je v souladu s ustanovením § 122 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, dle kterého uplatněná smluvní pokuta nesmí přesáhnout 0,1 % denně z částky, ohledně níž je spotřebitel v prodlení, je-li spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy. Podle § 122 odst. 3 zákona o spotřebitelském úvěru souhrn výše všech uplatněných smluvních pokut nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a celkové výše spotřebitelského úvěru, nejvýše však 200 000 Kč. Soud proto ve výroku I. přiznal žalobkyni právo i na zaplacení smluvní pokuty ve výši 500 Kč. Oprávněným shledal soud i požadavek na uhrazení částky 700 Kč. 9. Soud tak přezkoumal uzavřenou smlouvu o úvěru a dospěl k závěru, že tato je v plném rozsahu důvodná. 10. Okresní soud ve Svitavách vydal dne 1. 3. 2022 usnesení, kterým vyzval žalobkyni k doplatku soudního poplatku ve výši 600 Kč, dle potvrzení banky však žalobkyně uhradila z předepsané částky pouze částku 400 Kč. Z uvedeného důvodu rozhodl soud výrokem III. o povinnosti žalobkyně uhradit předepsaný doplatek soudního poplatku. 11. Plně úspěšná žalobkyně má právo na náhradu účelně vynaložených nákladů (§ 142 odst. 1 o. s. ř.) Náklady žalobkyně představují částku 1 000 Kč na soudním poplatku – viz odůvodnění v předchozím odstavci a dále náklady nezastoupeného účastníka ve smyslu vyhlášky č. 254/2015 Sb. § 2 odst. 3 ve výši 2 x 300 Kč, tj. 600 Kč (za podaný návrh a výzvu k plnění). Celkem náklady představují 1 600 Kč, viz výrok II. tohoto rozsudku. 12. Lhůtu k plnění rozsudkem uložených povinností soud stanovil v souladu s ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. na tři dny od právní moci tohoto rozsudku.