16 C 125/2022-22 — Okresní soud ve Svitavách

1. Žalobkyně se proti žalované domáhala vyklizení a předání pozemku st. [parcelní číslo], jehož součástí je stavba: [část obce], [adresa], a pozemku [parcelní číslo], vše v k. ú. [část obce]. Tvrdila, že žalovaná užívá dotčené nemovitosti bez právního titulu. Když se žalobkyně stala vlastníkem dotčených nemovitostí, vyzvala žalovanou k vyklizení, avšak žalovaná na to nijak nereagovala. 2. Žalovaná se k žalobě, ač řádně poučena a vyzvána, nevyjádřila. 3. Soud věc projednal a po provedeném odkazování učinil následující zjištění: 4. Z výpisu z katastru nemovitostí ze dne 14. 6. 2022 soud zjistil, že žalobkyně je vlastníkem dotčených nemovitostí. 5. Z předžalobní výzvy ze dne 1. 6. 2022 a„ detailu zásilky“ na č. l. 6 soud zjistil, že tato výzva byla žalované zaslána adresu [část obce a číslo], přičemž žalovaná si zásilku nevyzvedla ve stanovené odběrní lhůtě. Zásilka odeslána zpět odesílateli 24. 6. 2022. 6. O skutkovém stavu lze uzavřít, že žalobkyně je sice vlastníkem dotčených nemovitostí, ale z ničeho nevyplynulo, že by žalovaná tyto nemovitosti nyní či alespoň v minulosti užívala. Závěr o užívání domu žalovanou nebylo případně možno odvodit ani z okolností doručování předžalobní výzvy – výzva totiž byla zaslána na sousední adresu (na adresu [část obce a číslo] místo [část obce a číslo], kterou má žalovaná dle tvrzení žalobkyně užívat). 7. Po právní stránce soud posoudil věc následovně: 8. U žalob na vyklizení je třeba postupovat analogicky jako u žalob na vydání. Ust. § 1040 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ OZ“), stanoví, že kdo věc neprávem zadržuje, může být vlastníkem žalován, aby ji vydal. Pro případ žaloby o vyklizení lze proto analogicky dovodit, že kdo nemovitou věc neprávem užívá, může být vlastníkem žalován, aby ji vyklidil. 9. V řízení však nebylo prokázáno, že by žalovaná dotčené nemovitosti užívala. Soud si je vědom toho, že prokázání užívání nemovitosti žalovanou může být pro žalobkyni obtížné, soud by proto při absenci obrany žalované za důkaz tohoto užívání považoval i prokázání okolností tomu pouze nasvědčujících, např. užívání nemovitosti ke dni nabytí vlastnictví žalobkyní, přebírání pošty na dané adrese apod. Pouhá absence obrany žalované však není důkazem užívání dotčených nemovitostí. Absence obrany může být podkladem pro vydání rozsudku pro zmeškání, tu však žalobkyně využít nemohla, neboť se nedostavila k jednání. 10. Zástupce žalobkyně se z jednání nařízeného na 26. 10. 2022 sice omluvil (24 10. 2022 v odpoledních hodinách) s odkazem na kolizi s jednáním ve věci vedené u Okresního soudu v Příbrami pod sp. zn. 14 C 154/2022, avšak soud tuto omluvu nemohl považovat za důvodnou. Třebaže kolize s jiným jednáním bývá obvykle důležitým důvodem pro omluvu a odročení jednání, tak v tomto případě na tuto omluvu soud nemohl přistoupit, neboť jednak z ničeho nevyplynulo, že zástupce žalobkyně v tomto řízení skutečně zastupuje jednu ze stran (k omluvě z jednání nebylo přiloženo ani předvolání k jednání), jednak při nahlédnutí do aplikace infoSoud bylo zjištěno, že jednání ve věci vedené u Okresního soudu v Příbrami nemohlo být nařízeno dříve než jednání v této věci, neboť věc vedená u Okresního soudu v Příbrami byla zahájena teprve 14. 9. 2022, tedy až den po doručení předvolání v této věci (13. 9. 2022), přičemž z ničeho nevyplynulo, že by jednání v [obec] bylo složitější či důležitější (výslechy vícero svědků zajištěné na tento den, velmi vysoký předmět řízení apod.) než jednání v této věci. 11. Tato nedůvodná omluva obsahovala návrh, aby soud jednal v nepřítomnosti žalobkyně a dále podmíněný návrh na odročení jednání („ v případě, že by při jednání vyplynuly okolnosti, pro které by bylo třeba ze stran žalobce zaujmout procesní stanovisko“). K podmíněnému návrhu na odročení jednání soud nepřihlížel podle § 41a odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“). 12. Podmínky pro projednání věci v nepřítomnosti žalobkyně podle § 101 odst. 3 o. s. ř. proto byly splněny (jednak soud nemohl přihlížet k návrhu na odročení pro jeho podmíněnost, jednak omluva z jednání nebyla důvodná, krom toho sama žalobkyně navrhovala jednání ve své nepřítomnosti). 13. Žalobkyni tedy ani nebylo možno poskytnout poučení podle § 118a odst. 3 o. s. ř. o nutnosti označení důkazu o užívání nemovitostí žalovanou, přičemž odročení jednání za účelem poskytnutí tohoto poučení je nepřípustné. Nejvyšší soud totiž dovodil, že účastník, který se nedostavil k jednání a včas nepožádal z důležitého důvodu o odročení, tím soudu znemožnil, aby mu poskytl poučení podle § 118a o. s. ř., jestliže soud projednal věc v nepřítomnosti takového účastníka v souladu s § 101 odst. 3 o. s. ř. Nemohl-li soud poskytnout účastníku poučení podle § 118a o. s. ř. proto, že se nedostavil k jednání, není oprávněn a povinen mu sdělovat potřebná poučení jinak a není ani povinen jen z tohoto důvodu odročovat jednání (srov. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne ze dne 20. 5. 2010, sp. zn. 30 Cdo 3970/2008 a ze dne 23. 5. 2012, sp. zn. 32 Cdo 2528/2010 a usnesení téhož soudu ze dne 17. 4. 2013, sp. zn. 25 Cdo 1277/2012). Poučovací povinnost podle § 118a o. s. ř. soud plní při jednání, popřípadě při přípravném jednání. Při jiném úkonu soud poučení o povinnosti tvrzení a o povinnosti důkazní neposkytuje a je nepřípustné jednání odročit jen proto, aby mohlo být poskytnuto poučení účastníku, který se k jednání nedostavil a který z důležitého důvodu nepožádal o odročení jednání (rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 24. 3. 2010, sp. zn. 21 Cdo 4314/2008 a ze dne 7. 5. 2014, sp. zn. 28 Cdo 3945/2013). Námitka, že potřeba doplnit důkazy vyvstala již před prvním jednáním ve věci, a proto měl soud prvního stupně postupovat podle ustanovení § 114a odst. 1 o. s. ř., pomíjí, že dokazování provádí soud zásadně při jednání (§ 122 odst. 1 o. s. ř.) a že teprve po provedení dokazování může soud učinit závěr o tom, zda je takové poučení potřeba. Soud poučení o povinnosti tvrzení a o povinnosti důkazní při jiném úkonu než při jednání neposkytuje (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2018, sp. zn. 32 Cdo 3098/2016). 14. Shrnuto, žalobkyně neprokázala, že by žalovaná užívala dotčené nemovitosti, soud proto žalobu zamítl. 15. Plně úspěšná žalovaná by proto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. měla právo na náhradu nákladů řízení. Žalovaná však žádné náklady nevynaložila, žádný z účastníků proto nemá právo na náhradu nákladů řízení.