16 C 174/2022-34 — Okresní soud ve Svitavách

Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení žalované částky jako jízdného a přirážky k jízdnému za jízdu hromadnou dopravou v [obec] bez platného jízdního dokladu uskutečněnou dne 10. 3. 2022 na lince tramvaje 10. Žalovaný se k řádně doručené žalobě přes výzvy a poučení soudu nevyjádřil. Soud dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout bez nařízení jednání, jen na základě předložených listinných důkazů. Účastníci řízení souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání (§ 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů – dále jen„ o. s. ř.“). Podle § 157 odst. 4 o. s. ř. platí, že v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné nebo proti němuž se účastníci odvolání vzdali (§ 207 odst. 1), soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. O skutkovém stavu věci lze učinit závěr, že žalovaný cestoval v [obec] 10. 3. 2022 v 16:02 hodin linkou tramvaje 10 veřejné hromadné dopravy a při provedené kontrole se neprokázal přepravnímu kontrolorovi platným jízdním dokladem. Soud vztah mezi účastníky právně posoudil podle § 2550 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, § 37 odst. 5 písm. c), odst. 6 zákona č. 266/1994 Sb., o drahách, a ustanovení § 3 až § 8 a dále § 49 odst. 3 vyhlášky č. 175/2000 Sb., o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní dopravu, a shledal, že žalobkyně se po žalovaném důvodně domáhá zaplacení jízdného 30 Kč a přirážky k jízdnému v částce 1 500 Kč – žalovanému totiž vznikla povinnost zaplatit jízdné a přirážku k němu. Zároveň soud žalovanému uložil i povinnost zaplatit žalobkyni zákonné úroky z prodlení z dlužné částky, a to tak, že splatnost nastala v souladu s citovanou právní úpravou k příslušnému dni přepravy a ode dne následujícího po této splatnosti se žalovaný ocitl v prodlení. Prodlení žalovaného se zaplacením dlužných částek soud posoudil v souladu s § 1968 občanského zákoníku, a výše úroků z prodlení byla stanovena dle § 1970 občanského zákoníku, ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., tj. v zákonné výši tak, jak je uvedena ve výroku I. Plně úspěšná žalobkyně má podle § 142 odst. 1 o. s. ř. právo na náhradu nákladů řízení. Výši těchto nákladů soud určil dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif. Takto soud žalobkyni přiznal podle § 14b odst. 1 advokátního tarifu odměnu advokáta za tři úkony právní služby (převzetí zastoupení, výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem, podání žaloby) ve výši 200 Kč za jeden úkon právní služby, náhradu hotových výdajů za uvedené tři úkony právní služby po 100 Kč a náhradu 21 % DPH (§ 137 odst. 3 o. s. ř.), tedy celkem částku 1 089 Kč. Zároveň soud žalobkyni přiznal náhradu za zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč Celkem má žalobkyně právo na náhradu nákladů řízení ve výši 1 489 Kč. Soud v souladu s § 149 odst. 1 o. s. ř. uložil žalovanému, aby tuto náhradu zaplatil žalobkyni k rukám jejího zástupce. Lhůtu k plnění ve výroku č. I. a II. tohoto rozsudku soud stanovil dle § 160 odst. 1 o. s. ř.